logo

MILNÍKY TUZEMSKÉHO HORORU: MORGIANA (1972)

Milníky tuzemského hororu jsme se na chvíli odmlčeli, za což mohlo především období vánočních svátků a přelomu roku, a s tím spojený shon. Ale již jsme zpátky a klasici akčních žánrů by řekli, že „silnější než kdy dříve“. Nebudeme si sami mazat med kolem huby, ale necháme to na vašem posouzení. Jisté však je, že jsme se dostali do roku 1972 a režisérem dnes propíraného snímku je opět Juraj Herz. Někteří mohou namítat, že tento snímek není dostatečně hororový, ale já si to nemyslím. Jednak pamatujete si, že by Herz někdy natočil až moc normální film bez příměsi strachu a napětí? A taky nejste náhodou už trošku vyblblí žánry jako exploitation, fake snuff a podobnými extrémy? Nic proti tomu, ale horor u mě by měl být především o napětí a následně vyvolávaném pocitu strachu, nikoli permanentnímu pocitu nausei při sledování bijáku. Ale dost filozofování na toto téma, přejděme raději rovnou ke čtvrtému dílu našeho seriálu.

Morgiana je především naprosto úžasným hereckým koncertem Ivy Janžurové, která si v tomto filmu střihla dvojroli. Dvě sestry, které jsou rozdílné jako den a noc či láska a nenávist, jsou v jejím famózním hereckém podání fenomenálním ztvárněním dvou naprosto odlišných stran jedné mince. Juraj Herz se i tentokráte, krom režie, ujal scénáře a i v tomto případě mu jako mustr posloužila románová předloha. Kniha ruského novoromantického spisovatele Jessie a Morgiana Alexandra Grina se stala předlohou pro toto výjimečné filmové zpracování. Grin je mistr romanticko-exotických příběhů obdařených fantazií, napětím i poezií a podle jeho díla vzniklo mnoho filmových adaptací. V samotné novele je Morgiana jméno jedné ze sester, Juraj Herz si však pohrál s původní předlohou a toto jméno přiřknul kočce zlé sestry Viktorie. Juraj Herz rovněž chtěl rozšířit děj tak, že se jedna ze sester uprostřed filmu probudí a zjistí, že žádnou sestru nemá a nikdy neměla. Schvalovací komise proti této verzi zakročila a scénář musel dějově odpovídat původní románové předloze. Po velmi dobře přijatém Herzově předchozím snímku Petrolejové lampy byla Morgiana pro mnohé potřebným šokem. Navíc na nový Herzův film se těšilo množství diváků. Samotné vedení Barrandova snímek označilo jako „sadomasochistický film“ a režisérovi udělilo zákaz činnosti na dobu dvou let.

Tento v podstatě romantický film o lásce a nenávisti, který v roce 1973 získal cenu Zlatého Huga na mezinárodním festivalu v Chicagu, se samotnému režisérovi v konečném důsledku příliš nelíbil a sám jej využil především jako příležitost zkoušet filmové triky ve scénách, kde se setkávají obě sestry. Přesto čas ukázal, že snímek si zaslouží především samá superlativa. Naprosto dokonalou práci odvedl rovněž Luboš Fišer, jehož hudba k filmu vyvolává naprosto nervydrásající a emocionální atmosféru. Dokonale vystihuje povahovou rozdílnost obou sester a má potřebný cit pro gradaci napínavých scén ve filmu samotném. Fišer má na svědomí opravdu velké množství filmové hudby, ale skladby k tomuto snímku bezesporu patří do jeho zlatého fondu. Ve filmu jsou rovněž nepřehlédnutelné exteriéry a panoramata. Natáčení probíhalo v bulharském Balčiku, jehož prostředí dodává snímku romantický, ale zároveň i svým způsobem strašidelný rozměr. Bohužel při natáčení v Bulharsku tragicky zahynula herečka Eva Blažková. V té době jí bylo necelých 33 let. Krom Ivy Janžurové můžeme ve filmu vidět celou plejádu hereckých hvězd jako jsou Josef Abrhám, Nina Divíšková, Petr Čepek, Josef Somr, Jiří Kodet, Jiří Lír, Ivan Palúch, Zuzana Fišárková, Marie Drahokoupilová, Jana Sedlmajerová, Karel Augusta a mnoho dalších.

Samotný příběh se odehrává v době konce devatenáctého století s atmosférou dekadence a secese. Dvě sestry, Klára a Vikrorie, které jsou ne tak vzhledově, ale rozhodně povahově naprosto rozdílné, zdědí po svých rodičích poměrně velký majetek, který jim byl zanechán a rozdělen rovným dílem. Klára je usměvavé a dobrosrdečné stvoření, které je obletováno muži, zatímco Viktorie je černá můra, jenž sestře její štěstí a úspěch u mužů závidí. Jediné stvoření, které má ráda, je její již zmíněná kočka Morgiana. Vzhledem ke své „dobré“ povaze se Viki Trenganová rozhodne své úspěšnější sestry jednou pro vždy zbavit a získat veškeré rodinné jmění pro sebe. Vydá se tedy na cestu nenávisti a zloby v lidské duši, z níž již není návratu. Však potemnělost její duše překvapí i ji samotnou. Juraj Herz v tomto příběhu skloubil mystéria, drama, pohádku a samozřejmě hororovou atmosféru, která filmem prosakuje jako nezastavitelná láva již od úvodních titulků. Za zmínku rovněž stojí perfektně zvládnuté dobové kostýmy, dekorace a rekvizity, které diváka naprosto pohltí a přenesou jej do dané doby.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE