logo

PRÁVO NÁLEZCE JE SPORNÉ

Jednoho večera se mladičký Peter Saubers zeptá své sestry: „Co bys dělala, kdybys našla poklad? Zakopanou truhlici plnou drahokamů a zlatých dublonů?“ Sestra Tina odpoví: „Dala bych je tatínkovi a mamince. Aby se už nehádali. Ty ne?“ Pete kontruje: „Ano.“ Jisté lidové rčení praví – Dávej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to totiž splnit. O pravdivosti dávného moudra se má Peter brzy přesvědčit na vlastní kůži, a bude to bolet.

Roku 2009 přišla první hádka kvůli penězům do domácnosti Saubersových. Stalo se tak necelé léto po velké krizi, jež započala rokem 2008 a poslala ekonomiku do kolen a posléze do…, však dobře víte kam. Přesně tam. Pan Saubers pracoval deset let u realitky a manželka Linda učí ve škole. Když se po roce 2008 realitní trh propadl a splaskla falešná hypoteční bublina, přišel Petův otec o práci. Stali se tak rodinou s jedním skromným příjmem, jenž byl kdysi pouhým přilepšením či bonusem – třešničkou na dortu. Odpojená kabelovka a ztráta kapesného jsou pro děti tou nejmenší nepříjemností. Mnohem horší jsou nekonečné pře rodičů a rozvod visící v bankou otráveném vzduchu jako Damoklův meč. Nikdy není ovšem tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Další pravdivé pořekadlo.

Shodou nešťastných okolností se Peterův tatínek nacházel v zástupu zoufalců čekajících před Městským centrem na otevření burzy práce, do které vjel dvoutunový mercedes model SL500 řízený šílencem, který vešel později ve známost jako pan Mercedes. Na místě zůstane osm mrtvých a dvanáct těžce zraněných harlekýnů se šklebem smrti ve tváři. Jednou z oněch dvanácti figur improvizovaných na surrealistickém místě činu byl i pan Tom Saubers, Peterův táta. Následuje dlouhé léčení, rekonvalescence a nucené přestěhování do údajného slumu. Pád rodu pokračuje prodejem druhého auta a ztrátou patologických iluzí o americkém snu, jenž skončil v podobě vodního víru v toaletě. Americký sen o neomezených možnostech odnáší potrubí do bezedného kanálu, plného sraček. Do tohoto marastu Peter skutečně objevuje zakopaný poklad, který má formu starého kufru, jehož obsahem je větší obnos peněz a originální zápisníky s nikdy nepublikovanou tvorbou zavražděného spisovatele Johna Rothsteina, kterého nazval časopis Time samotářským géniem Ameriky.

Pete je výborným studentem, zbožňuje literaturu a je si plně vědom závažnosti nálezu. Stojí tak na životním rozcestí a rozhoduje se, zda se stát tajemným mecenášem domácnosti  Saubersových. Jako anděl posílat své rodině finanční pomoc, nebo odevzdat důkazy vážící se ke starému zločinu, jenž se odehrál v roce 1978? Peter se rozhoduje pro první možnost a má s tím i co do činění až jeho chorobný obdiv k dílu zastřeleného génia Ameriky. To, co se z počátku zdálo báječným nápadem a vytrhlo rodičům trn z paty, se v dlouhodobém horizontu stává noční můrou. Někteří fanoušci jsou totiž tak šílení, že mohou pro svou posedlost vraždit, a ten kufr si tam přece kdosi uschoval. Někdo se pro něj vrátí a ta doba nadešla. Právě dnes.

Stephen King (21. září 1947) navazuje volně románem Právo nálezce na předchozí knihu Pan Mercedes. Dalo by se parafrázovat úsloví, že vrah se vrací na místo činu a lze tvrdit to stejné i o spisovateli. Obě varianty jsou pravdivé, o čemž se může případný čtenář sám přesvědčit. Král hororu se knihou Pan Mercedes odpoutal od mysteriózního tématu a prosadil si čistě civilní námět, což se ve druhém dílu z plánované trilogie nepatrně změní. Opět se zamlží hranice naší hmotné reality a vysmívaného nadpřirozena. Pokorně děkuji, pane Kingu, tak to mám rád!

Americký spisovatel zavede věrného čtenáře do známých lokalit, na které se budeme dívat z jiných úhlů a pohledem nových osob. Samozřejmě se setkáme s hrdiny prvního dílu, panem Mercedesem, detektivem Hodgesem – Kermitem a spol. Hlavními postavami románu jsou ovšem dva obdivovatelé populárního spisovatele, jež odděluje časová rovina 36 let. První z nich je spisovatelův vrah a druhý mladičký Peter Saubers, nálezce kufru. Oba jsou stejně posedlí. Ukazují čtenáři, na jakou úroveň lze klesnout a posunout chorobnou dychtivost. Shodou okolností a pomocí všemocné ruky osudu bydlí s odstupem času ve stejném čísle popisném připevněném na totožném domě. Pohybují se na identických místech. Trpí obdobným zbožněním Johna Rothsteina, což může být vpravdě devastující a životu nebezpečné, když obě časové linky splynou v jednu. Třaskavý koktejl byl umíchán. Čekejme explozi časového kontinua.

Stephen King nás bere podruhé na exkurzi toho, jak žijí lidé v Americe na počátku 21. století, a je to neradostný pohled. Osobně si myslím, že podobně žije drtivá část lidské populace vyznávající takzvané západní hodnoty a zde tkví autorův nesmrtelný úspěch. King tnul do živého. Tes!

Peněžní ústavy, falešné akcie, bezcenný dolar, smrtonosné půjčky, levé šeky, křivé kreditky, ničivé utrácení, nezbytné přisátí občana k prsu zhoubné banky a následný kolotoč dluhů. Vítejte v realitě. Kingův čtenář si pravděpodobně říká: sakra, kurva, TO znám, TO jsem zažil, nebo ufff!, TO se mi naštěstí vyhnulo, a také… TO jsou mé intimní myšlenky a ten prasák King TO řve nahlas. Troufám si tvrdit, že mistrův věhlas spočívá v tom, že se nikdy neodcizil problémům běžných lidí a nezapomněl na své skromné začátky. Autor vždy cílil na lidskou masu. Z vysoka kašlal na domnělou rádoby elitu a kavárenské povaleče.

„Sračky jsou hovno,“ tvrdí King napříč celou knihou. Jó! „Sračky jsou hovno.“ je v podstatě ústředním mottem knihy Právo nálezce. Bez milosti a bez pardonu. Pokud jde o mne, tak mě mnohem více zaujala průpověď na straně 83 a nemohu jinak, než se nepodělit: „Názory jsou jako dírky v zadku: má je každý.“ Geniální. Za prořízlý jazyk Stephena Kinga se nehodlám nikomu omlouvat. Prdím na korektnost a politickou obzvláště. Orwelovština žene naši společnost do hromady fekálií, bez diskuse. Myslím si, že něco jako obscénní slovo neexistuje. Sprosté jsou pouze a jenom naše tajné, naprosto ukryté myšlenky, které přisuzují určitým slovům neslušný obsah. Hrubé jsou naše evokující, nemravné fantazie.

Někdo by mohl namítnout, že autor již použil téma šíleného fanouška v románu Misery a jistá podoba tu je i s novelou Vykoupení z věznice Shawshank … a víte co? „Sračky jsou hovno.“

Právo nálezce je profesionálně odvedenou literární prací a od Stephena Kinga nic jiného nečekám.  King je slovním eskamotérem a budu se pravděpodobně opakovat, neboť vykradu sám sebe – Spisovatel je literární génius, který pokud se rozhodne, že tématem jeho další knihy bude exkrement, tak ho podá takovým stylem, že mu ještě rádi zaplatíte. Co naplat, že je příběh druhé knihy lehce předvídatelný a kopíruje osnovu knihy Pan Mercedes, kdy vše směřuje k velkému finále. Koneckonců, jedná se o poctu americkému spisovateli detektivek a napínavých příběhů, kterým byl John D. MacDonald. Samozřejmě nejde o klasickou kriminálku a totožnost vraha známe hned od prvních listů knihy. Důležitý je příběh a to je to, co umí King bravurně. Je vypravěčským géniem Ameriky.

Knihu Právo nálezce vydalo nakladatelství Beta Dobrovský v roce 2015 v překladu Lindy Bartoškové.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE