logo

Černé díry nemají chloupky

Tváří v tvář vědeckému poznání, mnohdy bledne i bujná představivost soudobých autorů science-fiction. Čest výjimkám. Vlastně mám  neodbytný pocit, že zlaté časy, kdy byli tvůrci fantastiky zároveň vizionáři, jsou nenávratně ty tam. Jistě namítnete, že žánrové literatury či filmů vychází habaděj, ale faktem je, že obsah díla často kopíruje, nebo pouze rekapituluje, a při nejlepším rozvíjí aktuální bádání na akademické půdě.

Jakoby se tvůrci báli býti stvořiteli nových světů a děsili se vykročit do neprobádaného prostoru. Slovy Neila Armstronga se obávají udělat „Malý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo.“     Často pak tvrdím, že fantazie je bezbřehá a nemá žádné limitující hranice. Jenomže, co dělat, a jak si uchovat zdravý selský rozum, když se zprostředkovaně setkáte s něčím tak bizarním, jako jsou bezpochyby vědecky doložené objekty, černé díry? Nerad to přiznávám, ale v tomto konkrétním případě naráží lidská, jinak dosti kvetoucí obrazotvornost na své mantinely. Čest výjimkám!

Mezi nejpovolanější osoby na světě, které se snaží ono kosmologické téma zprostředkovat početné  laické veřejnosti, patří nepochybně britský teoretický fyzik Stephen Hawking. O tomto  geniálním muži toho  bylo již řečeno dosti a i ten poslední ignorant bude pravděpodobně znát jeho slavné  jméno.

Muž s robotickým hlasem

Stephen Hawking (*1942) je autorem veleúspěšných knih Stručná historie času, Stručnější historie času, Vesmír v kostce či Velkolepý plán. Bývá čestným hostem na všemožných významných událostech, byl o něm natočen kladně přijatý životopisný film, nebo se poslední dobou často vyjadřuje i k lecčemu, co zdánlivě nesouvisí s jeho omezeným  světem fyziky (klima, migrace, politika). Vlastně se dá říct, že si Stephen vybudoval jakýsi status vědecké celebrity podobně, jako svého času neméně populární Albert Einstein. Snad je netaktně doplním, ano, je to ten nemluvící ochrnutý chlapík na vozíku, komunikující s okolím za pomoci elektronického hlasového syntezátoru. Obdivuhodné.

V rámci popularizace složitého oboru se Hawking zhostil nelehké výzvy a pro Reith Lectures pořádaných BBC shrnul v roce 2016 své celoživotní poznatky o černých dírách do dvou patnáctiminutových rozhlasových přednášek. Kniha Černé díry je jejich přepisem, doplněná v klíčových momentech o komentář vedoucího vědecké redakce BBC, Davida Shukmana.

Výklad je čtenáři podáván na profesionální úrovni a přitom lehce, srozumitelně. Stephen Hawking objasňuje v kostce historii předpovězení, objevení a komplikovaného poznávání vesmírného  fenoménu, který se původně nazýval zmrzlou hvězdou. Mimo jiné se dozvíme kupříkladu také, že za dnešním pojmenováním výstředního jevu stojí americký učenec John Wheeler, který z velké části přispěl k fantastickému  příběhu černých děr.

Možná, aby byla vyvrácena představa o vědcích, jako nudných patronech, tak je zmíněna obrovská  bouře nevole, jež překvapivě přišla od jinak chlípných Francouzů. Jejich nápadité přídavky do technik sexu nebudu blíže rozvádět. Výraz trou noir jim přišel obscénní, neboť v něm viděli choulostivější význam a po léta se mu bránili. Marně. Později, když Wheeler přišel s dalším porovnáním určitého principu a použil obrat „černá díra nemá chloupky“ se Francouzům jen jejich podezření potvrdilo 🙂 A pak, že je fyzika suchopárná!

Velké malé téma 

Miniaturní útlá knížečka přibližuje srozumitelnou formou vzdálená zákoutí vesmíru, jež ukrývají    tajuplná monstra, která jsou pozůstatky velmi hmotných hvězd a některé, jako kanibalové, dokáží přímo rozervat a pozřít jiné hvězdy, když se dostanou do jejich spárů. Brrr = mc²!

Kompletní literární komentář doprovázejí vtipné černobílé ilustrace, které používají komiksové promluvové bubliny. Chválihodně je kniha prosta ne/pochopitelných rovnic a grafů, což považuji za důležitý přínos k prvotnímu porozumění dané látky. Svazek je díky tomuto vhodný spíše pro čtenáře, který je úchvatnou teorií černých děr doposud nepolíben. Osobně se pak domnívám, že lidem, kteří četli a pochopili něco z výše uvedených titulů, nemá kniha co nabídnout.

Kniha Černé díry vyšla v nakladatelství ARGO ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán v roce 2017. Překlad provedl Vít Penkala.

(Visited 981 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE