Kronika bolševismu

Když už se na pultech knihkupců objeví nová publikace od Zdeňka Ležáka, tak můžete s jistotou sáhnout po kalendáři a začít dumat nad tím, které že se to blíží výrazné jubileum. Pokud se poohlédneme za tvorbou pana spisovatele, tak je zřejmé, že přímo pase po krásně kulatých výročích – Stopa legionáře I. (100 let), Ve jménu Husa (600 let), Karel IV., Pán světa (700 let), Marie Terezie a její Habsburkové (300 let). Z tohoto výčtu knih je patrné, že aktuálně nepůjde o žádnou dekádní oslavu s frkačkou a piškotovým dortem, ale o mnohem větší připomínku, a to stoletého výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR), které nám klepe na dveře. Soukromě bych si tipl i to, s jakou knihou přijde Ležák za rok, ale neodbíhejme od tématu.

„Jestliže Komunistický manifest z roku 1848 byl jakýmsi desaterem komunismu, kniha Kapitál je jeho biblí.“

Nový svazek se jmenuje Kronika bolševismu a je rozdělen, již tradičně, na dvě části – na segment textový a segment komiksový. První půle provede čtenáře raným vznikem a vývojem socialismu a z něho vzešlých ideologií. Zdeněk Ležák se soustředí převážně na bouřlivé devatenácté století s nutným přesahem po a proti toku času, a končí na počátku století dvacátého, kde volně navazuje komiksem s nabubřelým názvem Jak to bylo doopravdy se slavnou VŘSR.

Textová část je přísně faktografická a seznamuje s prvními významnými průkopníky světového  socialismu a představí mimo jiné pány, pardon soudruhy, Owena, Proudhona, Marxe, Engelse a nakonec i nadšeného vykonavatele jejich učení, Lenina. Čtenář, který má sebemrskačské sklony může také pochopit základní myšlenky marxismu a hltat hlavní programové body Komunistického manifestu nebo navštívit zprostředkovaně První a Druhou internacionálu. Ve stejném textu se pak lze také vypravit do některých států Evropy a sledovat krvavě potlačenou revoltu na ulicích v letech 1789, 1848 a třeba také 1871. Psané pasáže se dále zaměřují na Rusko za Napoleona, carské samoděržaví, Velkou válku, Vladimíra Iljiče Uljanova, bolševickou revoluci a vznik prvního státu pod diktaturou proletariátu, který je chronologicky zachycen v následujícím obrázkovém příběhu.

Rudý komiks

Komiks Jak to bylo doopravdy se slavnou VŘSR je věnován období Velké říjnové socialistické revoluce, ač jej zahájí úvodní intermezzo, které zachycuje Leninův pohřeb. Děj komiksu se drží obecně známých faktů a nezasvěcenému člověku osvětlí mnohdy matoucí věci, jako kupříkladu to, proč si připomínáme VŘSR 7. listopadu, ač se jí říká Říjnová revoluce nebo proč si její vůdce Uljanov začal říkat Lenin.

Scénárista komiksu Zdeněk Ležák (*1974) vydatně oživuje nudné dějepisné vypravování o svou autorskou invenci a do příběhu VŘSR vnáší ironický podtón. Troufám si tvrdit, že výsměch není nikterak dehonestující či za hranou, a mimo opakujícího se klišé o ruské zimě působí i vtipně.  Ostatně, odlehčující prvek použil tvůrce už v knize Stopa legionáře I., kde provázejí čtenáře komiksem dva fiktivní vypravěči, mladý poručík Fanda a mluvící vojenská klisna Kyra. Nelze se tudíž domnívat, že by se spisovatel mstil bolševikům za jinošské období, kdy měl nejspíš hlad, protože se bál otevřít i lednici, aby tam na něj nevybafl Lenin  🙂  Pozorný čtenář také nalezne trefné analogie shodné se současností (V. Klaus).

Kreslířem komiksu a vnitřních ilustrací je Jakub Dušek (*1982), který velmi profesionálně zasazuje Ležákův scénář do dobových kulis a propůjčuje mu svou původní ilustrací uvěřitelný rozměr. Hlavní aktéři vyprávění si jsou podobní v porovnání s dobovou fotografií a filmem. Jejich emoční rozpoložení a gestikulování je pak zřejmé a snadno pochopitelné. Jedinou drobnou výtku bych směřoval k šrafování a stínování, které občas budí dojem ne zcela zvládnuté techniky.

Jak to bylo doopravdy se slavnou VŘSR?

Tak to je otázka za milion a volky nevolky se u ní nakonec zastavím. Kniha Kronika bolševismu našlapuje výhradně po povrchu daného tématu a bojí se jít do hloubky. Sděluje čtenáři pouze a jenom všeobecně známá a plošně rozšiřovaná fakta. To, zda VŘSR byla spíše menšího a lehčího průběhu nebo většího, jak se původně tvrdilo, je stejně marginální zjištění pro další světové dějiny, jako to, zda křižník Aurora vystřelil či nevystřelil. Možná se budete divit, ale ani v tomto nejsou dějepisci zajedno. Pouze pro vaší informaci, Ležák tvrdí ve svém komiksu, že byl vystřelen slepý náboj, který dal signál k zahájení útoku na Zimní palác. Co tím chci říct?

V případě Karla Marxe se v knize dozvíme například to, že ho vydatně sponzoroval jeho obdivovatel a věrný přítel Friedrich Engels. Budiž. Naopak se nedozvíme téměř nic o tom, kdo financoval V. I. Lenina a L. D. Trockého v jejich revolučně podvratném úsilí. Ani náhodou nezjistíme, kdo platil jejich velice nákladné disidentské pobyty v zahraniční. Například v New Yorku či ve Švýcarsku, odkud vyrazil Lenin osudu v ústrety, válčící Evropou v zapečetěném vagónu. Vlaku plném revolucionářů s absolutním právem průjezdu, směr Rusko. Jaký byl obsah dohody s Německem, které toto umožnilo, zprostředkovalo a kolik to vše Německo stálo? Co vezli dalšího mimo dvaatřiceti předních bolševiků? Jak to bylo s obrovskou sumou peněz, jíž prý převedl vystrašený car Mikuláš do šesti západních bank? Údajně šlo o nesmírné jmění. Kam se podělo? Kdo opatřoval, pašoval a dopravoval zbraně levicovým ozbrojencům? Jakou sehrál úlohu Vatikán v tomto státním převratu, když je všeobecně známo, že má tisíciletou pifku na pravoslavnou církev? Nechal by si Vatikán ujít jedinečnou příležitost zakroutit pravoslaví krkem? Kdo chtěl pohřbít a rozparcelovat velkou Rus a dodnes se o to snaží? Vidíte, nakonec mám po dočtení knihy mnohem více otázek, než jsem dostal odpovědí, které v drtivé většině historických knih prostě nenajdete.

Aby se autor mohl holedbat bohorovným slůvkem doopravdy, musel by se ponořit mnohem více do jím vybrané problematiky a sledovat krvavou stopu vel/mocenských motivů a toky peněz, skryté před veřejností. Jestliže se bedlivě podíváte právě na historii posledních sta let, tak možná s úlekem zjistíte, že téměř všechny barevné revolty mají stejný vzorec, podobný scénář a vždy něčemu a někomu náramně posloužily. Cui bono? Prostým lidem nikoliv.

Komiksová kniha Kronika bolševismu vyšla v nakladatelství Edika ve společnosti Albatros Media a. s. v roce 2017.