ČTRNÁCTÍ ZOMBÍCI PŘIDÁVAJÍ NA AKCI…

Slunko venku griluje pokožky, nicméně parta kolem Ricka dostává zimní kabátek a hordu nasraných zombíků. Již čtrnáctý díl nekonečných Živých Mrtvých Roberta Kirkmana vypustilo na svět nakladatelství CREW a i když naše slavná skupina přeživších řeší problémy již krapet předvídatelně, stále jakýmstakýms způsobem baví. Komunita lidí, kde Rick s “kamarády” zakotvil v posledních dvou dílech, přináší určitou jistotu a ovoce, které ovlivňují celé osídlení. Co se však stane, když pár dílů odstrčení mrtvoláci začnou zase dělat peklo?

Už to byla trošku nuda. Celý předchozí děj se kolikrát natahoval jak žvýkačka Pedro v největší socialistické slávě, jak seriál Ulice, kde se toho hodně nažvaní, ale akce nikde. Pořádný nářez se od dob Guvernéra zatím moc neobjevil. Rick je čím dál tím větší kretén, prakticky černobílá mrtvola, psychická troska a ostatní z party mu šlapou na paty. Už je to pravidlem. Rick se svojí skupinkou vyvolených funguje na stále stejném modelu. Pár týdnů chodit, a pak na dlouhou dobu zakempit na nějakém čupr místě, kde mají na určitou dobu rádoby klid a mír v duši, a pokud je tam nějaký systém, který funguje, Rick provede povětšinou nenásilný puč, aby vše hrálo ve prospěch námi známých hrdinů. A k tomu je nutné nakreslit hromadu bublin, protože se u toho kecá a kecá. Takový postapo Big Brother. Zombíka byste téměr pohledali.

Živí Mrtví potřebovali studenou sprchu. Jak už jsem několikrát psal v recenzích minulých, připadá mi, že název spíše evokuje proměnu člověka v mrtvolu, která se řídí jen instinktem a pudy sebezáchovy, než funkční zombie mlátička. Soucit? Ani omylem. Na to tady není čas ani prostor. Psychická transformace jedince. Všichni se chovají divně, ale jinak to nejde. Rick je prostě borec, kterému fandíte, protože nemáte na výběr. Nastavení předchozích dílů, příchod do nového útočistě a přebrání vlády nad parádní zástavbou s domečky, kde teče voda a svítí občas světlo již nutilo Kirkmana aby přidal na tempu, protože ač to byla omáčka dobrá, plavalo se v ní docela blbě.

Co říct o čtrnáctém dílu? Podtitulek „Není úniku“ již lehce prozrazuje, že tentokráte to nebude jen tak nějaká sranda. Z půlky to sice byla zase krapet ta průměrná šeď. Rick již svými rozhodnutími nepřekvapuje, furt se toho dost nažvaní, a nejakčnější věcí ze začátku je padající sníh, který příběh obohacuje o zimní radovánky i starosti. Nicméně zombíci dostanou zelenou a konečně se tady začne něco dít. Naši hrdinové působí jak vojenská jednotka Alfa mezi farmáři. Jsou organizovaní a Rickovo vedení všem dává nějakou jistotu. Ono docela dává k zamyšlení: “Jak to sakra mohlo fungovat, dokud Rick nepřišel?” a také: “Kdyby Rick nepřišel, stalo by se to nebo ono?”. Ano naší partu provází neskutečná smůla, protože kam přijdou něco se zatraceně pokazí a jen jejich zkušenosti z toho mohou vybruslit. Divné. A tak se v druhé půlce knížky zapojí naší staří známí, ti, kteří by měli být tou největší hrozbou. Zombíci vytáhnou esa z rukávu a obrněnou komunitu berou v hordách útokem. Slintající šouráci nedávají nikomu nic zadarmo a Rickova skupina bude samozřejmě ve středu dění. Sází se zde na akci, která v minulých dílech chyběla a v druhé půlce ubude žvástů a konečně začnou lítat hlavy, střeva, ruce a bůhvíco ještě. Sem tam někdo zemře, ale u některých postav to ani nepřekvapí. Proto tam taky jsou. I když se vše odehrává na “malém” plácku, čtrnáctka konečně přináší docela ranec akční zábavy. Zimní pozadí dodává na syrovosti a Adlardova kresba jednotlivých lidí a mrtvoláků je parádní. Hrozně mě baví jeho nenásilné vykreslení násilné akce, kdy každý panel podrobně zkoumám a bavím se nad tím, jak je kresba popředí detailní. Ač zamrzí, že právě tato akce mi posledních pár dílů chyběla.

Čtrnáct (slovy čtrnáct) dílů Rickovi trvalo, než zjistil, že pokud chtějí přežít s větším množstvím lidí, bude třeba vzít rozum do hrsti a s jemu podobnými posbírat zbraně a vytrénovat bandu profíků, která se bez problému postaví jakékoliv neozbrojené, šourající se mrtvole. Armádu proti všem, kteří naruší klidné soužití. Ať je to zombík, nebo vůdce gangu, jen takhle bude možné možné dát všem nafrak a ochránit své lidi. Čtrnáct dílů. To je 84 sešitů, které doposud česky byly vydány. Originál jsem nečetl, takže jsem netrpělivě napnutý kam to povede. Živí mrtví jsou možná už klišé průměr, ale tak dobře nastavený, že od něj nemůžete odtrhnout oči a stále čekáte a doufáte, kdy už sakra…(doplňte si sami, to co od Živých mrtvých vlastně očekáváte vy). Ale to se u Kirkmana jen tak nedočkáme. Jednou přijde nový parchant, který dá skupině co proto, to je jasné. Ale stále to budou neustále opakující se příhody ze světa mrtvol a kupa nových rozhodnutí a keců. Ale to je možná to, proč nás to tak baví.

Čtrnáctý díl konečně přidává akci. Pokud to tak půjde dál bude to fajn. Pokud ne, stejně budu patnáctý a ty po něm číst a svým způsobem se bavit. Je tam dost chatrných či dokonce otravných postav. No a co. Celá atmosféra nějak funguje a já patřím k těm, kdo nad Kirmanem hůl nezlomili. Jelikož to vlastně ještě neskončilo, tuším, že ono to konec vlastně nemá. Až chcípne Rick, iniciativu přebere někdo jiný, vedený jeho učením, či myšlenkou a bude to pokračovat do nekonečna. Ale my v Česku na to ještě máme času dost. Patnáctý svazek s podtitulem “Kým chceme být?” vyjde letos v říjnu. Tak uvidíme.