logo

ČERSTVÁ KREV ČESKÉHO FILMOVÉHO HORORU: PAVEL SOUKUP

Za poslední rok se mi dostalo cti porotcovat v několika soutěžích českých hororových filmů. Díky tomu, ale i díky vydávání Howarda, jsem se setkal a seznámil s tvorbou několika tvůrců, kteří mi učarovali a mile přesvědčili, že v nich dříme něco, co mě bude v budoucnu jistě těšit. Rozhodl jsem se je i jejich tvorbu krátce představit v tomto seriálu, protože si vaši pozornost jistě zaslouží. Jde samozřejmě o výběr a kvalitativní měřítka zcela a čistě subjektivní.

Zadíváte-li se do očí Pavla Soukupa (*1990), naleznete v nich charakteristický pohled jeho otce, známého herce a dabéra. Kromě očí a jména mají ale společnou minimálně ještě jednu věc. A tou je filmařina. Pavel Soukup mladší se však, po několika hereckých pokusech, rozhodl stát na opačné straně kamery. Dle vlastních slov totiž herecký talent rodičů nepodědil a před kamerou se mění v nerváka. Herecké zkušenosti mu však zpětně pomáhají při režírování.

Po studiu propagačního výtvarnictví na Střední umělecké škole Václava Hollara a prvním neúspěšném přijetí na UMPRUM nastoupil na Vyšší odbornou školu Václava Hollara, kde se věnoval interaktivní grafice. Poté se mu vstup na UMPRUM zdařil, studuje ateliér Filmová a televizní grafika. V roce 2014 byl na stáži v New Yorku v School of Visual Arts, kde si, po několika animovaných filmech, zvolil hraný film a během stáže natočil hraný krátkometrážní film, o němž bude řeč ještě později.

Velkou výhodou, a pravděpodobně zvláštností, která jej trošku odlišuje od většiny tvůrců, o nichž budeme v tomto seriálu hovořit dále, je fakt, že není amatérským tvůrcem. Pavel Soukup filmařinu studuje, spolupracuje s profesionálními herci a filmaři. Což může být, a jeho dosavadní tvorba to ukazuje, dobrým základem pro to, aby se z něj v budoucnu vyklubal jeden ze zásadních tvůrců moderního českého hororového filmu. Obzvláště, připočteme-li k tomu jeho jasný názor na to, jak by měl český filmový horor vypadat, čeho by se měl vyvarovat a co by měl obsahovat. Vytýká mu hlavně strach ponořit se do čistého žánru a neustálé rozmělňování psychologickými schizofrenními dramaty, nesrozumitelným nabubřelým artem nebo sebeparodií. Současnou převahu amatérských snímků proměnlivé kvality vnímá jako spíše negativní reklamu hororovému žánru podtrhující jeho brakovou pověst. Přesto, na rozdíl od studentských tvůrců, těm amatérským nezávislým nejednou přiznává výrazně větší chuť a zápal do tvorby, nepoháněný bezcennou známkou do indexu. Budoucnost českého hororu však vidí nadějně.

Prvním žánrově spřízněným filmem Pavla Soukupa je bezmála tříminutová makabrózně bizarní animovaná groteska Žrouti (2010), o podivném čemsi roztomile odpudivém, co se přifaří na opulentní hostinu a udělá to, co všichni – pořádně se nažere. Ve filmu kromě skvělé grafiky, nechutně zvrhlého humoru a snad možná lehce sociálně kritického oparu, nelze hledat nic většího a smysluplnějšího, i přesto je možné zaznamenat kvality nastupujícího tvůrce.

O rok mladší, opět animovaná, druhotina Blízký přítel (2011), je pětiminutovou injekcí humanismu s dechberoucím hudebním doprovodem a již tradičně skvělou animací. Recenzent Martin Štefko k filmu napsal, že není hororem, „stejně, jako jím není třeba Mazací hlava“, což je svým způsobem pravda. Příběh staré paní, které na krku vyroste nádor a ona, místo aby si ho nechala odoperovat, se s ním spřátelí, je žánrově jasně neukotven a může být prakticky čímkoliv si budete přát. Ale ze stejných důvodů, pro které pro vás Mazací hlava hororem je (pokud jím pro vás je), můžete hororové stopy najít i v tomto lehce lynchovském dramatu.

Když Pavel Soukup hledal námět pro svou bakalářskou práci, vzpomněl si na mrazivý komiksový scénář brněnského scénáristy, režiséra a spisovatele Josefa Blažka nazvaný Třída smrti, který napsal koncem roku 2008 a vyhrál s ním soutěž o nejlepší komiksový scénář časopisu Crew. Soukup Blažka zkontaktoval a po zhruba roce a půl úprav, přepisování a dohadování, vznikl jeden z nejzásadnějších a nejpovedenějších (ne-li nejzásadnější a nejpovedenější) českých porevolučních hororových filmů Třída smrti (2013). Animovaný příběh o třídě na základní škole, v níž každý rok umírá jedno dítě, stojí přesně na Soukupových představách hororového příběhu. Je tajemný, napínavý, atmosférický a strašidelný, za což může kombinace skvěle napsaného příběhu, jednoduché, leč působivé animace, vhodně zvolené hudby a podmanivého vypravěčského hlasu. Třída smrti se chvíli po svém vzniku stala součástí projektu Pionýři hororu, jehož je nejlépe hodnoceným a přijímaným elementem. V roce 2014 pak byla dvakrát oceněna jako nejlepší český krátkometrážní hororový film v soutěžích Noc hororožroutů televize Horor Film a na Bloody Xmas Festu 2014. Třída smrti je zatím posledním Soukupovým animovaným filmem. Ne však posledním hororovým filmem.

Během stáže v New Yorku natočil s americkými tvůrci čtyřminutový film Selfies (2014) o tzv. Smile Hunterech prahnoucích po lidských úsměvech. Do krátkého a v podstatě jednoduchého příběhu mladé dívky v New Yorku, která zjistí, že jeden současný zdánlivě lidský fenomen přesáhl dimenze, Pavel Soukup, který se na filmu podílel jako scénárista, režisér a postproducent, dokázal opět vtělit svou představu dobrého hororu.

Ve stejném roce se vrátil ke spolupráci s Josefem Blažkem a tentokrát i jeho manželkou Adélou Blažek-Hrivnákovou a podle jejich povídky a společně adaptovaného scénáře natočil další dětský krátkometrážní horor To není moje sestra! (2014), v němž děti při hře mizí z panelákového sídliště na podivné místo. Pavel Soukup kromě režie stál i za kamerou a poprvé spolupracoval s trikovým a maskérským studiem FX Creator. Film se stane součástí druhé řady Pionýrů hororu, jejichž premiéra by měla proběhnout koncem dubna 2015.

Jak, dle svých slov, tak i z jeho tvorby je možné vypozorovat, že se Pavel Soukup rád věnuje fantastickým nadpřirozeným démonům a monstrům v mnohých podobách. Vyzdvihuje jejich specifičnost, coby zástupců esence zla a lidského strachu a vděčnost pro filmaře díky nekonečnému množství jejich podob, schopností a slabostí. „Představují přesah nám známé a kontrolované reality a to je samo o sobě děsivé.“

Přesně v tomto duchu se se svými kolegy aktuálně vrhl na svůj absolventský film Lesapán (2015), v němž chtějí dát nejzářivější průchod možnostem českého filmového hororu a to jak po obsahové stránce („Hejkal je jedno z nejtypičtějších českých strašidel, na které české pohádky dosud zapomínaly nebo ho zobrazovaly ve vedlejších rolích jako legračního muže v mechovém oblečku. Pro nás je ale Hejkal ikona českého hororu.“), tak i po stránce technické. Pro příběh myslivce Karla, odhodlaného jako svou další trofej získat hlavu místního Hejkala, kterého probudili pytláci, se Pavel Soukup rozhodl použít celotělovou masku monstra, jejíž vysokou úroveň, srovnatelnou s hollywoodskou úrovní má zajistit profesionální maskérské studio FX Creator. Což samozřejmě nebude zadarmo a tak se Pavel Soukup, společně se štábem, rozhodli peníze na masku vybrat prostřednictvím crowfundingu. Ten probíhá do druhé třetiny dubna 2015 a chcete-li podpořit kvalitní český horor, můžete samozřejmě na tvorbu masky přispět i vy zde: https://www.hithit.com/cs/project/1151/lesapan, kde můžete shlédnout i propagační video, na co přesně jsou peníze sháněny. Odměny jsou pestré a zajímavé. Aktuálně probíhá výběr lokací a představitelky dětské role, samotné natáčení by mělo proběhnout v dubnu, postprodukce v květnu, premiéra Lesapána pak v červnu 2015.

Pavel Soukup je v současnosti jedním z nejnadějnějších a nejschopnějších hororových filmařů v Česku. Jeho dosavadní (ne jen hororová) tvorba a specifický přístup k práci i žánru slibují do budoucna kvalitní žánrovou podívanou.

(Visited 226 times, 1 visits today)
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Vojtíšek

Autor. Aktivní hororový nadšenec a mecenáš hororové tématiky a všeho co se točí okolo, který s Vlčí boudou velice rád spolupracuje. Jen z podání ruky pozná, čeho se bojíte a z patra řekne několik hororů, na které byste se neměli vůbec dívat. Zároveň je to vášnivý japanofil a vydavatel horovového magazínu Howard.


KOMENTÁŘE