FRANK DARABONT A VYKOUPENÍ DÍLA STEPHENA KINGA #2

The Shawshank Redemption mělo premiéru na filmovém festivalu v Torontu (10. září 1994) a pár dní poté ve Spojených státech amerických (24. září 1994). Další rok pak následovaly premiéry v Asii a Evropě. U nás se začal tento film promítat 6. července 1995. Film měl, jak je za mořem dobrým zvykem, několik verzí plakátů. Na jednom z nich, který se objevil v žebříčku nejlepších filmových plakátů všech dob, stojí motto Strach dělá z lidí vězně. Naděje jim dává křídla. Problémem filmu byl fakt, že napoprvé v kinech neuspěl. Kasovní úspěch nebyl takový, jak se očekávalo. Při uvedení vydělal 18 milionů dolarů, což bylo považováno za propadák. Při ohlášení nominací na Oscara vydělal sice ještě dalších deset milionů, ale tohle všechno bylo považováno za neúspěch, protože to sotva stačilo na pokrytí nákladů. Ze sedmi Oscarových nominací se rovněž nepovedlo proměnit v úspěch ani jedinou.

Je třeba si uvědomit, že tento biják se v nominaci setkal se snímky jako Forrest Gump a Pulp Fiction, které jsou již také považovány za klasické. Samozřejmě se strhly debaty o tom, co bylo příčinou neúspěchu. Jednou z příčin byl prý nejasný a matoucí název. Koneckonců ten se nelíbil ani Stephenu Kingovi „Jeden z důvodů mohl být název, který nesděluje žádnou informaci a nevyvolává žádný obraz v mysli potencionálního návštěvníka kina. Naneštěstí, nikdo nedokázal vymyslet nějaký lepší a to včetně mě. Nikdy jsem neměl rád název své vlastní povídky a dodnes nemám. Část Rita Hayworthová mu trochu pomáhá, ale stále je to těžkopádné…“ Uznávaný filmový kritik Roger Ebert jej dokonce označil za příšerný. Další z důvodů neúspěchu byl přisuzován faktu, že se jednalo o nehororovou filmovou adaptaci od hororového spisovatele. Ani Tim Robbins nebyl v době natáčení tak známým hercem a Morgan Freeman sice za sebou měl Oscarové nominace, ale předtím nikdy nehrál v žádném vězeňském dramatu a snímek tak vůbec nezapadal do jeho hereckého portfolia.

Jenže o rok později se vše neuvěřitelně změnilo. Nejenže bylo „Vykoupení“ nominováno na Oscara, ale zároveň nastal jeho úspěch u diváků. V roce 1995 byl film uveden do videopůjčoven a stal se nejpůjčovanějším titulem roku. Zpráva o „mimořádném bijáku“ se Amerikou valila jako lavina a Franku Darabontovi se špatná karta proměnila přímo v dlani. Ted Turner vlastnil nejen distribuční společnost, ale i slavnou kabelovku. Sám sobě prodal práva na film za pakatel a jeho sledovaný TV kanál začal film reprízovat jak nejmasivněji to jen šlo. Během pár let snad za mořem neexistoval nikdo, kdo by tento film neviděl.

Po fenomenálním úspěchu The Shawshank Redemption však Frank Darabont nehodlal usnout na vavřínech a pilně se vrhnul do práce. Rozhodl se, že si rovněž musí osahat roli producenta. Prvním jeho projektem byl snímek Black Cat Run (Běh černé kočky, 1998), ke kterému napsal scénář a jež režíroval D. J. Caruso. Muž, který poté natočil filmy jako Two for the Money (Maximální limit, 2005), Disturbia (2007) či Eagle Eye (Oko dravce, 2008). Produkovaný film i s malým rozpočtem nakonec přinesl velmi slušnou podívanou.

Tahle zkušenost Franku Darabontovi stačila, aby se vrhl do produkování dalšího snímku. Přidal k tomu ještě posty scénáristy a režiséra. A opětovně sáhl po předloze Stephena Kinga. S rozpočtem šedesáti milionů dolarů vznikla The Green Mile (Zelená míle, 1999) v hlavní roli s Tomem Hanksem. Tentokráte už nebylo o čem pochybovat a kombinace, ze které předtím byli diváci poněkud na rozpacích, nyní zafungovala okamžitě. Snímek se hned po uvedení do kin stal kasovním trhákem. „Zelená míle“ je basa, kde odsouzenci čekají, než dojde k vykonání rozsudku smrti, k němuž byli odsouzeni. Paul Edgecomb v podání Toma Hankse je hlavní bachař, který na tom není zdravotně zrovna nejlépe. Píše se rok 1935 a on se snaží o to, aby se ani v poslední instituci neztrácela naděje a lidská důstojnost. Jednoho dne mezi odsouzence přibude dvoumetrový obr John Coffey (Michael Clark Duncan), který měl údajně zabít dvě malé holčičky. Jenže tento muž i přes své rozměry vypadá na to, že by ani mouše neublížil. Do myslí všech se tak vkrádá myšlenka, zda je opravdu tím, kdo spáchal onen opovržení hodný čin.

Tentokráte Darabont sázel na hereckou jistotu a do hlavní role angažoval Toma Hankse, kterého chtěl už do svého předchozího filmu. Byť nejprve byla role Paula Edgecomba nabídnuta Johnu Travoltovi, ale ten ji odmítnul. Film se okamžitě stal žhavým zbožím a výdělečným podnikem. Vynikající Michael Clark Duncan si za svůj výkon vysloužil Oscarovou nominaci a Stephen King označil snímek jako nejvěrohodnější adaptaci svého díla. Dalších nominací na nejprestižnější filmovou cenu se dočkal Frank Darabont za scénář, spolu s Davidem Valdesem za nejlepší film a také byl film nominován za nejlepší zvuk. Snímek se umístil na pátém místě v anketě posluchačů „Filmy, které musíte vidět“ rádia Capital FM v Londýně. Darabont také získal cenu kritiků Broadcast Film Association 2000 v kategorii nejlepší adaptace a scénář. Z dnešního pohledu se tento film stal druhým nejznámějším a nejoblíbenějším filmem Franka Darabonta.

Jak již bylo zmíněno, Frank Darabont se věnoval, ve spolupráci se Stevenem Spielbergem, příběhům z mládí Indiany Jonese. Zisk, který měl ze dvou zfilmovaných Kingových adaptací, mu dopřával naprosto volnou ruku a nic ho netlačilo. Tvrdí se, že po takových úspěších máte právo na přešlap. Osobně si nemyslím, že by další Darabontův biják, The Majestic (2001), byl nějakým krokem stranou. Ano, nebavíme se o hororu, ale přesto se bavíme o velmi dobrém snímku! Pravdou je, že Darabont poprvé neadaptoval nějaké dílo Stephena Kinga a také si nenapsal scénář. Zato dodržel stopáž, tento film je podívanou ve sto dvaapadesáti minutách. V hlavní roli se objevil výborný Jim Carrey a opět dostal prostor dokázat, že je nejen výborný komediální bavič, ale hlavně skvělý herec, který s naprostou bravurou zvládne i dramaticky vážné role. Po Peteru Weirovi The Truman Show (1998) a Miloši Formanovi Man on the Moon (Muž na měsíci, 1999) dokázal i Darabont režisérsky vyzdvihnout skvělý Carreyho herecký um. Film se s přílišným úspěchem u fanoušků nesetkal a například u nás putoval rovnou do videopůjčoven. Ale stejně jako i ostatní Darabontovy snímky dozrál a nyní na něj mnoho fanoušků změnilo názor. Darabont natočil snímek o honech na čarodějnice v Americe padesátých let. Inspirací mu byl geniální režisér předešlé éry Frank Capra. Bohužel i přes výborné obsazení a neotřelý námět se film z komerčního hlediska stal propadákem.

Po The Majestic Darabont své kroky opět směřoval k produkci. Opětovně pomohl D. J. Carusovi, tentokráte k celovečernímu debutu určenému pro stříbrná plátna. Zaštítil snímek The Salton Sea (2002) s Valem Kilmerem v hlavní roli. Výkonnou produkci obstaral ve filmu Collateral (2004) režiséra Michaela Manna. Pokud jste náhodou tento biják neviděli, vřele ho doporučuji, neboť trpíte-li negativním názorem na Toma Cruise, je celkem velká pravděpodobnost, že ho po tomto snímku změníte. Vidět hrát sladkého topguna chladného nájemného zabijáka se jen tak nevidí. Poté Darabont produkoval a režíroval i pilotní díl seriálu  Raines (Vize zločinu, 2007) s Jeffem Goldblumem v hlavní roli. Bohužel seriál byl utnut po první sedmidílné řadě.

Následně uznal, že je čas vrátit se ke svým kořenům a rozhodl se adaptovat další Kingovu předlohu. V rámci jeho předchozích adaptací sáhl až po nečekaně hororové předloze a vytvořil film The Mist (Mlha, 2007). Původní novele odehrávající se v nákupním centru, dal nečekaně psychologický rozměr. Tentokráte se krom režie ujal i scénáře a rozhodl se nic neponechat náhodě. Obklopil se množstvím zkušených herců, kteří místy předvádějí až úžasné, vpravdě divadelní, výkony. Nesázel na hvězdy první kategorie, ale vytvořil výborně fungující tým, kde jeden nepřevyšuje druhého. Rozpočet na snímek byl pouhých 18 milionů dolarů, což se upřímně promítlo na některých tricích, které už v době svého vzniku působily jaksi zastarale. V kinech se film opět setkal s neúspěchem, ale nahoru mu pomohly mimo americké tržby a zisk z prodeje DVD. Je vidět že spojení Darabonta a Kinga si získalo již množství fanoušků. A propos nepřipomíná vám tenhle ekonomický vzorec něco? Tentokráte Darabont do předlohy zasáhl výrazně, nejmarkantnější je zcela jiný konec příběhu, který prý zvedl ze sedačky i samotného mistra strachu Stephena Kinga. Vůbec se mu nedivím, protože Darabont dostal mnohem lepší nápad na grand finále než King a dokázal ho parádně prodat.

Tenhle návrat se tomuto zručnému režiséru opravdu povedl. Fanoušci byli nejdříve poněkud v rozpacích, že režisér opět nevsadil na vězeňské prostředí, kde se pohybuje jako ryba ve vodě, ale bylo vidět, že tento pán dobře věděl, co dělá. Předtím spíše sázel na humanistická témata, která umí chytnout za srdíčko, nyní však vytáhl z rukávu kartu, jenž přináší vědeckofantastický příběh o konci světa. A není nouze ani o pořádně hnusný inverzní šmejd z vesmíru. Zlověstná mlha pokryla vše, aby se pod její rouškou mohly objevit krvelačné bestie, které se snaží vymýtit lidský rod. Přesto hororové prvky jako takové použil jen jako ingredienční omáčku, která spustí nevídaný psychologický kolotoč. Díky tomu se za zdmi marketu odehrává mnohem větší hrůza, než jaká číhá venku za výlohami pokrytými mlhou. V podstatě se ve filmu dočkáme samotné ideové podstaty hororu, stísněnosti a panického strachu. Laciných lekaček je v každém druhém hororu plný šuplík, ale tady utočíme na prvotní centra strachu. Toho, co je někde uvnitř nás, v lidské psychice. V takto tíživé situaci začnou lidé chybovat, starat se sami o sebe a hystericky podléhat panice. Pokud už nic jiného, tak naprosto fascinující výkon Marcii Gay Harden v roli náboženské fanatičky paní Carmody, jednoduše musíte vidět!

V roce 2010 přichází Frank Darabont s produkcí, podílel se i jako režisér a scénárista, první série postapokalyptické zombárny The Walking Dead (Živí mrtví). Seriál je inspirován původním, stále probíhajícím komiksem Roberta Kirkmana. Tvůrci rozehráli určitou hru, kdy se oproti původnímu komiksu různé situace a hrdinové mění. Kdo ještě žije v komiksu, nemusí nutně žít v televizním zpracování a naopak. Seriál dosáhl velkého úspěchu a aktuálně je v očekávaní již osmá řada. Ovšem bez Franka Darabonta. Ten dostal po skončení první série padáka přímo od stanice AMC, přestože první série byla nejúspěšnějším seriálem, který kdy tato společnost vyprodukovala. V roce 2013 se objevil další seriál, kde se Darabont podílel jak na režii, tak na scénáři. Mob City se odehrává v mafiánském prostředí a je naladěno na noirovou žánrovou vlnu. Jako by ožilo oblíbené Sin City, ovšem bez svého komiksového nádechu. Rukopis Franka Darabonta je prý na tomto díle nepopiratelný a šestidílná gangsterka se nese přesně v jeho duchu. V kritikách se ovšem objevila tvrzení, že už má tento skvělý tvůrce již poněkud vystřílené náboje, hodnocení fanoušků tomu ale příliš neodpovídá. Los Angeles čtyřicátých a padesátých let ožívá přesně podle mustru, na který jsme si u Franka Darbonta zvykli. Vždyť jeho dva nejlepší filmy také nesou patřičný nádech trochu pozapomenuté éry.

