logo

KONEC HLÍDKY BILLA HODGESE

Posedlost může míti mnoho rozličných podob, forem a ukrývaných tváří. Aniž bych fušoval do práce vynikajícího psychoanalytika Sigmunda Freuda, tak se pokusím docela laicky rozdělit ony vtíravé myšlenky do několika jednoduchých skupin. Neodbytné obsedantní nápady mohou býti nativní, skoro nenápadné, lehce zjevné, snesitelné, kompulzivní, problematické, zcela obtížné, sebevražedné a absolutně zabijácké. Pokud spojím mou amatérskou úvahu se jménem Stephen King, tak asi nikdo zasvěcený nebude pochybovat o tom, že poslední uvedené možnosti jsou správné. Král sebevražedných vražd je zpět!

Příběh knižní trilogie Bill Hodges započal jednoho pošmourného rána v roce 2009 kdy psychopat Brady Hartsfield najel vědomě do fronty prosebníků o práci u Městského centra. Osm žadatelů zabil, dalších patnáct vážně zranil a svým krutým činem změnil osudy několika desítek, ba stovek lidí. Bulvár tehdy pojmenoval šílence Pan Mercedes podle dvoutunového modelu SL500, poctivého německého tanku, jímž spáchal ohavný čin. Realista a znalec lidské duše ví, že s jídlem roste chuť a ďábel často přebere kontrolu nad zbytky zdravého rozumu.

Zneuznaný mladý génius, chybějící otcovský vzor a incest s vlastní matkou je klišé, jako vystřižené z tvé učebnice psychologie, že Sigmunde? Posednutí démonem jsi ovšem nikdy výrazně neřešil, že pragmatický Sigmunde Freude? Pozemské inferno je ovšem denním chlebem pro některé nešťastné jedince a náměty knih Stephena Kinga. Tak se začal Brady anonymně vysmívat neschopné policii a plánovat mnohem rozsáhlejší teroristický čin, kdy hodlal spáchat sebevraždu a usmrtit tisíce nevinných duší, přičemž několik málo lidí už tehdy dohnal k sebevraždě. Vše dopadlo nakonec jinak a inteligentní maniak skončil v hlubokém kómatu a svým vlastním způsobem unikl světské  spravedlnosti.

Vrahu mainstreamem přezdívanému Pan Mercedes, se tenkrát postavil detektiv První třídy Kermit William Hodges, jenž případ objasnil a poté odešel do důchodu. Tehdy ho počala užírat nuda a propadal se do černočerné deprese. Nekonečné dny trávil u stupidních reality show, tloustnul a zkoušel, jak v ústech chutná hlaveň pistole. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že byl dobrým poldou, který žil pouze pro svůj odznak, po jehož vrácení ho naplnila prázdnota. Před jistou smrtí  ho zachránilo založení malé společnosti o dvou lidech Právo nálezce, což je i název druhé knihy. Bill se nakonec vrátil ke svému workoholismu a posedlosti Panem Mercedesem, neboť nikdy neuvěřil v to, že vrah odešel nadobro do pásma soumraku. Dychtivost má mnoho obrazů a táhne se trilogií jako červená niť. Ostatně, prostřední kniha ukazuje čtenáři, na jakou úroveň lze posunout chorobnou závislost na četbě knih a zbožštění určitého spisovatele.

Asi nebude velkým překvapením, že se léty vytrénovaný Billův instinkt nepletl a mladý vrah se skutečně ukrývá v šeré zóně, přičemž ho prozrazují jevy blízké telekinezi. Pohybující se předměty děsí personál nemocnice, kde je delikvent upoután na lůžko a zpráva o domnělé psychokinezi doputuje i k uším soukromého detektiva, jenž nikdy nepochyboval. Brzy po oněch tajemných úkazech následují první sebevraždy, jež nesou rukopis manipulátora a architekta sebevražd Bradyho Hartsfielda. Je možné, aby pacient z pokoje číslo 217, který je po úrazu hlavy v těžkém bezvědomí, mohl ovlivňovat dění mimo své bezvládné tělo, jež se mu stalo nedobrovolným vězením? Detektiv Bill nemá pochybnost. Posedlý vrah je opět na lovu a jako Fénix povstane z popela…

Protřelý americký spisovatel Stephen King (21. září 1947) uzavírá knihou Konec hlídky detektivní trilogii Bill Hodges, která se stala bestsellerem deníku New York Times. Stejně jako v knihách předešlých se nejedná o klasickou kriminálku, kdy nám až poslední stránky odhalí totožnost neznámého pachatele. Naopak, trilogie je poctou americkým detektivkám staré školy a pro někoho může jít o otřepané fráze. Identitu pachatele známe celou dobu, ale pro Kingovo kvalitní vyprávění je podstatný onen střet dobra a temného zla se špetkou mystéria. Troufnu si tvrdit, že je nesporným faktem, bez protinámitky, že se Brady Hartsfield alias Pan Mercedes proměnil v čirou zlobu, jež děsí a pouští hrůzu. Zlá vůle je v textu přímo zjevná a hmatatelná. King má jedinečný talent, jak nechat své čtenáře nahlédnout do mysli ústředních postav a sledovat i jejich nepatrné synapse, ten voyerský vjem může někoho pobouřit pro svou explicitní surovost. Četba tudíž není vhodná pro jemné slečinky a útlocitné osoby. Autor klade také důraz na vpravdě strhující děj, jež nenechá čtenáře na chvilku vydechnout a vše se ubírá k velkému finále. Krátké kapitoly, úsporné dialogy a minispoilery jsou proto samozřejmostí literárního obsahu. Nechybí ani klišé, jež patří k definovanému žánru a záchrana hrdinů v posledním okamžiku by neměla snad nikoho překvapit. Zkrátka a dobře, zázraky se někdy dějí.

Kniha Pan Mercedes nepotřebovala žádné nadpřirozeno, což se lehce změnilo v následující knize Právo nálezce a závěrečný díl s názvem Konec hlídky je Stephen King v plné zbroji a parádě, tak jak ho milují miliony fanoušků po celém světě. Kingovo pero opět boří jemné mantinely, jež oddělují svět realistů od pole působnosti éterických sil. Věřte nevěřte, já uvěřil.

Knihu Konec hlídky vydalo nakladatelství Pavel DobrovskýBETA s.r.o. v roce 2016 v překladu Lindy Bartoškové.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE