STOPA LEGIONÁŘE UDIVILA CELÝ SVĚT

„Všichni jsme zapomněli, co legionáři vlastně chtěli. Stáli, hlídali tradice hory Říp, aby bylo líp. Smáli se, plakali, pro naší malou zem a pro blaho všem. Teď už odchází, jedou do nebe, beze mne, bez tebe. Nic je neprovází, jsou celí užaslí a ohně vyhasly“. Zpívá jeden nejmenovaný český zpěvák Daniel Landa. Tak schválně, víte, co chtěli? Kdo byli? Za koho položili životy a prolévali nejen svou krev? Proč na cestě domů došli až do Vladivostoku?

Pokud tápete v nejistotě či se dokonce ztrácíte v mlhách nevědomosti, mám tu pro vás velkorysou komiksovou publikaci od nakladatelství ARGO s názvem Stopa legionáře. Zcela unikátní komiks vám dokáže odpovědět na výše uvedené otázky a přidá i mnohé navíc. Kniha byla vydána ke stoletému výročí vzniku československých legií v roce 1914 a logicky tedy vyšla v roce 2014.

Výpravný kreslený příběh zavede případného čtenáře do sto let staré historie, jež stála bezprostředně u vzniku samostatného státu Československo. Téměř chronologicky poznáme vznik legendární České družiny v Rusku a jako mávnutím kouzelného proutku budeme přeneseni do Francie, abychom sledovali založení roty Nazdar. Dozvíme se mimo jiné, že naši dva pozdější prezidenti Klement Gottwald a Ludvík Svoboda stáli v bitvě u Zborova na opačných stranách fronty. Klement bojoval za Rakousko–Uhersko a Ludvík na straně Čs. legií. Je to velice zneklidňující informace, která dokonale vykresluje zmatek a chaos oné doby. Někteří historici tvrdí, že to nelze potvrdit, ale ani vyloučit. Nicméně je to názorný příklad stupidity války, kdy byl Slovan hnán proti Slovanu, bratr šel proti bratru a krajan proti krajanovi.

Dále nám bude sděleno, jaký vliv měl T. G. Masaryk na morálku revolučního dobrovolného vojska, později známého jako Československé legie a vznik vlastní armády v té době ještě neexistujícího státu. Samozřejmě tohoto nemohl dosáhnout sám a tak nám bude představen i krátký, ale velice dobrodružný život Milana Rastislava Štefánika a v porovnání s ním o poznání nudnější příběh Edvarda Beneše. Na malou chvilku vykoukne i rudý komisař Jaroslav Hašek, autor nejpřekládanější knihy české literatury Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Strastiplná cesta našich legionářů do vlasti je srovnávána s anabází řeckého vojska a myslím si, že příměr je zcela na místě. Vítězné tažení našich legií napříč Ruskem vyvolalo v Americe i západní Evropě naprostou senzaci a sehrálo rozhodující úlohu v přesvědčení politiků velmocí v uznání samostatnosti Československa. Jen považte, legionáři ovládli a naprosto kontrolovali oblast od Penzy a Volhy až po Vladivostok v délce 8000 km a fakticky se tak stali pány Sibiře. Při tažení po Transsibiřské magistrále používali obrněné vlaky, přičemž nejznámější z nich bude asi Orlík. Epochální příběh Československé legie byl převážně ukován na Rusi a tak se nelze vyhnout Bolševické revoluci a jejím vůdcům. Bude nakousnut i osud zlatého ruského státního pokladu a to, jak se dvakrát dostal pod kontrolu legionářů.

Možná si řeknete, že jsem přehnaně spoileroval a vyzradil obsah komiksu. Jsem přesvědčen, že v případě historického dokumentu, jež se drží známých faktů a autentických pamětí legionářů nelze spoilerovat, jedná se tak pouze o neznalost dějin, jíž je třeba napravit a vrátit se k pozapomenutým okamžikům slávy. V případě faktografického obrázkového dokumentu je důležitá forma a jeho výtvarné podání. Podívejme se tedy blíže, jak se to tvůrcům komiksu podařilo.

Autorem textů je Zdeněk Ležák, narozen 1974 v Praze. Nutno přiznati, že nejsem Všeználek a tak jsem musel zapátrat kdože je onen muž. Je to novinář, publicista a v současnosti šéfredaktor dětského časopisu Abc. Nostalgicky si vzpomínám na doby, kdy seděl v kapitánském křesle Abc Vlastislav Toman a aktuálně nahradil modlu z dětství můj  vrstevník, asi opravdu stárnu.

Zdeněk používá k vyprávění vážného historického tématu dosti odlehčující a musím napsati, že i překvapující prvek. Komiksem nás provázejí dva fiktivní vypravěči, mladý poručík Fanda a vojenská klisna Kyra. Vím, je to velice, ehm, ehm, nečekané, ale pokud se podíváte, kdo že to všechno řeční v masmédiích, tak ať si klidně mluví i koně. Jak se říká, nechme to koňovi, ten má větší hlavu a možná se dozvíme i něco moudrého. Mimo těchto dvou vypravěčů promlouvají ke čtenáři i jiní představitelé komiksu. Je to velice originální a nápaditý element, který jsem přijal bez nějakých větších problémů a moc mne to bavilo. Spisovatel podává na 104 stranách vyčerpávající obsáhlou výpověď o oné revoluční době, ke které nemám výjimečně námitek.

Jsem přesvědčen, že se najdou lidé, kteří vyčtou Zdeňkovi zcela nekritickou oslavu legií a zveličování jejich činů. V komiksu se objevují různé obdivné veličiny a třeba výkřiky: „Lepší bojovat s čertem než s Čechem“. Jsem si jist, že si to naši legionáři zaslouží a netřeba snad zdůrazňovat, že se jedná o publikaci vydanou ke stoletému výročí vniku československých legií. Naopak je třeba připomínat lidem skutky, na které můžeme být právem hrdí. Ti chlapi tam krváceli právě proto, abychom teď seděli v klidu na zadku před LCD monitory a mohli si je dovolit v naší aroganci kritizovat. Pokud se vezete na soudobé vlně antislovanství a antičešství bude pro vás kniha něco na způsob červeného hadru pro býka. Odkázal bych vás raději na pochybné dílko pana Pavla Kosatíka Češi 1918, kde zcela zásadní legionářskou epizodu vypustil. Ve spojitosti s T.G.M. je to pro mě neomluvitelné.

Autorem výtvarného zpracování je Michal Kocián (1960). U kreslíře komiksu jsem netápal v tmách, neboť jeho práci s obdivem sleduji již delší dobu. Jeho Kruan a služebníci Zla na mě zapůsobil a moc se mi také líbil ábíčkovský Serpen Levis a Král vzduchu. Zdá se mi, že kreslíř zraje jako víno a pokud dostane prostor a čas, dokáže si s panely skutečně pečlivě vyhrát. Poslední dobou si připadám v recenzích jako kat Mydlář a jsem velice rád, že mohu také něco pochválit a třásti se blahem. Ano, přiznávám, dostal jsem od Kociána přesně to co jsem předpokládal, že dokáže a umí. Jeho nádhernou osobitou linku zabalenou v poutavém koloringu.

Stopa legionáře se dá srovnat s hybridní knihou Generál Fajtl, na které kreslíř spolupracoval s Václavem Šorelem. Z této knihy jsem nebyl úplně nadšený a Kociánova vizualizace mi tam přišla jako rychlokvaška. Kritizoval jsem statické vyznění, což není v případě dokumentu Stopa legionáře na škodu a nakonec i v ní nalezneme několik povedených akčních scén. Jsem spokojen, že si dal na Stopě záležet a ukázal naplno svůj talent. Obrázkový příběh je možné porovnat i co se týče čitelnosti a přehlednosti komiksu. Čtenář může být místy zmaten, než zjistí kterým směrem se navigovat a jak správně číst a řadit panely, které se čtou někdy zleva doprava přes dvoustranu. Osobně jsem s tím tentokrát problém neměl, neboť jsem již učinil zkušenost s Generálem Fajtlem. V čem jsem ale tápal byla přehlednost, či lépe řečeno nepřehlednost  dialogových bublin mezi Fandou a Kyrou. Tam jsem se opravdu ztrácel a považuji to za jedinou slabinu komiksu. Kniha dále nabídne množství situačních map, statistických údajů a celkem těžké politické souvislosti.

Výpravný komiks napsaný ke stoletému výročí vniku československých legií považuji za záslužný a bohulibý počin. Knize jsem dal celkem dvě čtení, poprvé jsem si udělal hlavní dojem z celého díla a na podruhé si vychutnával komiksová zastavení a hltal panel za panelem. Kniha je velkoryse zpracována a to v každém detailu, od nádherně zlaceného přebalu, přes stylovou obálku, předsádku, kvalitní papír, až po textilní záložku. Troufám si tvrdit, že cena za takto jedinečnou knihu není příliš vysoká a každý, kdo má čtyři sta korun českých na nového Supermana, by měl dát šanci našim tradicím, tohle totiž není nekonečná komiksová série. Bohužel.

Stejná tvůrčí dvojice připravuje novou knihu Ve jménu Husa, bude obsahovat tři komiksové příběhy a textovou část, která vysvětluje historické souvislosti.