logo

Scythe aneb Od farmáře k robotovi

Scythe je populární stolní hra, která zaujala hlavně svým designem a tématikou. Po konci Velké války připomíná východní Evropa rozbombardované bojiště. Obří mechové kráčí zpustlou krajinou a zdevastované národy se snaží ukořistit co nejvíce půdy a surovin. Zraky všech se upírají k Továrně, ve které lze nalézt nejrůznější moderní technologie.

Jakmile otevřete krabici, patrně prožijete nadšení. Množství tokenů, kartiček a figurek, obří hrací deska (která lze přídavkem ještě zvětšit) skutečně stojí za utracené peníze. V doprovodu krásných ilustrací Jakuba Rozalskiho skutečně nebudete litovat ani koruny. Pravidla, ač obsáhlá, jsou poměrně prostá a pochopitelná na první přečtení. Samozřejmě je ale lepší ihned se pustit do první hry a seznámit se s jednotlivými herními prvky.

Cílem hry je získat co nejvíc peněz. Peníze dostáváte za nejrůznější aktivity, ale hlavně se rozdávají na konci hry. Zjednodušeně se dá říct, že kdo splnil nejvíce úkolů a kdo obsadil nejvíce území, vyhrál, ale těch aspektů, které ovlivňují vítězství, je více. Například výše popularity, která určuje jakým násobkem se bude násobit závěrečné skóre – čím větší máte popularitu, tím větší násobek získáte – takže někdy můžete vyhrát, i když máte “všeho méně”.

Hra končí v momentě, kdy jeden z hráčů splní 6 úspěchů. Úspěchy jsou různé (splnění podmínky na kartě úkolu, nasazení všech mechů, umístění všech dělníků na hrací desku apod.) a je jen na vás, které se pokusíte dokončit. Popřípadě se můžete spíše soustředit na obsazování území či těžbu surovin, protože to vše se na konci hry také počítá.

Scythe je velice proměnlivá hra. Nejenže máte 5 frakcí, za které lze hrát a jejichž vlastnosti se liší, ale také si vylosujete jednu z karet hráče, která určuje co kolik bude stát a jak navazují vaše akce. V jednom kole totiž můžete použít jen dvě akce, které jsou pod sebou v jednom sloupci – návaznost je tedy důležitá, protože každý tah se počítá.

Ve hře se také bojuje, ale v samotném manuálu se zmiňuje, že tento prvek se drží na druhé koleji – boj totiž znamená ztrátu v obou případech a jediné co můžete získat, je splněný úspěch. Otázkou však je, jestli za to ten risk stojí. Mnohem snazší je existovat na svých pár hexech a držet se v blízkosti základny. To se ale dá jen v případě, kdy spolu hrají dva, maximálně tři hráči se základnami dál od sebe. Při hře více hráčů na souboj dříve či později dojít skoro musí. Celkově je potřeba se rozhodnout, jakou taktiku budeme hrát. Což se odvíjí jak od frakce, za kterou hrajeme, tak od hráčské desky.

Zvolená taktika, ale nemusí příliš pomoct v momentě, kdy si neuvědomíte pohybové možnosti protihráčů. Každá frakce se hýbe jinak a některé mohou i cestovat přes vodu. Někdy dochází i k něčemu, co se dá bez přehánění nazvat teleport, a hráč může během jednoho tahu operovat na druhé straně mapy. To je asi nejméně vyvážený prvek této deskovky. A bohužel to hodně omezuje v plánování nějaké útočné taktiky.

To, že je Scythe výrazná svým provedením, je jasné z obrázků. Dělníci každé frakce vypadají jinak, desky jsou z tvrdého papíru, mechové a postavy jsou z plastu, který je možné nabarvit (pokud máte um a trpělivost). Podstatné ale je, že hra baví svou komplexností a variabilitou. Rozjezd je pomalý a závěr rychlý, ale právě proto je potřeba rychle se adaptovat na “rozdané karty” a pokusit se o utržení co nejvíce bodů. V doprovodu vydařeného designu a perfektních ilustrací se jedná o skutečný klenot, k jehož vydání si může Albi gratulovat.

(Visited 427 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Ondřej Hartman

Autor. Renesanční člověk, influencer, youtuber a síla jdoucí proti proudu. Předně ale znalec komiksů, filmů, seriálů nebo deskových her, který se za svůj názor rozhodně nestydí!


KOMENTÁŘE