GENERÁL FAJTL

Kniha vydaná roku 2013 pod křídly Albatrosu v jednom z jeho nakladatelství XYZ si nese podtitul Unikátní pocta Československému hrdinovi. Osobně mám problém přijímat autority, nálepky zásadní či kultovní, a také označení hrdina. Životopisná kniha je pro mne přednostně příběhem o člověku Františku Fajtlovi.

Smíchám nejprve jablka a hrušky a ocituji jednu větu z komiksu o Supermanovi „Lidé se hrdiny nerodí – stejně jako ocel musí být nejprve ukuti“. Tím je vlastně řečeno vše. Až příliš často jsme svědky toho, jak se mění politické nálady a naši vedoucí činitelé, zaprodanci a kolaboranti, hlásají svého času rétoriku z východu a aktuálně ze západu. Mnozí z nich jsou pouze hlásné trouby USA, NATO, EU a každá propaganda potřebuje své modly, ikony a chcete-li hrdiny. Masmédia a mediokracie uměle vytváří, nebo zveličuje události a vyrábí novodobé „geroje“, které pasuje na současné vzory dokonalosti tzv. „svobody a demokracie“. Jako dítě jsem se bál karikatur Ronalda Reagana třímajícího v každé ruce několik atomovek a dnes vidím podobné obrázky, kde štafetový kolík převzal Vladimír Putin. Ale jděte, mistři loutkaři, nemám jitrnici na hlavě a nenechám se vodit na provázku. Po zvážení všech dostupných faktů, nemohu nikdy považovat bratry Mašíny, či „naše“ vojáky na zahraničních „humanitárních“ misích za hrdiny. Událostem, okolnostem a mravním idejím, za které bojoval František Fajtl rozumím, chápu jeho ideály a vzhledem k jeho životním osudům ho lze za hrdinu považovat.

Pro toho, kdo považuje předešlý odstavec za příliš politický, je třeba si uvědomit na kolik nezodpovědná vláda zasahuje do našich životů a jaká činí rozhodnutí. Příběh FF, který je tématem knihy, je nesporným potvrzením, jak může změna politického ovzduší ovlivnit osudy nejen jednotlivce. Generálporučík František Fajtl byl především, a tomu je věnována převážná část knihy, československým stíhacím pilotem bojujícím v druhé světové válce v britských jednotkách RAF a posléze leteckých jednotkách SSSR, proti Německu. Účastnil se také SNP (Slovenské národní povstání). Po skončení války měli zejména letci mezi veřejností vysoké renomé. Nic nenasvědčovalo tomu, že za další tři roky přijdou bezohledné perzekuce. Po komunistickém převratu byl FF propuštěn z armády, zatčen a bez soudu 1,5 roku vězněn na Mírově. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989, kdy byl povýšen na generála. Pokud si po tomto sáhodlouhém spoileru, který vzhledem k životopisnému a historickému charakteru snad ani nelze považovat za vyzrazení příběhu, řeknete, že by to vydalo na námět pro knihu, či film, nebudete daleko od pravdy. Letec je autorem několika autobiografických knih, které posloužily jako podklad pro film Tmavomodrý svět. Ostatně pohnuté osudy FF se staly látkou i pro hybridní knihu Václava Šorela a Michala Kociána.

Publikace Generál Fajtl je netradičním hybridem-křížencem několika žánrů. Jedná se o biografii, dokument a komiks. Životopisná kniha začne, jak jinak, narozením Františka a pokud budu příliš stručný, pokračuje až po prvotní vzlety, logicky i pády a komiks s názvem Sestřelen. Po komiksu následuje opět textová část, která dá ještě jednou prostor komiksu Útok na Piešťany, který se již naposledy přetransformuje v textovou část.

Takže, abychom se někam dostali, je třeba uvěřit i podtitulu knihy, jenž tvrdí, že je unikátní. A ona skutečně unikátní je v mnoha ohledech, už třeba jen zvolenou biografickou formou vyprávění, doplněnou bohatou fotodokumentací, kříženou kresleným příběhem. Musím se přiznat, že kniha na mne neudělala při prvním čtení dobrý dojem. Našel jsem několik rozporů a hluboce přemýšlel, jak se k nim pokud možno spravedlivě a nezaujatě postavit.

První rozpor: Věděl jsem, že kniha je výsledek hybridizace již uvedených žánrů a je vydána na velkorysém formátu. Tudíž bylo celkem opodstatněné se domnívat, že kromě komiksu, na který jsem se těšil mě zasypou těžkopádná fakta a údaje. Nestalo se tak, kupodivu četba odsýpá a textové části je o mnoho méně, než jsem předpokládal. Je to dáno jednak sazbou textu a skutečně bohatou obrazovou dokumentací. Nakonec jsem se tedy s knihou vypořádal o mnoho rychleji, než jsem tušil. Otázka zní, je to špatně, nebo dobře? Asi není tajemstvím, že se v dnešní době všeobecně málo čte. Pokud má být toto zábavná a poučná forma, která přivede celkem jednoduchým a nenáročným způsobem mládež k zájmu o historii, letectví a modelářství, jako volno aktivitě a následnému čtení, tak je to jedině dobře. Libuji si v bonmotech a pro tentokrát se přikláním k tomu, že málo je někdy více.

