MEZI ŘÁDKY – KDYŽ ZAKLEPE MRTVÝ

Tom Taylor je chlápek, který nechce uvěřit tomu, co mu všichni od začátku tvrdí. Není se čemu divit. Není totiž jednoduché si připustit, že možná nejste skuteční, ale že jste “jenom” zhmotněná literární postava, kterou vymyslel někdo, komu jste říkali otče. To už jednomu udělá v hlavě zmatek. Hlavně když všechno nasvědčuje tomu, že je to pravda. Pokud to nevíte, tak ze všeho nejdůležitější jsou příběhy. Bez nich by neexistoval ani svět, protože ten je z příběhů stvořen. Každý a všechno má svůj příběh a příběhy jsou i tím, co všechno a všechny propojuje. Příběhy, příběhy a zase příběhy. Víte, co to znamená? Ten, kdo ovládá příběhy, ten ovládá celý svět. To je výchozí premisa celé série “Mezi řádky”.

Ty nejlepší a nejznámější příběhy mají největší sílu. Když pomineme “hluboké lidské osudy”, po kterých jde bulvár jak slepice po flusu, tak jsou tu příběhy vyprávěné těmi nejlepšími vypravěči – spisovateli. Díla těch nejúspěšnějších jsou milována milióny čtenářů po celém světě. To už je pořádná síla. Konspirační teorie, kterým věří masy, to už je absolutně jiná kategorie. Ty musí mít sílu hurikánu. Však to vidíte kolem sebe.

Třetí kniha série “Mezi řádky” má název „Když zaklepe mrtvý„. Začíná tam, kde skončila kniha druhá – ocitáme se v Londýně, kde se připravuje velkolepá a celosvětově očekávaná premiéra čtrnácté knihy o malém čaroději. Svět šílí. Šílí o to více, že její autor byl roky považován za mrtvého a jeho syn, náš hlavní hrdina Tom, je za mrtvého považován nyní. Navíc byl Tom nedávno propírán v médiích kvůli vraždám, ze kterých byl obviněn. Ale nic není tak, jak se zdá být. O to více v této komiksové sérii, kde je mystifikace až na prvním místě. Ve fascinujícím světě Mezi řádky Mika Careyho se světu snaží vládnout tajná organizace, a to právě skrze příběhy. Tato organizace manipuluje spisovateli, aby psali své knihy tak, jak to vyhovuje jejich zájmům a neštítí se při tom ničeho. Čas od času se některý spisovatel vzepře a snaží se s organizací bojovat. Třeba zrovna jako Tomův otec, Wilson Taylor, jehož účast na připravované premiéře jeho nové knihy je veřejným tajemstvím.  Na setkání s ním se nechystá jenom Tom, ale také zabijáci zmíněné organizace.

Celá tato série je založená na geniálním nápadu Mika Careyho. Ten nás v Tomových nedobrovolných dobrodružstvích a v jeho cestě za poznáním bere na poznávací zájezd po slavných literárních dílech. Třetí kniha nám poodhalí něco málo o Tomových rodičích a o jeho dětství, o tom, jak funguje ona tajná organizace a také nás zcela originálním způsobem seznámí s minulostí jeho parťačky Lizzie Hexamové. Autoři si na čtenáře totiž vymysleli gamebook. Gamebook je založený na tom, že se jeho děj odehrává podle toho, jak se čtenář v určitých místech rozhodne. Podle toho, jak chce pokračovat, skáče na určité stránky. Autoři k tomu říkají, že si máme pro Lizzie vybrat takovou minulost, jakou chceme a pokud se nám nebude líbit, tak si máme vybrat jinou.

Ale právě gamebook ukazuje, jak je čtení série “Mezi řádky” náročné a zrádné. Je jasné, že se nespokojíte s jejím prvním životním osudem, který Líze přiřadíte. Budete chtít znát všechny možné kombinace, ale výsledkem bude, že stejně nebudete vědět, která je ta správná. Po předlouhém zběsilém listování desítkami stránek tam a zpátky zjistíte, že vlastně nevíte, kdo Lizzie ve skutečnosti je. A stejně je to s Tomem. Vždycky, když už si začínáte myslet, že víte jak se věci mají, tak vzápětí někdo něco řekne a tím vám ten domeček z karet zboří. Aby vás Mike ještě více zmátl, tak hlavní děj s Tomem v realitě je proložen událostmi z knih čaroděje Tommyho, který často prožívá podobné dobrodružství jako Tom. Vy pak přemýšlíte, jestli to má skutečnou souvislost a jestli už všechno bylo dopředu připraveno v knihách, anebo jestli je to jen shoda náhod.

Kresbě Petera Grosse není co vytknout. Skvěle vykresluje reálný svět i svět z knihy o malém čaroději. Úžasné jsou jeho “speciální efekty”, kde nápaditě pracuje s textem. Velmi se mi líbí scény, kde jeden z hlavních záporáků, jakýsi Pullman, mění vše, čeho se dotkne svou kouzelnou rukou, na kaluž plnou písmenek, která popisují předmět, kterým byly. Je zábavné hledat, jaké popisky pro ony předměty autor, anebo spíše překladatel Petr Kotrle, vymyslel. Zároveň si u těchto “speciálních efektů” uvědomíte, kolik práce muselo dát grafikovi, než to všechno převedl do češtiny. Za zmínku stojí také obálky Joko Šimizuové, u kterých se prostě zastavíte a budete je obdivovat pro jejich nápaditost.

Série “Mezi řádky” není pro každého. Je to běh na dlouhou trať. Musíte počítat s tím, že jednotlivé knihy nejsou uzavřené a vysvětlení, kterého se zoufale dožadujete, hned tak nedostanete. Přečtete tu knihu poprvé, řeknete si, že vám asi něco uteklo, tak si ji přečtete podruhé a pak se smíříte s tím, že tam to vysvětlení prostě není a musíte si počkat na další knihu. Trošku mi to připomíná seriál Lost, kde každé zdánlivé poodhalení přidalo další dvě otázky. Doufám, že Mike Cary to má lépe promyšlené než lidé stojící za seriálem Lost, protože na ty mám ještě pořád, po všech těch letech zlost za ten konec. Obrovskou výhodou  je nápad, na jakém série stojí a těším se, do jakých slavných knih nás autoři vezmou na výlet příště.