logo

Mars: Teraformace

Současní vědci se svorně shodují, že dřív nebo později bude muset lidstvo sbalit svých pět švestek a opustit naši vydřenou a znásilněnou Zemi a spustit největší operaci „Kulový blesk“ v jeho dějinách. Když se tak koukáme kolem, kde bychom se znovu usadili, Mars, jako nejbližší náš soused s relativně příznivými podmínkami pro život, se zdá jako jasné řešení. Samozřejmě to nebude jen tak. Nebude stačit přiletět, pověsit obraz na zeď a začít zvát sousedy na seznamovací párty. Donutit celou planetu k tomu, aby změnila své prostředí tak, aby bylo příznivé k životu, sice nebude úplně triviální záležitost, ale už dnes teoreticky víme, jak na to.

Právě kolem tohoto problému se točí desková hra Mars: Teraformace. V ní se hráč ujme vedení jedné z řady připravených korporací lišící se zaměřením, vlastnostmi a bonusy, které použije za cílem celé hry – teraformace rudé planety. Jak se pozná, že Mars je zúrodněný? Na jeho povrchu musí být voda, musí mít rozumnou teplotu a dostatek kyslíku v atmosféře. Jakmile splníte tyto tři podmínky, hra končí a ten, kdo posbíral nejvíce vítězných bodů, vyhrává.

Jak toho dosáhnout? Nabídka možností je široká a různorodá. Můžete začít pěstovat bakterie, stavět města, vyrábět kyslík v továrně, vozit metan z Jupiteru, roztápět led na pólech solárním zrcadlem, vysazovat ryby do nových jezer, vysazovat lesy, nebo lehce zahřát planetu jaderným výbuchem či navedením komety na kolizní kurz. Třešničkou na dortu je pak taková lahůdka, jako zřícení měsíce Deimos. To už udělá pěkné teploučko… Variant těchto akcí ve hře je opravdu mnoho, často jsou pěkně provázané, nabízejí možnosti tvorby komb. Ale hlavně mají logiku, vycházejí z vědeckých teorií a působí tak poměrně realisticky, což přispívá k herní atmosféře.

Jako každá povedená hra, i Mars: Teraformace možná na první pohled vypadá složitě, herní plán je posetý řadou záhadných značek, kolem se válí desky hráčů s obrázky a hromady kostiček. Pravidla však rozhodně nejsou složitá, herní principy jednoduché (neznamená to ale, že nenabídnou nic i těm pravým stratégům) a celá hra je velice přístupná. Opravdu stačí prvních pár kol a už budete vědět co a jak, a přemýšlet, jak to příště vymyslet jinak a lépe.

Jak to tedy probíhá (stručně, kompletní pravidla si můžete přečíst tady)?  Na začátku kola si hráči líznou čtyři karty, ze kterých si vyberou ty, které potřebují, zaplatí je, a zbytek odloží. Tato část může probíhat i formou draftu karet, což jen přispívá k větší soutěživosti mezi hráči. Další fází je vykládání karet z ruky, které buď ovlivňují přísun surovin potřebných k jejich zahrání nebo ovlivňují základní faktory hry (teplota planety, kyslík v atmosféře, vodní plochy na povrchu), zaplňujete jimi herní plochu (stavíte města, lesy nebo vodní plochy) a v neposlední řadě také určují počet vítězných bodů. Právě ty základní faktory často omezují funkci některých karet (například ryby nelze vyložit dříve, než je na povrchu dostatek tepla umožňující kapalnou vodu na povrchu). Když nemáte potřebné karty, můžete si vybrat z několika základních možností z herního plánu. Nakonec už stačí jen vyzvednout si peníze na další utrácení a vyprodukovat všechny suroviny (za ty se mohou platit konkrétní karty, buduje zeleň nebo teplem vytápí planeta).

Mars: Teraformace je poměrně svižná hra a herní fáze se rychle střídají. I přes to, že ji lze zařadit mezi deskové hry “eurovky” (komplexní, na ekonomice a logice založené hře), je velice přístupná a do hry se dostane i člověk, který si po večerech nehraje simultánně šachy s dvaceti lidmi. Ale jak to tak bývá, rychle objevíte hromadu rozličných strategií, díky kterým hra získává na komplexnosti a znovuhratelnosti.

Jak úspěšná bude vaše korporace závisí jen na vašem snažení, počítání a žonglování s herními prvky. Existují sice akce, které lehce ovlivní i ostatní hráče (když jim na skleník s rostlinkami hodíte meteor, sice to krásně oteplí okolí, ale také lehce osmahne všechny ty saláty a rajčata….). Hráče ale nic nenutí k tomu být za každou cenu zákeřní. Tyto akce jsou logicky zdůvodněné a většinou i kompenzované nějakou srážku vítězného bodu. Možná je to škoda (v reálu by se zřejmě těch klacků pod nohy ostatním házelo více), nakonec ale přece jen jde o větší cíl, kterým je vybudování nového domova pro lidstvo. Jakmile je na něm dost tepla, vzduchu a vody, hra končí a nezbývá nic jiného, než zjistit, která korporace dosáhla největšího úspěchu.

Jacob Fryxelius, autor Marsu: Teraformace, vymyslel chytrou a chytlavou hru, kterou si užije deskovkový začátečník i ostřílený matador. Navíc nabízí odlehčenou variantu pro první hru, takže všichni mají dostatek času plynule vklouznout do jejich tajů. Je pravda, že pravděpodobně neuspokojí ty, kteří si libují v hodinách propočítávání tahů a plánování kroku na čtyři hry dopředu, představuje však ideální kompromis mezi přístupností a komplexností. Je to hra, která si možná přední pozice v žebříčcích nejlepších deskových her neudrží věčně, ale už dnes je jasné, že se na výsluní nějaký čas ohřeje. Bude to naprosto zaslouženě.

(Visited 406 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE