OD AGRICOLY PO UBONGO 1 – HRÁT SI MŮŽE OPRAVDU KAŽDÝ

Představte si, že jdete na návštěvu k přátelům, a ti v rámci uvolněné atmosféry vytáhnou papírovou krabici s podivným názvem a nutí vás si s nimi zahrát. Nebo se vydáte do hospody na pivko a u vedlejšího stolu si partička kamarádů posouvá barevné pinčlíky po hrací desce a s nadšením si předčítají pohádkově vybarvené kartičky, přičemž se stupňuje smích či sprostá slova a hluk v okamžiku, když někdo umře nebo vypadne. Pokud si v takových situacích ťukáte na čelo, okamžitě přestaňte číst. Pokud vás však láká představa, že byste se mohli hry zúčastnit, tento seriál je přesně pro vás.

Karetní a deskové hry nejsou jen hračky pro děti, jak by bylo zřejmé ještě před několika generacemi. Přízvisko „moderní“ odlišuje klasické stolní a deskové hry od těch, které se za staletí příliš nezměnily a naopak přidávají do hraní nové, moderní prvky, kde převyšuje zejména zábava nad hazardem. Vítejte u seriálu Od Agricoly po Ubongo, kde se vám pokusím osvětlit, co mezi nás přinášejí moderní deskové hry.

Každý člověk je přirozeně sběratel. Někdo sbírá známky a obrazy, někdo brouky či motýly. Někdo zase veteš, kterou skladuje v garáži nebo ve sklepě a nechává na ni sedat prach. Někteří mají dokonce sběratelství jako fetiš. Hraním deskovek, podobně jako u jiné zábavy, sbíráte zážitky, které pří hraní prožíváte. Oproti ostatním zábavním médiím, jako jsou filmy, hudba, či počítačové hry, stolní a karetní hry si prostě nemůžete stáhnout, vypálit a nakonec odhodit. Svým zpracováním, mnohdy uměleckým, bývají deskovky silným zážitkem už jen proto, že si někdo musí hru koupit, abyste si ji mohli zahrát.

Určitě už každý z vás hrál alespoň jednu stolní či karetní hru. Ať už to byly obyčejné karty, šachy, či nějaká párty hra na oslavě narozenin u kamarádky. Většinou se lidi rovnou scházejí, aby si potěšení ze hry užili.  Existuje velké množství typů a stylů moderních her – jednoduché, složité, abstraktní, párty, napínavé, s příběhem a další. Pokud si chcete hru pořídit, určitě popřemýšlejte, zda je opravdu pro vás a splňuje kritéria i pro kolektiv lidí, se kterými si ji chcete zahrát. Nedostanete se pak do situace, kdy s vámi hru z různých důvodů nebude chtít  nikdo hrát. Já osobně jsem hry rozdělil do třech tříd, podle vlastní zkušenosti, zejména když hru představuji svým přátelům.

PĚTIMINUTOVKA – Pravidla, které jsou na 1-2 strany, přečtu a vysvětlím za pár minut a po první hře jsou jasná všem. Jedna partička je většinou krátká, cca do 30 minut. Hrozí však riziko rychlého ohrání

PÍCHLÁ GUMA – Pravidla vysvětluji a během hry i předčítám tak, aby se vše vyjasnilo, slabí jedinci mručí, že je to nebaví, nevnímají a čumí do telefonu. Jedna hra tak může trvat i hodinu až dvě. Ve druhé hře se pravidla znovu opakují, zejména pro telefonisty a někteří hraní vzdávají s poznámkou, že se budou jen dívat.

BĚH NA LYSOU – Při vytažení pravidel, která bývají na 15 a více stran, půlka osazenstva začne brblat, že to bude na dlouho. Ženský kolektiv do sebe většinou začne lít více vína a po pár sklenicích hru vzdávají a rozptylují partnery od hraní. Ti co se snažili vydržet, aby netrhali partu, se vzdávají při „objevení“ nového pravidla, o kterém netušili a začnou se věnovat mobilu či partnerům. Nadšenci zažraní do hry jsou naštvaní, že kamarádi nemají tu správnou hravost a trvá to i celý večer, než se hra dohraje. Zbytek spoluhráčů se dřív ožere nebo usne.

Pokud nejste fanoušci rozsáhlých pravidel, pak vám a všem začátečníkům doporučuji, ať se zaměříte na pětiminutovky, čili hry, kde se naučíte základní principy moderních deskových her, ze kterých ty složitější vycházejí. Většina lidí je schopna překousnout krátká jednoduchá pravidla a i ten největší brbla se povětšinou chytí. U pětiminutovek je sice riziko žánrové nekompatibility vyšší, protože i u jednoduché znalostní hry nechtějí lidé dávat najevo, že něco neví, a i u té nejzábavnější párty hry se najde někdo, kdo se u pantomimy nechce ztrapňovat. Hráči, kteří mají již něco odehráno, většinou vybírají hry se střední složitostí, kdy už na řadu přichází určitá strategie, jak vyřadit protihráče, či jednodušší příběh, který je třeba prožívat. U takových her většinou nevadí, když se v kolektivu objeví jeden či více nováčků, protože mezi zkušenými hráči se hru naučí rychleji. Hardcore hráči se již pravidelně scházejí v partě, oproštěni o slabé jedince, kteří nevydrží a jsou schopni se složitou a komplexní hru učit klidně i několik večerů, aby si ji pak ve finále mohli kdykoliv zahrát naplno.

Pokud je ve vás někde ukryto to dítko, které si rádo hraje, deskovky jsou v dnešní době skvělým prostředkem, jak trávit čas se svými přáteli či rodinou. V dnešní době degenerace osobního kontaktu je jakákoliv podobná aktivita výhrou samotnou. Nebojte se investovat těch pár stovek a mějte hry kdykoliv po ruce, aspoň takové,
které můžete jednoduše sbalit na cesty. Vyplatí se to, uvidíte.

Příště se již podíváme na nějaké pětiminutovky, neboli krátké, jednoduché hry, pro každého.