JEDNA, DVĚ, PAX UŽ JDE

Nakladatelství HOST ovlažilo loňského roku fanoušky fantasy o dva atraktivní tituly, přičemž Píseň krve Anthony Ryana  se probojovala do nominace akademie SFFH za rok 2014. Pro letošní  rok začíná HOST fantasy řadou určenou dětskému publiku. Je to desetidílná městská fantasy série pro čtenáře od deseti let a jmenuje se PAX.

V městečku Mariefred na švédském venkově je pod kostelem, hluboko v podzemí, ukryta tajná knihovna obsahující magické spisy. Mysteriózní klenoty stráží stárnoucí sourozenci Estrid a Magnar. Po dlouhé věky se mezi strážci tradovalo, že hlídat knihovnu je snadné, dokud se neozve tep času a nevstoupí temnota. Je to, jako by čas měl tlukoucí srdce. Mezi jeho údery vládne klid a mír. Tep času nebyl slyšet víc než dvě stě let. Doba úderu právě nadešla a objevují se neblahé, osudové signály. Estrid vyložila třikrát kruh v kartách. Třikrát na Ďáblovi ležela Mořská vlna a Kostlivec třikrát ležel na Dítěti. To značí blížící se zlo. Karty skýtají i naději a ukazují Dva krkavce. Krkavci jsou pomocníci boha Ódina, jsou lstiví a učenliví. Další znamení zjevují Válečníka s mečem v každé ruce. Ti dva, co se blíží na pomoc, budou válečníci a nemají potuchy o svém nadcházejícím údělu.

Tou dobou se do Mariefredu stěhují dva bratři. Dvanáctiletý Alrik a devítiletý Viggo přicházejí do nové pěstounské rodiny. Mají za sebou pohnuté dětství. Matka propadla alkoholu a poprvé se museli o sebe postarat, když bylo Alrikovi sedm let. Tehdy maminka odešla na tři dny z domu. Chlapcům došlo jídlo a museli zavolat tísňovou linku 112. Krátce na to si je odvezla sociálka. V tento okamžik se začala datovat, snad ještě větší svízel a hochům ujíždí nejen pevná půda pod nohama. Ocitají se na šikmé ploše, perou se, ne vždy vlastní vinou, jeden z nich krade a dostávají ocejchování – problémové děti. To nejsou dobré vyhlídky na plnohodnotné místo v životě.

Sourozenci jsou smolaři, kteří nosí na krku přívěsek s Krkavčím křídlem. Používají shodně obě ruce, jsou tudíž pravoleváci. To máme dva krkavčí bratry, jenž používají obě ruce. Znamení odpovídají, ale jsou to pořád jen děti a strážci očekávali příchod bojovníků. Je to skutečně ona toužebně očekávaná posila? Nemohla se věštba zmýlit… Pak přestává pršet, černé mraky odplouvají a objevuje se Duha, karta značící naději a možná se blýská na lepší časy.

Nakladatelství HOST vydalo v prvním sledu dva díly série naráz (Hůl prokletí aGrim přízrak). Zvažoval jsem, zda udělat samostatné články, nebo pouze jeden. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Městská fantasy série s prvky hororu má přímou návaznost a já obě knihy slupl jako malinu. Na vině, v dobrém myšleno jsou krátké svižné kapitolky, ještě kratší věty, úderné dialogy a minispoilery na závěr oddílu. O tyto se postaralo duo spisovatelek Åsa Larssonová a Ingela Korsellová . Vše je prokládáno hybridní ilustrací, jíž si prostě dítě musí oblíbit. A když tvrdím, že musí, tak musí. Basta a neodmlouvat, stačí, konec diskuse.

Sám jsem jakožto malý čtenář hltal texty v dětských knihách a těšil se na ilustraci, jež bude následovat. Pokud byl autorem například jedinečný Zdeněk Burian, tak jsem občas švindloval a nahlédl dopředu. Vím, podvádět se nemá, ale byl jsem malé dítě… Kresbu v dětské knize vnímám jako pomocnou berličku, o kterou se může junior opřít, rozjímat, rozpoutat kaleidoskop fantazie a použít ono magické místo jako záložku. Obrázek v dětské knize je taková oáza klidu a míru, před tím, než se čtenář vydá na další pouť nekonečným textem. Osobně považuji ilustrace v knihách pro děti za zásadní prvek. Pomáhají totiž v překonání myriády slov a dokážou časem vychovat silného konzumenta textů, který odhodí pomocné hole a vydá se v ústrety nekonečnému poznání. „Vědomosti hledají vědomosti“ stojí na straně 81 v druhém dílu. Autorky mají pravděpodobně stejný názor a tak na straně 77 v druhé části stojí psáno „Obrázky nejsou problém, ale Viggo nesnáší čtení. Sotva přečte větu, zapomene ji. Když se pokouší číst delší text, nerozumí mu“. Jsem přesvědčen, že to se u PAX nestane.

Ptáte se, co mě dostalo v knižní sérii? Je to komiksová ilustrace od skutečného tvůrce komiksů Henrika Jonssona. Každá ilustrace je vlastně listem kresleného příběhu, který přesně kopíruje psaný text v knize. Jediné co schází jsou komiksové bubliny, ale to už by bez tak hybridní knihy posunulo na jinou úroveň. Ačkoliv vím, že Henrik vystudoval Kubert School v USA, tak jsem se nemohl ubránit velice nepatřičným a subjektivním pocitům, jež mne zavanuly k dílu Jozefa Scheka (Jozef Babušek). Jozef, stejně jako Henrik maloval černobílé chlapecké příběhy plné dobrodružství. Nostalgie je pěkná potvora a nemusíte být ani komiksovým nadšencem jako já.

Suma sumárum. PAX je čiperná dětská četba (nejen), jež nemá hluchá místa. Trojice severských mágů připravila kouzelný lektvar sestávající se z čistého zla a dvojité naděje. Místo archaické křišťálové koule používají realistické komiksové panely a tím podporují slabší čtenáře s méně kvetoucí fantazií. Výsledné vyznění knih je tak dechberoucí. Jediným nedostatkem je chybějících osm dílů, které přivodí čtenáři trýznivý absťák. První dva díly z desetidílné městské fantasy máme za sebou. Hodnotit první pětinu díla je jako chválit den před večerem, ale já to risknu. Pořád jsem si ještě v sobě uchoval onu dětskou – chlapeckou duši a dokáži se proměnit v pěkného uličníka. Osobně si myslím, že jediné relevantní recenze na tvorbu určenou dětem mají psát jejich vrstevníci. Já jdu do plných tlapek Vlčí  boudy a může za to mimo jiné Henrik Jonsson.

Na podzim se připravuje vydání dalších dvou pokračování. V každé knize se představí jedna bytost ze skandinávské mytologie. Kompletní série by se měla odehrát během roku a půl. Držím palce (i u nohou).