logo

OD AGRICOLY PO UBONGO #2 – HERNÍ JEDNOHUBKY, KTERÉ NAUČÍTE KAŽDÉHO

Představte si, že jdete na návštěvu k přátelům, a ti v rámci uvolněné atmosféry vytáhnou papírovou krabici s podivným názvem a nutí vás si s nimi zahrát. Nebo se vydáte do hospody na pivko a u vedlejšího stolu si partička kamarádů posouvá barevné pinčlíky po hrací desce a s nadšením si předčítají pohádkově vybarvené kartičky, přičemž se stupňuje smích či sprostá slova a hluk v okamžiku, když někdo umře nebo vypadne. Pokud si v takových situacích ťukáte na čelo, okamžitě přestaňte číst. Pokud vás však láká představa, že byste se mohli hry zúčastnit, tento seriál je přesně pro vás.

Karetní a deskové hry nejsou jen hračky pro děti, jak by bylo zřejmé ještě před několika generacemi. Přízvisko „moderní“ odlišuje klasické stolní a deskové hry od těch, které se za staletí příliš nezměnily a naopak přidávají do hraní nové, moderní prvky, kde převyšuje zejména zábava nad hazardem. Vítejte u seriálu Od Agricoly po Ubongo, kde se vám pokusím osvětlit, co mezi nás přinášejí moderní deskové hry.

V minulém díle jsme si představili, jaké pocity převažují, když deskovky pařím.  Jak stolní hry řadím a jak moc je pro mě interakce důležitá. Tentokráte si povíme již o konkrétních hrách, o těch, které máte po ruce kdykoliv a kdekoliv, protože jejich samotné hraní je jednoduché a zábavné a vysvětlení většinou netrvá déle než 5 minut. Takových her je dnes v nabídce spousta a formou herní partie zkusím popsat zábavu, kterou nabízejí.

Nejrychlejšímu vysvětlení většinou podlehnou hry postřehové, kde samotný herní princip je opravdu jednoduchý – zkoordinovat oko a paměť tak, aby byly schopné co nejrychleji reagovat. Výsledkem všímavosti je poté jen nějaký reflex podmíněný principem hry. Nejznámější postřehovou hrou je asi pexeso. Otáčení kartiček s obrázky, tak abychom našli vždy dva stejné, hrál určitě každý z nás. Nicméně herní partii pexesa vám popisovat nebudu, protože by to nebylo zábavné ani omylem. Podíváme se na Jungle Jam / Jungle Speed. Obě hry jsou principově stejné, jen mají drobný rozdíl v symbolech na kartách.

Tuhle hru do hospody nebo mezi přátelé nosím velice rád, protože k ní nepotřebuji prakticky nic. Herní materiál (64 kartiček se symboly + dřevěný kolík) hodíte prakticky do kapsy, nebo batohu a pohoda. Ideální partička je tak v 5-6 lidech, asi po třech, čtyřech pivkách. Veškeré výhody bystrosti se tak vyrovnají na stejný level. Do veselé zábavy u stolu vytahuji krabičku se známým obsahem. Půlka zúčastněných prohodí něco ve stylu: „A Sakra!“. Druhá polovina neví, která bije a já už začínám míchat a rozdělovat kartičky do kupek podle počtu lidí, a zároveň vysvětluji snadná pravidla: „Hele, je to úplně jednoduché. Jestli jste hráli vojnu, tak to pochopíte. Na kartičkách jsou symboly, některé jsou stejné, některé jsou si podobné. Postupně budeme všichni otáčet. Jakmile se na stole objeví dva stejné symboly, zúčastnění se vrhnou po dřevěném kolíku uprostřed stolu. Kdo prohraje, dostane vyložené karty protihráče. Kdo udělá chybu, bere všechny vyložené karty od všech. Jednoduché.“ Většina chápe, největším ukecancům, princip vysvětlím znovu a zvýrazním pár speciálních pravidel.

První hra poodhalila v čem je kouzlo Jungle Jamu. Jako správný znalec jsem začal a kartičku otočil. Parta se po směru hodinových ručiček začala opičit a během dvou kol se na stole objevily dva stejné symboly. Překřížené kosti. Majitelé karet na dřevěný kolík zírali jak na zjevení, než to oběma došlo. Až po výzvě ostatních konečně pochopili a jeden se po kolíku vrhnul a proherce sebral kupku a dal si ji dospod svého balíčku. Při dalším otočení všichni již pozorují karty na stole. Další karta a bum. Dva protivníci proti kolíku vystartují rychlostí blesku. Chviličku se přetahují a bytost s delšími nehty souboj vyhrává. Natěšeně začne dělat vítězné tance, které rychle ukončuji: „Symboly nejsou stejné, podívejte se pořádně.“ Oslavy vystřídaly zuřivé pohledy a nadávky. K dlouhým drápům se snesly všechny vyložené karty a svou kupku zdvojnásobila. Kroucení hlavy, ještě dvě kola mluví za vše…

V podobném rytmu se nese ještě několik her, nejradši bych však vypíchnul Ducha, který přidává do hry více prvků, které se musí „sebrat ze stolu“. Hra je zábavnější, nicméně náročnější na postřeh.

Dalšími velice jednoduchými hrami jsou hry znalostní, na které však musíte sehnat skvělou partu lidí, kteří se nebojí přiznat, že „občas“ něco neví, nebo party hry. Oběma herním stylům budu věnovat některý z dílů dalších. Počítám, že Scrabble (nebo český Kris Kros) taky znají všichni. UNO je v dnešní době taky hodně rozšířeno, jelikož principiálně jde o klasického ferbla s hrstkou nových pravidel.

Je ještě jedna hra, kterou bych rád ukázal jako hru jednoduchou a tou je známé Carcassonne. Herní systém je unikátní a není moc složitý. Základní hru se naučíte za pár minut, ovšem s rostoucím počtem rozšíření (v současné době je jich 9 velkých a asi 20 malých) se herní systém i strategie dosti mění. Základním principem hry je stavět města a cesty, na které můžete umístit svou figurku. Jak se města zvětšují a cesty zdelšují, získáváte více a více bodů. U hry je důležitá strategie, kterou pochopíte během první hry, ale po přidání některého rozšíření se hra kolikrát mění na velice taktický souboj, který se neohraje. Vřele doporučuji.

Jednoduchých her je mnoho, pokud si poletíte nějakou z těchto her koupit, nechte si poradit. Slibuji vám, že za dobrý výběr budete odměněni mnoha a mnoha hodinami zábavy. Mít takovou pětiminutovku u sebe kdykoli a kdekoli rozhodně stojí za zvážení. Protože vaše parta přátel bude pak očekávat večer plný zábavy. Ale ostatně o to taky jde.

(Visited 43 times, 1 visits today)
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE