logo

KNIGHTS OF THE FALLEN EMPIRE

V druhé polovině září jsme vám přinesli základní informace o novém datadisku online multiplayer hry Star Wars The Old Republic: Knights of the Fallen Empire (zkráceně KotFE), a protože už jsme hru okusili a něco nového se o ní, a od ní dozveděli, přinášíme vám recenzi na prvních 9 kapitol, jenž v momentální době tvoří poslední hratelný obsah. Součástí tohoto článku je obrovský spoiler(!) příběhu, takže kdo by snad nechtěl zvědět více, ať raději přeskočí na konec stránky na kompletní vyhodnocení. Pro ty, komu ale spoilery nevadí, nebo je naopak vítají, tak jako já, ať pokračujte dle libosti.

Budu vám vyprávět příběh svého bounty huntera, takže se mohou různé verze s různými postavami a povoláními lišit.

Skeyren se stal mým prvním charakterem, kterého jsem dotáhla až na level 60 (nyní již 65), první, co se oženil a zároveň splnil stoprocentní oblíbenost u dvou ze šesti svých dosavadních společníků (ti ostatní mě celkem nezajímali). Stal se šampiónem Velkého lovu, zachránil Makeb, zabil Revana, a ještě k tomu se podílel na zmasakrování několika world bossů (velké, hodně velké potvory s moc HPčkama). Získal i ocenění „pure“ (čistě kladný/neposkvrněný) dřív, než můj level 60 jedi consular.

Osobně nejsem typ hráče, co ho baví běhat po mapě a střílet všechno, co dýchá (hry typu Planet Side, Counter Strike, Quake Arena). Mám ráda příběh, a ráda se vžívám do postavy, kterou ovládám. Stává se pro mě pak plastičtější, a více uvěřitelná. Již od prvopočátku mě bavilo sledovat hlavní dějovou linku bounty huntera víc, než třeba nějaký film v televizi, a takový film připomíná (pro některé bohužel) i KotFE.

Datadisk začíná na vaší lodi. V „Mission terminal“ si vyzvednete první kapitolu KotFE, a kliknete na kouzelné tlačítko PLAY. Je dobré si rozmyslet, jestli máte ještě co dohrát, protože od tohoto momentu až do konce deváté kapitoly není cesty zpět! Je to pravděpodobně důvod, proč se na fórech hodně hráčů rozhodlo pro variantu méně osobitějšího charakteru, a to je automaticky si vytvořit novou postavu na levelu 60, a KotFE si bezpečně projet s někým úplně cizím. Samozřejmě, i tato obměna je možná, ale mě osobně kazí všechno to překvapení, které se svou postavou musíte prožít…ale každý ať hraje podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Kdysi dávno v předaleké galaxii…

ZAČÁTEK SPOILER ALERT!

Nějakou dobu po invazi na planetě Ziost, vstupuje do bitvy mezi Republikou a Sithským impériem nová, neznámá frakce, tzv. Eternal Empire (Věčné impérium), pod vedením císaře Valkoriona a jeho povedeného synáčka, prince Arcanna.

Eternal Empire ničí Republiku i impérium mrknutím oka, a proto se vám ozve váš starý známý, člen Temné rady, Darth Marr, aby vám povykládal o tom, co se děje a možná vás i zapojil do nečekáného křížku s neznámem. Během vašich rozhovorů je ale Marrova flotila napadena a obklíčena malým množstvím..hmm…asi tak dvou tisícovek lodí Eternal Empire. Začíná křížová palba, a vy jste – jak jinak – než v jejím středu.

Končí první cinematic, a nastává kolo klasické pro většinu těch odehrávajících se na palubě. Je to vlastně takový menší flashpoint, kdy se poprvé setkáváte s novými bojovníky, roboty známými jako sky troopers, kteří se infiltrovali na palubu Marrovy lodi.

A zatímco vy pobíháte po chodbách s Darth Marrem po boku jako společníkem, a řežete sky troopery hlava nehlava, stojí před vámi tři velká rozhodnutí: jedno vyplyne ze situace, kdy jste kontaktováni posádkou své lodi, a dáte jim za úkol buď opětovat palbu, nebo při první možné příležitosti se zachránit, a druhé, kdy doběhnete do místa, kde za zamčenými dveřmi imperiálně-republikoví vojáci drží z posledních sil perimetr, a umírají vám před očima. Tehdy naskočí klasický výběr rozhodnutí za light nebo dark pointy, ale z jejich rozřazení jsem já osobně byla neskutečně otrávená.

Ano, SW:TOR je americká hra, tudíž i váš hrdina se rozhoduje s filosofií „své lidi neopouštíme“, a něco jako chladná logika zde neexistuje. A pokud ano, je označena jako „zlá“. Hra vám nabídne vojákům buď pomoci, což podle mě je sice hrdinné, ale v rámci bezpečnosti celé lodi nesmyslné, nebo nechat dveře zamčené, nechat je dodělat svoji práci i za cenu jejich života a být si stoprocentně jistý, že tímto průchodem už nikdo do lodi nevnikne. Obviňujte mě, že jsem příliš ovlivněná Star Trekem, ale „Needs of the many outweigh the needs of the few,“ (Potřeba většiny předvládá nad potřebou menšiny), ale to tvůrcům bylo asi zakázáno brát to v potaz.

Třetí nedomyšlené rozhodnutí je pak na můstku s Darth Marrem, kdy dobře víte, že nepřítel je v početní převaze. Opět jsou vám nabídnuty dvě možnosti – jedna je nakázat Marrově posádce opustit loď, druhá zůstat a bojovat. Pokud dáte možnost bojovat, nastavíte loď na střetnutí s nepřátelskou lodí a pokusíte se jich s sebou vzít co nejvíc to půjde. A já se ptám… proč to není součástí jedné odpovědi? Každý fanda Star Treku nebo Hvězdné brány by dal evakuovat posádku a sám pak, jako správný galaktický hrdina, navedl loď na kolizní kurz, takže proč to musí být jedno nebo druhé?

Nesmysl.

Tak jako tak… přežijete.

Společníci i s vaší lodí jsou pryč (v obou případech uprchnou), a vy a Marr jste vězni na hlavní lodi Eternal Empire, kde se vám dostane audience u velkého Valkoriona, a jeho protivného synátora. Zatím, co Marr má jasno o tom, kdo, nebo co Valkorion je, a jak se mu postavit, vám je nabídnuta možnost volby. Valkorion se s vámi podělí o všechny taje galaxie a moc, pokud před ním pokleknete.

Tvůrci BioWare se dušovali, že každé rozhodnutí, které provedete bude mít odezvu ve vašem osobním příběhu, ale nějak se zapomněli zmínit, že se to nebude týkat hraní v tomto roce.

Pokud pokleknete nebo ne, výsledek bude de facto stejný – buď tím nazlobíte synáčka, a ten svého taťuldu zabije a hodí to na vás, nebo vám pomůže ho zabít, a hodí to na vás tentokrát oprávněně. Tak jako tak, z vás se stane vrah milovaného vládce a vy si vysloužíte přezdívku Outlander, a skončíte v karbonitu.

Během vaší hibernace, kdy pomalu umíráte na otravu karbonitem, se vám v zjeví Valkorion na drobný pokec. Neustále vás bude přesvědčovat o tom, co máte dělat, a dokonce vám nabídne možnost zachránit své staré společníky, kteří se vás rozhodli sledovat a zachránit. Následuje proto další mini-flashpoint, který však opět končí pro všechna rozhodnutí stejně. Rozdíl je jen v tom, jak moc budete Valkorionovi přitakávat a honit mu ego (jak se to projeví dál je zatím nejasné).

Na to, že se Valkorion ze začátku tváří jako největší parchant, můžete nabít pocitu, že to není tak úplně pravda. Vybral si vás proto, že jste svým jednáním někdo výjmečný a změnili jste chod galaxie jako nikdo předtím. Co má však za lubem, a proč je na vaší straně? Kdo ví. Valkorion se nikdy nevyjadřuje jasně, ale já čichám nějaký podraz. Celé dosavadní KotFE je totiž plné překvapivých zvratů.

Ťuky, ťuk… plesk!

Vypadáváte z karbonitu a hledíte do tváře sithské krasavici Laně Beniko, kterou dobře znáte z questu na zabití Revana. Je tady, a společně s novým kámošem, pilotem Koth Vortenou, si pro vás došli až na Zakuul, centrální planetu Eternal Empire. Všechno zní krásně a růžově až na fakt, že jste v tom pitomém karbonitu byli zamrzlí 5 let!

Všechno se změnilo, Republikopérium dostalo pěkně na zadek, vaše staré přátele nikdo nemůže najít. Jedinou zprávu kterou dostanete, je dopis od vaší milé (podle toho, co jsem zatím viděla a četla, tak vždy alespoň jeden společník vám dopis pošle). V mém případě se tedy jednalo o zprávu „Closing Shop“ od Skeyrenovy manželky Mako, která si stěžuje, že odchází z „podnikání“, protože všichni koho měla ráda, jsou mrtví.

A tak zmatení, bez přátel, jen s minimem informací sledujete, jak se svět který jste znali mění ve vzpomínku, a vám nezbývá nic jiného, než následovat Lanu a Kotha, pokud chcete přežít. Než ale utečete ze Zakuulu, potkáte ještě jednoho člena rodinky Valkorionovy – Arcannovu neméně protivnou, krvechtivou a nevyrovnanou sestřičku Vaylin.

Inu… perný den.

Z centra Zakuulu utečete jen tak tak, s porouchaným motorem havarujete i s posádkou, momentálně zahrnující HK-55, Lanu a Kotha, v Endless Swamp (Nekonečná bažina), kde kromě několika drobných questíků typu „najdi vodu“ nebo „prozkoumej poházené součástky“, dostanete také možnost otevřeně si pohovořit o vaši situaci třeba právě s Lanou, protože ten nevinný pokec s Valkorionem, jenž se tvářil jako sen, je ve skutečnosti Valkorion usazený ve vaší hlavě. Můj Skeyren se pro jistotu přiznal, což Lana ocenila. Jak se říká – když už magor, tak alespoň upřímný.

Během svého pobytu v Endless Swamp se tedy nenudíte, a aby vám tvůrci BioWare dali do začátku nějakou převahu, úplně čirou náhodou objevíte Gravestone. Kick-ass lodičku obohacenou tvrďáckým omnikanónem. Na poslední chvíli se vám ji podaří zprovoznit, a byť pod těžkým útokem, vylétnete s ní do oblak, hlavně díky pomoci nové společnice, záhadné Senyi Tyrall, bývalé zakuulské rytířce zběhnuvší na vaší stranu, kterou Lana respektuje, ale Koth nesnáší.

Tak tedy vyrazíte do vesmíru, sestřelíte po cestě několik destítek, možná stovek Arcannových lodí, protože Gravestone je opravdu potvora kvalitní, a vyrazíte k Asylum, k poslednímu útočisti, kde se ukrývají všichni, kdo mají chuť Eternal Empire nakopat zadnici.

Asylum je takové industriální líhniště hříchu. Má vlastní hierarchii, vlastní gangsterské organizace. Během vašeho pobytu zde, dostanete za úkol rekrutovat Lady Of Sorrow nebo-li Scorpio (hráči si budou pamatovat jako společníka imperiálních agentů), nesmírně chytrého assasin droida, který dokáže komunikovat s Gravestone na binarní urovni. Scorpio není vyloženě na vaší straně, ale je něco, co jí Arcann vzal, a chtěla by to zpátky (podle cinematiku snad Arcannovu flotilu ovládají další formy Lady Of Sorrow).

Také se během této kapitoly dozvíte pár informací o Senyi. Například takový drobný detail, jako že je to Valkorionova manželka, a tím pádem matka Arcanna a Vaylin. Zatím se každopádně jeví jako dobrá žena, má ráda, pokud se s vámi může podělit o své bolístky a vzpomínky. Vetšinu vtíravých otázek na své soukromí a vztah s Valkorionem oceňuje. Dokonce vám doporučí spojit se s podivným společenstvím Scion of Zakuul, mocnými rytíři, kteří to ale v hlavě nemají tak trochu v pořádku. Stále jen melou o proroctví, zbytečně umírají a ospravedlňujou si to tím, že asi osud nebo co. Ale když jim nakonec nakopete zadek a prokážete jim svou cenu, ochotně se k vám přidají… hned poté, co Arcannovi nabonzují, že jste za nimi došli.

Poslední bitka s Arcannem je taková poslední velká v celých devíti kapitolách. Nejprve ho porazíte tak do poloviny, a zjeví se vám Valkorion. Vehementně vám bude nabízet svou moc, abyste Arcanna zastavili, ale pozor, kromě jiného cinematiku je výsledek vždycky stejný – v obou případech spadne z moooc velké výšky na zem, a přežije to. Drobný rozdíl ve volbě je jen v tom, že pokud použijete Valkorionovu moc, zachvátí celou planetu fialové paprsky a Arcann vám neublíží. Pokud je nepoužijete, přitáhne si vás k sobě pomocí Síly a nabodne vás jak Obelix divočáka.

Ale zase přežijete.

Na palubě Gravestone utíkáte pryč z Asylum, které už v té době napadla Arcannova armáda. Po několika dnech mimo se probouzíte, a před vámi se otevírá pohled na planetu Odessen. Magické místo, kde se vedle sebe pohybují imperiálové i troopeři. Místo, kde společně pracují jako jeden, protože mají stejný cíl, a to je zbavit galaxii Arcanna. A tehdy váš akcí nabitý příběh končí.

Společníci z Aliance vás provedou po zařízení, nechají vás říct dva proslovy, a ustanoví vedoucím. Objeví se Theron Shan, opět známý z Shadow Of Revan, a dokonce dostanete zpátky i svoji loď, což byla v mém případě moje milovaná D-5 Mantis. Karty jsou vyloženy, teď už víte, co je váš úkol. Už zbývá jen čekat do ledna, kdy se příběh posune zase o kousek dál.

KONEC SPOILER ALERT!

A teď samotná recenze…

Dny SW:TORu tak, jak jsme na něj byli zvyklí, jsou nenávratně pryč, a s novým datadiskem přichází úplně nový způsob hry. Už to není MMO RPG, už je to jen single player „pseudo MMO“ RPG. Zdá se, že tvůrci z BioWare na úkor rozvoje vaší postavy sebrali hráčům to, co je na SW:TORu nejvíc bavilo, a to byla možnost hrát spolu.

Ano, i KotFE se dá zahrát v několika lidech, ale prvních devět kapitol je především jen a jen o vás, takže existuje velice málo míst, kde jiné hráče potkáte, a už vůbec si nijak nemůžete pomoct. Hra se také podstatným způsobem zjednodušila.

Vaše hodiny hraní Shadow of Revan jsou nenávratně v tahu. Všechno, co jste vybojovali, jakýkoli companion gear je rázem k ničemu a mnoha lidem se stalo, že jim vysvlékl companiony donaha a zaplnil inventář tak, že už ani nevěděli, co komu patří – ne, že by na tom záleželo, když o své společníky přijdete během prvních 30 minut KotFE. V postranních barech se objevila nová ikonka, taková malá pěstička, což je Aliance a její přívrženci.

Aby vás hra zabavila do ledna, kdy vyjde další kapitola, bylo třeba vytvořit několik desítek questů. Na samotném Odessenu vás čeká několik flashpointů, spousta HEROIC+2 a nějaké ty daily a weekly questy. Avšak právě pod logem pěstičky dostanete možnost poslechnout své kamarády z Aliance a na jejich doporučení rekrutovat další spojence, mezi nimiž nechybí třeba ani takový jediský kamarád Qyzen Fess, nebo sithský kámoš Xalek.

Companion gifty mají nově mnohem větší účinek na společníky. Protože se affection level posunul z původních 10 000 na nějakých 250 000, dávají dárky influence po stovkách a pětistovkách. Častokrát ale ani neuvidíte kolik affection jste si zaloužili. Někdy se objeví jen že ta a ona postava „approves“, nebo „greatly approves“, či také „disapproves“, „greatly disapproves“ (schvaluje, hodně schvaluje, neschvaluje, hodně neschvaluje).

Také pokud plníte nějaký úkol, už nemusíte důležitě cestovat po mapě jako idioti. Pod každou postavou, pro jakou úkol plníte, se objevuje ikonka TRAVEL TO CONTACT (cestuj ke kontaktu), která vás vyhodí jen několik metrů za těmi, koho hledáte. Všichni společníci jsou automaticky nastavení na heal, ale dá se to změnit. Jsou ale neskutečně silní, což pokud zrovna nejdete sólovat world bosse (což už ani nejde díky komprimaci levelu na nižších planetách), nezabije vás prakticky nic!

Po dohrání KotFE – prvních devíti kapitol, pro vás přestává co do gearu Flotila dávat smysl. Je jen do levelu 60, a proto v kantýně, nebo v různých místnostech na Odessenu máte svoje vlastní gear vendory. Jejich vybavení je ale značně neurčité co do designu, trvalo mi zahrát opravdu hodně, než jsem dostala darem „svůj“ bounty hunter gear. Do té doby jsem měla spíš něco takového obecnějšího, ale imperialní agent a jedi si najdou svoje. Faktem ale je, že vaše pozice jako bounty huntera, jedie nebo troopera v KotFE mizí, protože jste prostě Outlander, velitel Aliance.

Krom questů na planetě ale máte opravdu málo na práci. Na chvíli se zaseknete s vlastním robotem, u BH je to 2V-R8, kterého potkáte v kantýně, potom pomáháte jeidskému robůtku C2-N2 stěhovat speciální vybavení po různých sekcích na základně. Pokud ale přiřadíte špatnou věc ke špatnému člověku, dostanete maximálně vynadáno, a můžete začít hrát znova. A dokola, dokud to všem nepředáte správně.

Velitelé jednotlivých oddělení vám také dají sem tam nějaký úkol. Máme tady vědeckého důstojníka huttského druhu Juvard Illip Oggurobba, který chce pitvat váš mozek, bothanského vojáka Bey’wan Aygo, mirialanskou smugglerku Hylo Visz (pokud vám to jméno něco říká, tak ano, je to Gaultova femme fatal), a éterickou vosskou mystičku Sana-Rae. Celá to rekrutovací myšlenka je ale na můj vkus příliš nudná a otravná, mnohdy vás zaseká zbytečnými povinnostmi. Jako třeba abyste získali jednoho velitele na Dromud Kaasu, musíte si zahrát 20 unrated warzone, což mě osobně třeba vůbec nebaví.

Nebo pro Qyzen Fesse musíte ulovit 20 jagannath potvor, a předat mu trofeje za 10 000 affection pointů (AP), ale ty jsou po celém Hothu a různě se re-spawnují. Jsou stále na stejných místech, avšak na mapě nejsou tyto lokace označené (doporučuji pomáhat si návody na internetu, pokud nemáte 5h volného času na poletování po Hothu).

Jedna jagannath potvůrka přinese 500 AP, tudíž jich musíte ulovit dvacet, aby si vás Qyzen vůbec všimul. Nebo můžete za třeba 3,500 AP zabít world bosse, ale jak jsem psala výše, už to není legrace, když SW:TOR komprimuje level.

Co se ještě změnilo, jsou konverzace. Jen málo rozhovorů probíhá tak, jako kdysi. Jelikož mají další kapitoly vycházet vážně na měsíční bázi, není nejspíš dost času (peněz) na to, aby dabéři namlouvali své charaktery konstatně. Dialogy jsou tedy nyní takové…KOTORovské, jak se říká. Zase ale nezaberou tolik času, a i tak mezerník na urychlení stále funguje.

Takže… co dodat závěrem?

S KotFE je to jako na horské dráze. Nejprve jsme se všichni těšili, pak jsme byli zmatení, nazlobení. Pak znova nadšení, a nakonec znudění. Rozhodně oceňuji nastavení chytlavého úvodního příběhu, i když je to „interaktivní pilotní film“ spíš než hra (hojně se přirovnává k Mass Effect). Zjednodušení cestování, úprava crafting skillů, efektivita a affection na společníky mě rovněž potěšily.

Co neoceňuji, je komplikovanost questů, jejich zdlouhavost. Než jeden pochopí, co má skutečně dělat, je lepší podívat se na internet. Zbytečná rozlítanost po všech možných čertech. Po dohrání příběhu mi chybí kontinuita děje, trocha osobitějšího přístupu a příběh skrytý za úkolem.

Kdysi jste potkali imperiálního vojáka a ten se přiznal, že je lama, něco pokazil a za dostatek kreditů si vás najal. Teď jdete plnit úkoly…protože prostě nic lepšího na práci nemáte. Bez příběhu, bez otázek, bez humoru. A že BH má jedny z nejvtipnějších odpovědí vůbec. Proč tedy vlastně pokračovat ve hraní, když 90 % hráčů přijde KotFE jako krok zpátky?

Za mě osobně je to minimálně ze zvědavosti. Jestli se opravdu BioWare něco povedlo, tak to je fakt, že je pro mě můj BH ještě více lidštější než kdy předtím, a rozhodně chci vědět, jestli najde své společníky (hlavně manželku), kteří na něj po pěti letech zapomněli a myslí, že je mrtvý.

Podle BioWare samotných se většina starých companionů vrátí v Outlanderově příběhu, v kritických, nebo méně kritických fázích. Na fórech také prosáklo, že ne všichni původní společníci budou svému bývalému veliteli věřit; někteří ho budou chtít dokonce zradit nebo zabít, což znamená, že Outlander jim bude moci jít po krku.

Okamžitě se rozjely diskuze, a v neexistujícím žebříčku „Společníků na zabití“ vede slimákoidní raptoro-ryba Skadge, pošahaná groupie s tatínkovským komplexem Nadia, nudný „ten co vypadá jako Grievous“ Xalek, ale také anemická bílá paní Kaliyo, která však čirou náhodou vypadá, že bude hlavní postavou Chapter 10: ANARCHY IN PARADISE.

Jestli je to pravda, dozvíme se v průběhu ledna 2016, kdy BioWare rovněž odhalí i další předplatitelské mazlíkoviny, jako je HK-55, váš osobní bodyguard, nebo dokonce možnost hrát za HK-55, což nikdoho moc neláká. Každý měsíc, s každou novou kapitolou, dostanou předplatitelé nové vymoženosti, ale jestli kontantí podplácení bude mít na hráče nějaký efekt, si nejsem zcela jistá.

Já nad SW:TOR hůl ještě nelámu, i kdyby to pro mě znamenalo jen hodinu hraní měsíčně, budu ráda a nadšeně sledovat příběh svého bounty huntera, a tak své megadlouhé vyprávění a názory uzavřu slovy Johna Lennona: „Give peace and SW:TOR a chance!“ Já mu ji dám, a u všech Skotů, snad se to vyplatí!

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Eva Lassler

Autor. Scénárista bez místa, trekkie, kreslíř, spisovatel, fanda Star Wars a hráč SW: The Old Republic.


KOMENTÁŘE