logo

MILNÍKY TUZEMSKÉHO HORORU: ŠÍLENÍ (2005)

Dnešním desátým dílem náš seriál Milníky tuzemského hororu končí. Nemohli jsme si pro poslední díl vybrat lepší film než ten, který je inspirovaný povídkami Alana Edgara Poa Zaživa pohřben a Šílený psychiatr. Rovněž je do něj etablována postava Markýze, tedy „hrdiny“ inspirovaného legendárním šlechticem, filozofem pornografie Markýzem de Sade. Navíc režisérem tohoto snímku je světoznámý tuzemský režisér a scénárista Jan Švankmajer, jehož díla jsou díky používaným výrazovým prvkům snadno rozpoznatelná a mají vypálený punc tvůrcovy osobitosti. Šílení je alegorickou freskou současného světa, která je zdánlivě zasazena do Francie počátku devatenáctého století, ale je plná reálií a přežitků dnešní doby.

Věrný své tradici zakomponoval Jan Švankmajer i do tohoto svého filmu množství animací, které jsou pro něj tak typické. Do hlavních rolí tohoto filozofického hororu, jak sám své dílo označuje, obsadil Jana Třísku a Pavla Lišku. První jmenovaný ve své roli Markýze exceluje v naprostém hereckém koncertu, kterýmu však výborně notuje ve prospěch celého filmu. To u Pavla Lišky mám bohužel pocit, že od Návratu idiota hraje stále tu samou roli v každém snímku, ve kterém se objeví. V dalších rolích se objeví například zdravotní sestra a nymfomanka v jednom Aňa Geislerová či Jaroslav Dušek v roli psychiatra, který tak úplně lékařem duše není. Určitě nelze ani opomenout Pavla Nového v roli němého Markýzova sluhy nebo revoltujícího recitujícího blázna z barikád v podání Jiřího Krytináře.

Scénář v podobě literární předlohy existuje již od 70. roku. Na přípravě jsme začali pracovat na konci roku 1999, hned po dokončení Otesánka. U projektů Jana Švankmajera je tato dlouhá příprava běžná. Vybírají se motivy, diskutujeme o hercích, Jan Švankmajer průběžně pracuje na scénáři a dáváme dohromady finance. (Jaromír Karlista, ATHANOR- společnost pro filmovou tvorbu, s.r.o. – producent filmu)

Šílení se rovněž myšlenkově opírá o pojmy jako je absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Natáčelo se na hradě Lipnice, v zámcích Byšice, BřeznoaPeruc, v okolí Slaného, Knovíze a Jílového u Prahy a na Malostranském hřbitově. Ateliérové scény se točili v dekoracích studia Athanor v Knovízi. Točilo se od října 2004 do května 2005, celkem 130 dní, z toho 65 dní s herci. Další zajímavostí je třeba fakt, že představitelka hlavní ženské role Aňa Geislerová začala s natáčením již dva měsíce po porodu. Během natáčení kojila syna Bruna, kterého měla na natáčení s sebou. Poslední klapka padla tři měsíce poté. Scéna, kde běhá nahá po dvoře, je natáčena pouhých osm týdnů po porodu. Smutným faktem je, že režisérova manželka Eva Švankmajerová, která se na snímku výtvarně podílela, umřela měsíc před premiérou.

Švankmajer stojí za rachotící antikvární kamerou vyrobenou v roce 1949 a dorozumívá se pouze úsměvem. Laskavým a uklidňujícím. Pak ironickým a cynickým. Jindy ďábelsky hříšným. Na vysvětlení mu stačí jen pár slov. Jenom špatný dirigent prosí: ‚Pozounisté hrajte to jako když vlny naráží na skálu v Pacifiku‘. Pozounisté by se mu vysmáli. Opravdový Maestro zaklepe na pult a řekne: ‚Pozouny, osm taktu po čísle G7 – je staccato a forte! (Jan Tříska)

Velmi zdařilý koktejl, ve kterém se setká Alan Edgar Poe, Markýz de Sade, Jan Švankmajer a Jan Tříska, je namíchán zdařilým stylem s filozofickým podtextem, který silně převyšuje to, jak by mohl být tento snímek povrchně vnímán. Říká se, že rozdíl mezi psychiatrem a pacientem je často jen v tom, na které straně lékařského stolu se zrovna ten který nachází. Tady je tato „poučka“ představena ve své zhýralé absurdnosti, kterou musí divák vstřebat malými doušky, aby opravdu pochopil tvůrčí záměr a nenechal se zmást šíleným sletem děje samotného. Režisér se samozřejmě snaží vést s divákem svou hru tak, aby ho šokoval, ale zároveň aby divák vnímal dílo v širším kontextu, než je jen jeho vizuální stránka. Švankmajerova fantazie je zcela neuchopitelná a rozhodně není pro každého. Stejně jako jeho filmy. Tohoto tvůrce buď přijmete a pochopíte, nebo se v jeho filmech s odporem utopíte.

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE