Star Trek: Odpor

Další kniha z prostředí Nové generace s podtitulem Odpor obrací svůj zrak k oblíbenému kolektivu, který vážně ví, jak táhnout za jeden provaz – k borgům. A kapitán Jean-Luc Picard, velící důstojník Enterprise-E se znovu pouští do boje proti absintovým nepřátelům, hledajícím si novou, mechanickou královnu.

Během cesty na planetu Repok prožije Jean-Luc Picard povědomé snění. Volání borgského kolektivu, který kde kdo považoval za zničený, se opět rozeznívá v jeho hlavě a on si uvědomuje, že s jejich hlasy přichází do galaxie i nová hrozba. Borgové se nevzdávají a formují se, aby si vypěstovali novou vládkyni. Picard je znovu rozhodnut vytáhnout do boje a to i přes to, že jeho posádka je zatím poněkud nekonzistentní. Stále nemá po odchodu Williama Rikera vhodného Prvního důstojníka a nová lodní poradkyně očividně trpí předsudky vůči klingonskému členu posádky, panu Worfovi.

Události, které je ale čekají, budou vyžadovat mnohem složitější a smrtelnější rozhodnutí, než koho posadit do prázdného levého křesla na můstku.

J. M. Dillard (pseudonym spisovatelky Jeanne Kalogridis) je v mnoha ohledech zkušená autorka a ve světe Star Treku se pohybuje již pěknou řádku let. Její jméno je známé především díky novelizacím celovečerních filmů jako Star Trek: Generations, První kontakt, Vzpoura, Nemesis aj. a možná právě proto mě překvapuje, jak bez nápadu kniha Star Trek: Odpor je.

Dovolte mi vysvětlit – Picard slyší borgy. Picard má vidiny. Picard ví, že je něco špatně a tak kontaktuje admirála Janewayovou, která mu zatrhne se do toho míchat. Picard promlouvá ke své posádce o tom, že poruší přímý rozkaz. A jeho posádka (až na jednoho jedince) více-méně zopakuje Datovo „To hell with our orders“ (K čertu s rozkazy).

Že vám to něco připomíná? Ano, máte pravdu – kniha Odpor k odporu čtenáře ostudně kopíruje události filmu Star Trek: První kontakt. Nemluvě o standartním způsobu vytváření postav a konfliktů, jakými jsou bezpečnostní důstojnice, která dostudovala Akademii předčasně s vyznamenáním, a Vulkánská lodní poradkyně.

Vulkánská – lodní – poradkyně.
Jsem jediná, komu to nedává smysl?

V tomto ohledu bohužel musím říct, že se kniha Odpor snaží přesvědčit sebe sama o tom, že je v něčem výjimečná. Stejnou nemocí trpí i série Star Trek: Titan, která si na sebe ušila bič tím, že nacpala veškeré druhy pozemských, mimozemských i různozemských potvor do kovových útrob lodi třídy Luna. Ale to už je na jiné vyprávění… 

Star Trek: Odpor rozhodně ocení milovníci borgů, pana Worfa a akčních knih. Souboje, vypjaté situace a dojemné rozhovory, o ty není nouze. Nějaká ta romantika se tam taky objeví. Pokud jste ale Trekkie, mohla by pro vás být tato kniha (stejně jako pro mě) poněkud zklamáním, protože si při čtení uvědomíte, že „tenhle příběh už jste někde slyšeli“. Je zde příliš mnoho objeveného, nemluvě o několika nedostatcích v logice a zvláštním charakterovém obratu v rámci vztahu Picard a B-4.

Na závěr chci říct, že knihu rozhodně neodsuzuji jako špatnou. Je to zlatá střední cesta, pohodovka na dlouhé podzimní večery, které nás v následujících měsících čekají. A kritika nebo ne, stejně děkuji nakladatelství Brokilon, že v sérii Star Trek Nová generace aktivně pokračuje. Už se nemohu dočkat knih od Petera Davida a Christophera L. Bennetta, které nás ještě čekají!