Ze všech Darabontových profesí jsme ještě jednu nevyjmenovali. Je totiž také hercem. Objevuje se v drobných cameo rolích jako jakýsi pomyslný bonbónek pro pozorného diváka. Vždyť touto „úchylkou“ trpí množství režisérů úplně stejně. Alfredem Hitchcockem počínaje a třeba Dušanem Klainem konče. Franka Darabonta jste mohli zahlédnout v minisérii The Shining (Osvícení, 1997) režiséra Micka Garrise. Stephen King totiž nikdy nebyl spokojený se slavnou Kubrickovou verzí a tak si s Garisem natočili vlastní verzi. Darabont jako kamarád se mohl na pár okamžiků v minisérii objevit. Režisér John Carpenter mu zase poskytl možnost ukázat se ve snímku Vampires (Upíři, 1998). Následoval seriál Entourage (Vincentův svět, 2004), film o jednom z nejslavnějších monster všech dob v režii Petera Jacksona King Kong (2005) a naposledy jsme Darabonta mohli zahlédnout v povedené osmiminutové komedii The United Monster Talent Agency z roku 2010.

V posledních letech se muž snad všech filmových profesí poněkud stáhl do ústraní a zdá se, jakoby vyčkával, až zase přijde jeho čas. Občas se k něčemu zajímavému nachomejtne, ale nikdy to není nic, kde by měl nějaký zásadní podíl. Příkladem budiž jeho podílnictví v profesi, které se v angličtině říká „script doctor“, na novém snímku o jednom z nejslavnějších filmových monster všech dob – Godzilla (2014), kde se režie zhostil Gareth Edwards. Na rok 2016 chystal Darabont pokračování dobrodružné fantasy Snow White and the Huntsman (Sněhurka a Lovec), jejíž první díl režíroval Rupert Sanders. Jenže zřejmě Darabontova tvrdohlavost a neochota nechat si do svého díla kecat od producentů, kteří více než na kvalitu díla myslí na jeho zisk, nakonec vedla k neshodám v autorském týmu a blockbuster The Huntsman: Winter’s War (Lovec: Zimní válka) nakonec režíroval zcela neznámý Francouz Cedric Nicolas-Troyan.

Jsme v úplném závěru a snad jsem vám alespoň něčím přiblížil osobu tohoto pozoruhodného režiséra. Možná není čistě hororovým režisérem, ale určitě se dá říct, že tenhle žánr má nadmíru rád. Navíc do něj vnáší přesahy, které nejsou zcela běžné a přibližuje jej tak mnohem širšímu publiku. Někdy je třeba se vykořenit z minoritní škatulky, otevřít pořádně její víko, aby do ní vniknul závan čerstvého vzduchu. Jinak bychom se točili v kruzích jako slepé myšky. Frank Darabont je určitě režisér s osobitým stylem, autorskými vizemi, tvrdohlavostí a pořádným žánrovým přesahem. I proto jsem se mu rozhodl věnovat tento článek a pevně doufám, že ještě mnoha snímky doloží své kvality. Zatím si totiž, ať se nám to líbí nebo ne, získal ze všeho nejvíce status nejznámějšího adaptátora nehororových děl Stephena Kinga, a podle mě je to hodně zavádějící označení… byť mnoho fanoušků, včetně mě, by mělo určitě radost, kdyby zase do nějakého takového projektu vrhl. Důvod k tomu je totiž zcela jednoduchý, většina filmových adaptací podle literární předlohy Stephena Kinga zůstává daleko za očekáváním a Frank Darabont je jediným, kdo zatím opakovaně dokázal, že to jde!

Text byl původně napsán pro elektronický hororový čtvrtletník HOWARD (opraveno a aktualizováno autorem).