logo

Desková hra Adrenalin – krev, pot a emzáci

Vběhnu do místnosti, potěžkám v ruce brokovnici, hrábnu do kapsy, vytáhnu červenou a žlutou kostičku. Mám nabito. A už proti mě stojí kamarád, kouká někam do zdi. Skrz zaměřovač vidím jeho zpocený týl. Vesele vrtí ocáskem. Hlavou mi proběhne výběr oblíbených akčních hlášek. Lock and load! Zadržím dech. Prásk! Zaduní celou místností! Kolega má hned o tři kapky krve více a já spokojený pocit v duši. I tohle je desková hra Adrenalin.

Adrenalin je akční hra českého autora Filipa Neduka, který už má na kontě slušnou hru Goblini s.r.o. Hráči Dooma, Quakea, Unreal Tournamentu nebo akčních FPS obecně v ní budou jako doma. Můžeme se celkem vsadit, že budou slintat blahem. Na akci založených deskových her je celá řada. Adrenalin je ovšem opravdová řežba. Tady se umírá často, dokonce s tím musíte počítat. V zásadě jde o to, že čím víc kousků z vás odpadá, tím více máte možností rozsekat protivníkovi pozadí. O popředí nemluvě.

Po rozbalení krabice budete marně hledat patnácti stránkový manuál plný tabulek, koeficientů nebo příběhové omáčky. Adrenalin si nehraje na komplexní deskovku, u které musíte hodiny studovat jak se vůbec hraje a pak tiše dumat nad taktikou a plánovat dvacet tahů dopředu. Adrenalin věrně kopíruje to, co tak milujeme právě třeba u Quakea. Dejte nám pořádnou bouchačku, pytel nábojů a postavte se do řady! Nějaké dumavé šachisty do party nebereme.

Celý princip je postaven na třech možných akcích – sebrání zbraně nebo nábojů, pohybu a střelby. V jednom tahu můžete provést jen dvě z nich. Samozřejmě pak je tu ještě taková maličkost, jako je nabití, pokud máte čím. Velmi rychle zjistíte, že právě dostatek nábojů je klíčem k úspěchu a dá se říct, že zároveň jedním z mála taktických prvků. Bohužel hra neposkytuje to zoufalé uspokojení z doražení protivníka pažbou vybité flinty. A co hůř, ani tu poslední kulku si nemůžete prohnat hlavou a ukončit tak své trápení. V Adrenalinu se bojuje do poslední kapky krve.

Naopak zbraní je dostatek. K dispozici jich je rovných jednadvacet a každá z nich je unikátní. Od klasické brokovnice, přes samopaly, plamenomety, granátomety, kdovíčehomety až po plazmové a magnetické prototypy. Pro agorafobiky jsou v nabídce naváděné střely na velkou vzdálenost (protivníka dokonce nesmíte vidět) a pro milce blízkého tělesného kontaktu pulzní pěst, kyberostří či elektrokosa.  O zbraně tedy není nouze a brzy si najdete své oblíbence a styl hry. Svého bílého koně Napoliho si brzy každý najde a ani protivníci vám ho dobrovolně nenechají. Kdo dřív přijde, ten dřív střílí. Zároveň však platí, že žádná zbraň není ultimátní a každý má svá pro a proti. Nad zbraňovým arzenálem musel pan Neduk strávit řadu probdělých nocí. Šikula.

Herní plán je sestaven z několika málo propojených místností, ve kterých se náhodně objevují jak zbraně, tak munice a vzkříšení hráči. Oblast obsahuje několik (slovy tři) spawnpointy zbraní a hráčů, kde pravidelně probíhají nejtužší boje. Obě dvě části herní desky jsou oboustranné a dají se tak kombinovat do čtyř variant, což obecně podporuje znovuhratelnost. Celá herní oblast je navíc malá a smradlaví kempeři tak mají utrum. Z jednoho rohu na druhý často zvládnete během jediného tahu.

Celá hra je pak v zásadě o tom, že běháte po mapě, sbíráte náboje, zbraně a snažíte se udělit protihráčům co nejvíc zranění. Žádná náhoda, žádné házení kostkou, jednoduše namíříte zbraň a ustřelíte protivníkovi hlavu, chapadlo či jiný úd dle fantazie. Jednoduchá pravidla jsou vymyšlená tak, že tlačí hráče k neustále akci a rozdávání zranění, které je klíčové při vyhodnocování. Už po první odehrané hře zjistíte, že právě množství darovaného olova a jeho přiměřené distribuce mezi všechny protihráče, vám zajistí přísun vítězných bodů. Vyhodnocuje se jak první zářez (tzv. first blood), tak škrábnutí nebo poslání protivníka do věčných lovišť. Tedy dokud se znova nenarodí a celá ta legrace započne nanovo.

Zpracování hry je povedené, srovnatelné se světovou produkcí. Plastové figurky postav přímo volají po kutilském nabarvení a obrázky zbraní odkazují na všechny možné ikony výše zmíněných stříleček. Robota :D-STR0J-3Ra s akuvrtačkou jako domácím mazlíčkem nebo Sproga nesnášející reklamy na krémy, ve kterých se mluví o „suché a šupinaté kůži“, jako kdyby to bylo něco špatného, si určitě zamilujete. Škoda jen, že charaktery nejsou nijak unikátní a ve výsledku je úplně jedno, za kterého hrajete.

Adrenalin je pěkná tahová střílečka, u kterého se slzou v oku zavzpomínáte na promarněné dny u Quake Areny a jiných her, ve kterých nejde o nic jiného, než poslat toho druhého pod kytičky. A když si k hraní pustíte soundtrack z Dooma a po pár panácích Zelené si sami vytváříte zvukové efekty zbraní, tak ta nějaká hodinka hry uteče jako voda. Patrioty mezi náma navíc může u srdce hřát fakt, že hra vzešla z českých luhů a hájů a dle mezinárodních reakcích je zřejmé, že se ve světě rozhodně neztratí. Nabízí rychlou akcí bez zbytečného přemýšlení, a pokud máte jen chuť rozsekat kamarádům ciferník, nic lepšího zřejmě nenajdete. Adrenalin navíc bude bavit i ty, kteří střílečkám v zásadě moc neholdují. It’s time to kick ass and chew bubble gum… and I’m all outta gum.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE