ODYSSEUS SE SÁM OŠOUSTAL, TŘIKRÁT

Anabáze je u konce a skoro bych vykřikl, sláva! Pokud neznáte toto slovo a zadáte si ho do internetového vyhledávače, zjistíte, že se jedná o komplikované putování, či strastiplný návrat řeckého vojska do vlasti. Ono slovo lze aplikovat například na cestu našich legionářů do otčiny a stejně tak na hrdiny literární práce pana Václava Šorela. Ostatně slůvko anabáze vhodně pasuje i na psaný výkon spisovatele. Nebo odysea? Bludná pouť?

Václav Šorel (*1937) je znám především čtenářům časopisu pro mládež Abc a mé generaci plus mínus s drobným časovým přesahem. Ve spolupráci s jedinečným kreslířem Františkem Kobíkem vytvořil jako scénárista pro magazín Abc legendární komiksy Vzpoura mozků (1977-1979)  a Galaxia (1984-1986). Šorel napsal za svou pestrou životní odyseu mnoho scénářů ke komiksu, technických článků, odborných publikací se zaměřením na letectví, ale pouze ony dva komiksy ho uvedly do síně slávy tuzemské sci–fi. Díky  těmto komiksům si vydobyl zaslouženou proslulost a všeobecný respekt. Nutno dodat, že lví podíl na úspěchu kreslených příběhů nesl brilantní František Kobík. Šorel se po letech strávených na výsluní opojného věhlasu rozhodl, že propojí své scénáře v obrovské univerzum a utvoří jeden nadčasový příběh bez hranic komiksových panelů.

Předešlé dva díly trilogie jsou téměř strojovým překladem komiksů Vzpoura mozků a Galaxia do psané podoby. Jestliže došlo k úpravám, tak pouze drobného rázu. Jedná se o jemné kosmetické vylepšení poplatné soudobému vědeckému poznání a stmelující vypravěčské elementy. Tam, kde skončil legendární komiks Galaxia byla zakončena i stejnojmenná kniha. Třetí pokračování by mělo čtenáři nabídnout zbrusu nový příběh a završení celého strastiplného putování. Pojďme na to.

Pozemšťané Petr a Jan opouští exoplanetární systém kdesi v paralelním vesmíru do kterého se dostali červí dírou Sagittaria A. Zde nalezli exoplanetu JIŘ obývanou gigantickým hmyzem a skupinku přeživších humanoidních bytostí podobajících se lidem. Tyranizovaným obyvatelům pomohou a přesídlí je na oběžnou dráhu do kosmické stanice. Nyní nadešel čas k rozloučení a návratu domů – na Zemi.  Jako vyslanec exoplanety JIŘ je doprovází na palubě kosmické lodi Galaxia dívka MA. Je patrné, že mezi Janem a MA přeskočila jiskra.

Třetí díl trilogie popisuje teorie a peripetie spojené s funkcí domnělé červí díry. Spisovatel staví svůj příběh na hypotetické možnosti, že ona teoretická červí díra může pracovat – manipulovat s časem a narušovat časoprostorové kontinuum. Hrdinové románu se tak dostanou do minulosti naší Země. Konkrétně do čtrnáctého století, kde právě zuří morová epidemie a zachrání nebohou dívku Johanku před upálením na hranici. Astronauti tuší, že za časový paradox může červí díra a provedou další skok a cestu k planetě JIŘ. Zde se opět posunul čas a potkávají známé tváře Jiřanů o několik let starší. Rozhodnou se pro další cestu červí dírou směrem Zem a pouť jim zkříží, voila, kosmická loď – postrádaný Odysseus, jež jakoby z oka vypadl Prométheovi z desáté výpravy (Vzpoura mozků). Naši dobrodruzi provedou všechny potřebné úkony a vydají se opět na putování červí dírou, trasa Sluneční soustava, aby zjistili, že …

Technokrat Václav Šorel si při vyprávění bohatě vystačí s jednoduchým vypravěčským axiomem, a tím je technika a věda. Víceméně celou četbu budete sledovat rozličné pracovní postupy doprovázené dialogy, korekce, změny kurzu, ovládání joysticku a HLAVNĚ přepínání tlačítek z červené barvy na zelenou a naopak. Neustále vysvětlování toho, co znamená červená a zelená mne dovádělo doslova k šílenství a působilo, jako červený (!) hadr na býka. Za podprahové sdělení by se nemusel stydět ani BESIP. Šorelovo technické mentorování a poučování je všudypřítomné. Ostatně nadužívané poznámky tzv. pod čarou evokují technický manuál. Autor knihy opakuje věci, jež zná jistě každý čtenář sci – fi a sem tam se snaží přijít s novým neotřelým nápadem, což vyloudí úsměv. Například displej, který má schopnost zvětšovat obraz. Heuréka! Skokový stabilizátor je stimulant, jež byl ověřován na dobrovolnících, ale jen při zkušebních letech v rámci podzvukové rychlosti, ačkoliv kniha pracuje v řádech pod světelné a nadsvětelné rychlosti. Pobavilo mne i vysvětlení, že desítka na trupu lodi znamená desátá výprava a jedenáctka je uvedena na znamení, že se jedná o jedenáctou výpravu. Snad aby Šorel napravil své komiksové pochybení, tak bude čtenář pravidelně ujišťován, že vakuem se zvuk nešíří atd. Zaujalo mne i prý logické tvrzení, že z vesmíru uvidíme Velkou čínskou zeď a pyramidy. Tento postoj přebírají zcela automaticky rozliční spisovatelé a stalo se z něj dogma. Četl jsem mnoho článků, jež tezi vyvrací a osobně vím, že pyramidy stěží zahlédnete z nízko letícího letadla…

Kniha Odysseus konečně ujasní, jak je to s jazykem Jiřanů a vysvětlí vzájemné používání řeči Pozemšťanů a mimozemšťanů na úrovni telepatie. Bohužel, bude spisovatelem zapomenuto na rozdílnost v mluvené řeči napříč časem. Taková staročeština se slušně liší od současné češtiny a co teprve v proměnách stovek, ba tisíců roků? Spisovatel zapomíná, že již nepíše pro děti a hrubě podceňuje inteligenci dospělých čtenářů od 15 let.

Technický axiom uplatňuje technokrat Václav Šorel koneckonců i na hlavní hrdiny. Postavy jsou totálně ploché, nevedou vnitřní monolog, nemají sny, chmury, tužby, žádné nitro a žádné postranní úmysly. Příběh tudíž nenabídne uvěřitelnou kladnou postavu a zápornou už vůbec ne. Figury naprosto postrádají jakoukoliv byť drobnou psychologii. Lidé tak vlastně vypadají pouze jako komunikující zařízení, jež vedou dialog. Rozhovory evokují pověstné naivní diskuse z kokpitu původní seriálové řady Star Trek (TOS – The Original Series). Chybějící prvek lidského duševna, který se dá v komiksu přehlédnout je v próze zjevný v plné nahotě a pro mne nepostradatelný.  Pokud se náhodou stočí téma blízké člověčím citům, lásce a sexu, tak se hlavní aktéři červenají, zajíkají, dvojsmyslně blekotají a připomínají ve své rozpačitosti předpubertální děti. Dojem naprosté trapnosti nemůže zachránit ani Šorelem nečekaně použité slovo – šoustá!

PR XYZ cestuje časem

Public relations mne opět poslalo do kolen tvrzením, že se jedná o kultovní trilogii. Byl bych celkem vděčný, kdyby mi někdo zodpovědně vysvětlil, jak mohou uvést takovouto nepravdu a logický nesmysl? PR nakladatele to tvrdilo pěkně po goebbelsovsku již u předešlých dílů. Jak může být trilogie kultovní, když ještě kompletně nevyšla a nezískala si široké řady čtenářů, jež by tento kult šířili do všech stran světa? Copak si nakladatelé neuvědomují, že absolutně dehonestují a degradují slova kult – kultovní? Jak jim pak mají čtenáři ještě věřit? Pokud vejdu do knihkupectví, tak z regálů řvou agresivní nápisy bestseller, thriller, světový a samozřejmě kultovní. Jestliže jde o mne, již jsem tak otupěl pod náporem propagandy, že to má dopad asi jako každý první a druhý letáček z marketu, který hýká, že je vše české, ve slevě a v akci. Svět se dočista pomátl.

Další zavádějící informace na obálce knihy  uvádí , že třetí díl nikdy nevyšel ani jako komiks. Není to tak úplně pravda. Václav Šorel čerpá z vlastního komiksu Zkáza planety země (2001), který ilustroval Jiří Petráček. Ona středověká scéna s ovčákem a upálením Johanky si je dosti nápadně podobná…

Co dodat závěrem?

Pan Václav Šorel je skutečně autorem několika kultovních komiksových scénářů. Jeho Vzpoura mozků, Galaxia a Tvrz (1981) zůstanou navždy a hluboko v mém srdci. Pokaždé, když si listuji v těchto komiksech, tak se odeberu do časů nenávratně ztraceného dětství a nostalgie. Stávám se tak poutníkem v čase a za to mu mnohokráte děkuji. Doplním pouze na okraj, že jsem nezvratně přesvědčený o tom, že bez geniálního Františka Kobíka by nikdy žádný kultovní komiks neměl. To platí i pro Vlastislava Tomana.

Netuším, co autora vedlo k sepsání této slátaniny. Příběh postrádá toliko potřebné napětí a mrazení v zádech. Dočíst knihu do konce vyžaduje od čtenáře jisté masochistické sklony a vyvolává představy konzumace nudné dílenské příručky. Pokud mohu parafrázovat Šorelův literární výkon, tak mne napadá, zda nebyl od roku 1989 někde hibernován. Jiné vysvětlení nemám, jinak by si musel povšimnout, kam se ubrala společnost, jak se aktuálně píše a co vysílá televize. Skauty a Rychlé šípy tam neuvidíte. Jeho autorský výkon je pro současnost zcela nedostačující a nečitelný. Hodní hoši se nenosí a málo kdo ví, kdo byl Jaroslav Foglar. Nicméně vysoce oceňuji morální poselství, jež kniha nese. Základem zdravé společnosti je rodina ve složení otec – matka – dítě.

Vzpomněl jsem si na Šorelova slova z jeho rozhovoru, tam uvedl, že dnes může tvořit kdekdo, kdežto před rokem 1989 byly odborné – umělecké schvalovací komise. Trefné, želbohu to přímo pasuje na jeho rádoby výtvor. Je velice smutné, když člověk dospěje a zjistí, že idoly jeho mládí nejsou už tak velké, nemají svatozář a občas se na stará kolena zblázní. Konec knihy naznačuje, že by se snad dal napasovat na trilogii další komiks převedený do prózy. Prosím pana Václava Šorela, ať již nepokračuje a zachová si alespoň zbytek důstojnosti. Třikrát stačilo.

Kniha s podtitulem Odysseus (2015) završuje trilogii se souhrnným názvem Vzpoura mozků (Vzpoura mozků, Galaxia, Odysseus). Autorem knihy je Václav Šorel a ilustrace provedl Michal Kocián. Kompletní román vyšel vnakladatelství XYZ  pod křídly Albatros media a.s.