Druhý rozpor: Komiks. Ačkoliv mi jsou osudy pana Fajtla známé a minimálně tři jeho autobiografie jsem četl, tak středobodem mého zájmu o tuto knihu byl právě kreslený příběh. Václav Šorel si nese nálepku autora kultovního komiksu Vzpoura mozků, ale také Tvrz, nebo Galaxia a asi nebude náhodou, že díla vytvořil spolu s neméně legendárním Františkem Kobíkem. Spolu vstoupili ve známost pod zkratkou ŠOK. Bystrý čtenář si zřejmě povšiml kontradikce, které jsem se dopustil, pochybuji o autoritách, nálepkách a bez mrknutí oka zde stejné obraty vytasím.

Nicméně není to tak jednoduché a sám jsem se stal obětí těchto kultů a nostalgických dob časopisu Abc. Konec konců v závěrečném medailonku jsem si přečetl černé na bílém drtivou pravdu, už jsem pamětník. Nelétal jsem s panem Fajtlem s třistatřináctkou, tak stár zase nejsem, ale jsem pamětníkem oněch komiksů , které mě do jisté míry formovaly. Vlastně lze napsat, že stejně jako je pro Šorela ikonickou legendou letec Fajtl, může být mým idolem právě Václav Šorel, František Kobík a třeba Vlastislav Toman. Nikdy jsem nebyl blíže pravdě a sebeanalýze.

Tady začíná rozpor ohledně komiksu. Jsem přesvědčen, že žádný z kreslených příběhů v knize si zaškatulkovací nálepku neodnese, ani teď, ani později. Zásadní problém jsem měl s čitelností a přehledností komiksu. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil jakým směrem se navigovat a jak správně číst a řadit panely, které se čtou zleva doprava přes dvoustranu. Je to nepřehledné a v leteckých bitvách jsem se ztrácel. Vzhledem k tomu, že kniha má pevnou vazbu mě skutečně bolelo rozevírat komiks na plno, abych se dostal i k detailům, které spolkla vazba knihy a to jsem si už připadal jako vandal-barbar. To je tedy čistě technická věc, pak je zde  vizualizace Michala Kociána. Jeho pojetí je vyumělkované, nepřirozené a strojené. Často je zjevné, že pouze překreslil dobové fotografie, kdy výsledná scéna působí staticky. Není to pouze můj dohad, ale doložitelný fakt. Chybí mi v jeho podání pohyb a jakási nedbalá elegance, kterou dokázal dodat např. František Kobík v komiksu Operace Jericho, nebo běžně zvládá další z partnerů V. Šorela, Jiří „Oskar“ Petráček. Hlavní hrdina Fajtl si v kresleném příběhu není mnohdy ani sám sobě podobný a to už je tristní.

To, co jsem napsal, mě mrzí o to více, že Michala Kociána považuji za schopného mainstreamového kreslíře. Jeho Kruan a služebníci Zla na mě zapůsobil a abych nechodil daleko, komiks Král vzduchu na kterém pracoval také s Václavem Šorelem je o level jinde, než pocta generálu Fajtlovi.

Verdikt: Kniha Generál Fajtl dostala do vínku snad všechny myslitelné trumfy tohoto světa. Silný příběh, zkušeného vypravěče, scénáristu a tvůrce nejen komiksů, talentovaného kreslíře a v neposlední řadě zavedené  nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media. Bylo by velice snadné odsoudit knižní hybrid, který kombinuje několik na první pohled neslučitelných prvků a žánrů. Já se naopak rozhodl, že půjdu jinou cestou a vyzdvihnu kuráž a, promiňte mi to slovo, hrdinství všech, kteří do tohoto projektu šli. Možná by bylo vhodnější knihu nazývat skutečně projektem, neboť i přes některé  negativně kritizované elementy působí kompaktním, celistvým dojmem, který má i v dnešní hektické době člověku co nabídnout. Václav Šorel, jak už jsem si mnohokrát povšiml se příliš nezaplétá do politických debat a názorů poplatných své době. Vyzdvihuje a preferuje hodnoty, jako jsou čest, odvaha, vlastenectví a sebeobětování. Bohužel, mám pocit, že morální vědomí odchází z tohoto světa spolu s lidmi, jako byl hrdina pan František Fajtl.