Temná věž: Dlouhá cesta domů

Před nějakým půl rokem nakladatelství Crew obohatilo český trh o první díl komiksového zpracování jedné z nejlepších fantasy sérií – Temná věž. Celá série, které se ujal velký Marvel, ovšem nevychází z pera samotného Mistra napětí Stevena Kinga, ale scénáře se ujali Robin Furth a Peter David, kteří své kroky s původním autorem samozřejmě konzultují. První pětice svazků se odehrávají před původní knižní sérií a vytvářejí tak příběh úplně nový, častokrát poskládaný ze střípků a flashbacků použité Mistrem v originální sérii. Druhý díl Temná Věž: Dlouhá cesta domů přináší ovšem něco jiného, než kniha první. Zde již totiž autoři byli nuceni čerpat ze svých vlastních nápadů a celkový dojem je takový, rozporuplný.

Temná věž: Dlouhá cesta domů začíná prakticky tam, kde Zrození pistolníka končí. Suzan Delgado je mrtvá, Roland a jeho ka-tet se musejí vydat zpátky do Gileadu. Rolanda se zmocnil vidoucí kámen a ve snovém stavu se musí postavit svým nepřátelům a dokonce i Karmínovému králi. Cuthbert a Alain tak vláčejí Rolandovo snící, bezvládné tělo zpět. Cesta nebude lehká, protože v patách jsou jim zbývající Velcí lovci rakví, se kterými jsme se seznámili v díle minulém (nebo v knize Čaroděj a sklo, chcete-li). Rolandovo blouznění a návraty do reality přinášejí dočasné dramatické chvilky a jeho ka-tet se leckdy zapotí nejen s lovci, ale také se samotným Rolandem.

Pokud ovšem čekáte zběsilou honičku, musím vás vyvést z omylu. Celá Dlouhá cesta domů se zdá spíše nervózně krátká. Je bohužel celkem cítit, že kvalit “krále” autoři nedosahují, a to i přes to jak volnou ruku při vyplňování mezer měli. Celkově mi přijde scénář hodně uspěchaný a i když je hezky přednesený, rozhodně by mu slušelo jej více rozpracovat. Celé vyprávění je hodně temné, ponuré a artová, expresionistická patina, kterou Jae Lee a Richard Isanove umí dát do svých obrazů, je až neskutečná. Je to právě kresba, která celé dílo vyzdvihuje do významných proudů v oceánu grafických novel. Právě kresba nutí kochat se nad každým panelem a detaily, které vás u každé stránky dokáží uzamknout na několik minut.

Rolandova astrální pouť není přímočará a přináší důležité aspekty pro vývoj hlavní postavy, o tom není pochyb. Ovšem vyprávění jakoby pokulhávalo a očekávaný cliffhanger na konci chybí. Představení Karmínového krále je parádní, ale jeho projev mě pak během čtení docela rušil a připadal mi značně znepokojující. Uznávám ovšem, že pro někoho toto může být dostatečně slibné a motivující pro další díly.  Dlouhá cesta domů mě utvrdila v tom, co jsem původně očekával u knihy první. Je sice příjemné vidět Rolandův starý ka-tet, jeho historii i rozpracované příběhy z flashbacků, ale je poznat, že autoři tohoto grafického románu toto příliš kombinují s dynamičností posledních třech knih. A musím říci, že to k sobě moc nepatří. Trochu mi tady chybí to tajemno universa Temné věže. I když se kresba může zdát dokonalá, nedokáže zachytit literární elementy, pro které je King tak známý. A byla by blbost tohle po kresbě chtít, když naopak toto kulhá ve scénáři.

I přes výše zmíněnou kritiku, kniha do Středosvěta rozhodně patří. Rozšiřuje Rolandův vývoj a je fajn se pobavit nad dialogy mezi Bertem a Alainem. Pro temný tón vyprávění a úžasné obrazy kniha vydrží i na několik večerů. Pokud ve scénáři nebudete hledat Kinga, jeho průměrnost hodíte za hlavu a užijete si úžasnou grafickou podívanou. Jsem zvědav s čím přijde další díl.