logo

MILNÍKY TUZEMSKÉHO HORORU: ČARODĚJŮV UČEŇ (1977)

Dnešní Milníky tuzemského hororu budou poněkud poetické a nostalgické, alespoň co se mě týče. Pamatujete si z mládí nějakou pohádku, u které jste se skutečně báli? Něco, co vám utkvělo v paměti a i po letech vám to vyvolávalo mrazení v zádech a pocit stísněnosti? Scénu, která nešla vystrčit z vaší hlavy a strašila vás v dětských snech mnohem dřív než se vám zdálo pubertálních záležitostech a radovánkách? Nikdy nezapomenu na ten hrozný smích Mistra temné magie „Chachacha“ a na to, jak vyslovoval jméno hlavního hrdiny této pohádky „Krabate…“. Čarodějův učeň režiséra Karla Zemana tedy patří do této sorty absolutně právem. Strach je totiž věčný a nezáleží na tom, ve kterém období svého života na vás zaútočí, ale jak na vás zapůsobí…

Za tímto fenomenálním animovaným snímkem stojí režisér Karel Zeman, jehož profil jsme již na Vlčí boudě nedávno přinesli. Námět, který si pro tento svůj film vybral, původně pochází z Indie a objevuje se pak později v různých obměnách souboje čarodějova učně a mistra v mnoha zemích světa. Jedná se o příběh chlapce, který se na prahu dospělosti přiblížil temným silám a je jimi fascinován, dokud nepozná, že jej mohou zahubit. V Zemanově podání, které zpracoval na motivy stejnojmenné knihy rodáka z Liberce Otfrieda Preusslera z roku 1971, převypráví lužickosrbskou legendu o Krabatovi (Krawatovi, Chorvatovi) z přelomu 17. a 18. století z oblasti slezské Horní Lužice. Takovou perličkou pak je, že o dva roky dříve zpracoval knižně příběh také Jurij Brězan pod názvem Čarodějný mlýn.

Sirotek Krabat, který se při svém bloudění zimní pustou krajinou dostane na pozvání havrana až do tajemného mlýna. Spolu s dalšími jedenácti učedníky se zde učí čarodějnému umění. Nesmí se přitom setkat s žádným člověkem. Krabat se však zamiluje do vesnické dívky a příkaz poruší. Nastává nejznámější pohádkové dilema všech dob, zda láska zvítězí nad silami zla a zda se jí povede překonat všechny nástrahy, které na ní na této strastiplné cestě čekají. Čarodějův učeň je o silách srdce, jež nelze změnit a jež ovládají naše city a jednání a mohou být zdrojem nenávisti i lásky, zloby, závisti či radosti.

Proč vůbec točím filmy? Hledám Zemi nikoho, ostrov, na který ještě nevstoupila noha filmařova, planetu, na které ještě žádný režisér nevztyčil vlajku objevitele, svět, který existuje jen v pohádkách (Karel Zeman).

Film samotný je zpracován tzv. ploškovou animací, což je nejstarší animační technika. Spočívá v skládání jednotlivých snímků z připravených dvourozměrných rekvizit, například obrázků vystříhaných z papíru, nebo tvarů vystříhaných z textilu. Navzdory vžitému názvu, uváděnému ve všech materiálech, je v úvodních titulcích filmu uvedeno pojmenování Krabat – Čarodějův učeň. Film byl s úspěchem uveden na filmových festivalech pro děti a mládež v Teheránu v roce 1977, ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) a v Bělehradě v roce 1978 či v Lausanne v roce 1979. V době jeho vzniku se v českých kinech promítala ještě hraná verze téže pohádky, východoněmecký snímek Černý mlynář (Die schwarze Mühle) z roku 1975. Čarodějův učeň je vytvořen v koprodukci filmařů z Československa a Německé spolkové republiky. Baladicky temná atmosféra podpořená hlasy Luďka Munzara a Jaroslava Moučky pak naplno evokuje strasti hlavního hrdiny a jeho ponurý osud opuštěného sirotka, jenž se zmítá ve víru událostí, které sám ani moc dobře nemůže ovládat. O hudební doprovod k filmu se postaral František Belfín, jenž studoval kompozici na Konzervatoři v Brně. V tomto městě rovněž působil během okupace jako hudebník (tympánista) a korepetitor ve zdejším divadle. Od roku 1945 do roku 1946 pokračoval ve studiu na Konzervatoři v Praze. Po konci druhé světové války se stal dirigentem opery v Plzni. V roce 1955 se ujímá funkce uměleckého vedoucího a dirigenta Filmového symfonického orchestru (FISYO). V roce 1964 dokončil svá studia hudby, když dálkově absolvoval obor dirigování opět na Konzervatoři v Brně. Filmovou hudbu nejen dirigoval (např. k filmu Nebeští jezdci), ale i skládal.

Karel Zeman je bezesporu jedna z nejzajímavějších a nejúžasnějších postav tuzemské kinematografie. Natočil množství snímků, které by fanouškům filmů neměly uniknout a každému z nich vtisknul neopakovatelnou atmosféru. Čarodějův učeň patří rozhodně k tomu nejlepšímu z jeho tvorby a z tuzemské kinematografie vůbec. Jedná se totiž o film, který může způsobit mrazení v zádech malým i velkým divákům a na který určitě jen tak nezapomenou.

(Visited 232 times, 1 visits today)
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE