logo

PAX 3 – DÍVKA ZE ZÁHROBÍ

Bratři Alrik a Viggo přišli do městečka Mariefred a stali se členy nové pěstounské rodiny. Mají za sebou pohnuté dětství a ne vždy vlastním zaviněním si nesou označení problémové děti. Městys přivítal mladé chlapce s vlídnou tváří, otevřenou náručí, ale také tepem času a nástupem temnoty. V městečku na švédském venkově se nalézá pod kostelem, hluboko v podzemí, ukryta tajná knihovna obsahující magické knihy. Mysteriózní spisy hlídají stárnoucí sourozenci Estrid a Magnar. Možná nadešel čas vychovat si nové nástupce.Ti dva přicházející budou jejich válečníci a nemají potuchy o svém nadcházejícím údělu. Osud se totiž na takové titěrné drobnosti, jako zda chcete, nebo nechcete, neptá.

Dívka ze záhrobí je třetí částí desetidílné městská fantasy série s prvky hororu a má přímou kontinuitu. Třetí pokračování navazuje 51. kapitolou a nebude na škodu, připomenout si předchozí děj. Přece jenom roční interval mezi vydáním knih je dobou poněkud delší. Pokud nemáte události z knih Hůl prokletí a Grim přízrak v živé paměti, bude asi nejlepší svazky vytáhnout z knihovničky a osvěžit si paměť.

Dále napovím pouze drobně, pomocí úvodní komiksové kresby a obsahu jedné bubliny „Kluci u zříceniny přemohli grima. Pokousal ale Alrika a nevíme, jestli to Alrik přežil. Damír kluky zachránil, jenže ho přitom proměnilo pouto Gleipni.“ Jelikož má četba pokračování, je možno lehce vydedukovat, že Alrik přežil…

Autoři série PAX přislíbili, že v každé knize představí jednu bytost ze skandinávské mytologie.Tentokrát to bude takzvaný myling, což je přízrak zavražděného dítěte, který přichází pro svou vražednou odvetu. Mylingové se mstí tak, že zabíjejí potomky svých vrahů, ale mohou být nebezpeční i ostatním lidem. Traduje se, že jediným možným způsobem, jak mylinga zastavit, je položit na mrtvé tělo nůžky, a tak zabránit strašení (obdoba proti upířího dubového kolíku). Definitivním ukončením existence děsivé bytosti je najít, vykopat tělo děcka a pohřbít jej na svaté hřbitovní půdě.

Bubák myling skutečně přichází po setmění do Mariefredu a v pařátech svírá nůžky. Načasování je více, než příhodné a nikoli náhodné. Nastává doba, kdy se stírá hranice mezi světem mrtvých a světem živých. Halloween, halloweenské diskotéky a glorifikace smrti vrcholí. Kvapem se přibližuje svátek Všech svatých, kdy nadpřirozená síla kulminuje a brány mezi světy se otevírají. Jestliže se myling zjevuje lidem, znamená to, že ho někdo, nebo něco muselo „probudit“ a sundat z něj nůžky. Současně s mylingem se objevuje ve městě i záhadná dívka Iris.

„Zatím nejstrašidelnější díl.“ Tvrdí údajná jedenáctiletá Siri na knižní obálce, a já ji musím chtě nechtě dát za pravdu. Vše, čím Alrik a Viggo doposavad prošli, byla procházka růžovým sadem. Ať již jejich dojemná minulost, či předešlé dva díly série PAX. Prozatím to bylo pouhé jitření fantazie a útok na odvěké  úzkosti z noci a tmy.

Vlkodlaci, upíři, dlaci, čerti a rozličné záhrobní kreatury slouží ke strašení dětí od nepaměti a útlého věku, za účelem jejich výchovy. Se strachem se nerodíme, ale učíme se mu. Názorů, zda vyvolávat v dětech bázeň, je jako státních úředníků a nebudu je blíže rozvádět. Jistě, všeho moc škodí a pravda bude ležet někde uprostřed. Například pohádka Tři prasátka, jež varuje děti před vlkem, kterého nesmí pustit do domu, je prospěšná. Stejně tak zaobalené upozornění, že není moudré nasedat k cizím lidem do vozu, nebo je doprovázet kamsi do ústraní. To jsou příklady blahodárného vyvolávání obav a respektu. Zde spatřuji  strach v podobě užitečného nástroje. Potom je tu navozování zbytečné hrůzy a do této kategorie jistě spadá Dívka ze záhrobí, přinejmenším s doporučeným věkem 10+. Sice se všeobecně tvrdí, že současná mládež dříve dospívá, ale je to pravdou spíše po stránce tělesné, než duševní. Pokud jde o můj názor, šel bych s věkovou radou nejníže na spodní hranici 14+ a neriskoval poruchu osobnosti dítěte.

Dívka ze záhrobí je nepokrytým hororem a kniha by mohla klidně stanout předlohou pro béčkový biják plný hrůzy a úleků. Mimochodem, motiv knihy mi evokuje určité nejmenované filmy a rozhodně ho nelze považovat za původní. Halloween, hřbitov, pohřbívání za živa, dávné neobjasněné vraždy dětí, vykopávání jejich ostatků, duchové a  jiná stvoření… Brrr. Jak píši – horor.

Osobně bych knihu vlastním dětem nesvěřil a nevzal si na svědomí pošramocenou psychiku a svítící lampičku v noci. Přece jen jsem byl také dítě a bezpečně si pamatuji, že co za denního světla vypadá neškodně, se za tmy mění v noční můru. Každodenním večerním rituálům v podobě kontroly skříní, prostoru pod postelí a schovávání se pod peřinu lze předcházet ověřováním obsahu dětské četby, filmů a videoher. Ostatně mistr hororu Stephen King by mohl dlouze vyprávět a vlastně to dělá. Vypisuje se z vlastních děsů. Rozhodně se nedomnívám, že současná omladina dříve dozrává po mentální stránce, ono je to spíše naopak, díky jejich odmítání osobní odpovědnosti. Tomu všemu napomáhá podpora v povrchní zábavě a neúcta k tradici.

Maska červené smrti

Zmínil jsem již halloweenské oslavy, svátek Všech svatých a lepší příklad pro mé tvrzení jsem nemohl dostat. Nebudu hluboce rozebírat historii těchto zvyků odvozených od Keltů a Slovanů, jejichž základní princip se podstatně rozchází se soudobým komerčním pojetím. Minimálně ta první jmenovaná zvyklost se někde cestou přes USA absolutně vzdálila od původní podstaty a vrací se nám cosi chorého. O Halloweenu panuje poměrně mylně rozšířený názor, že se jedná o naše Dušičky. Není tomu tak, neboť naopak vyznává  zlé duchy. Děti kopírují lidské oběti, převlékají se za vrahy, oslavují smrtelné utrpení, démony, a to vše díky svolení rodičů. Prapodstata uctění Památky všech zesnulých tak nabírá dosti bizarní, až satanistickou podobu a jde o neskrývaný výsměch zemřelým. Neopomenul bych ani nesporný fakt, že Halloween je obří marketingový byznys spojený s velkým výnosem prodejců. Pouze v USA jdou tržby do stovek milionů dolarů, ročně! Nelze se pak divit, že nám jsou halloweenské rádoby tradice tlačeny reklamou horem dolem, podobně jako americký Cocacoláš.  To je ono znevažování a pohrdání obyčeji. Lehce se tak může stát, že pokud budeme odvrhovat naše klasické zvyky a necháme je ustoupit do pozadí před konzumem, tak můžeme v brzku slavit i ramadán. Ježto národ, který zapomněl minulost nemá budoucnost.

Do třetice neplatí pro PAX…

Třetí díl cyklu PAX je horor podle všech pravidel. Výborný komiksový kreslíř Henrik Jonsson pouze podtrhuje to co píši a navozuje tíživou deprimující atmosféru. Mapka města, knižní předsádka   s podobiznami hlavních postav a jeho černobílá komiksová ilustrace je pastvou pro oči. Potud je vše v pořádku a k žánru to patří. Je tu však jisté ALE a to věkové doporučení, které je dle mého skromného názoru hluboce podhodnoceno. Osobně se domnívám, že minimální věk této četby je 14+, neřkuli 15+. Sice by se tímto návrhem nakladatelství připravilo o pár potencionálních kupců, na druhou stranu by šlo o férové jednání vůči rodičům, kteří mohou nabýt dojem, že kniha je četbou pro adolescenty. Není. Komiks Lucifer: Peklo si pro srovnání dokonce nese v české mutaci 18+ a to mi přijde, jako slabý čajíček v porovnání s obsahem knihy PAX 3. Spisovatelky  Ingela Korsellová  a Åsa Larssonová napsali napotřetí zcela průměrný hororový příběh, pro děcka nevhodný. Dumám nad tím, že pokud severské země (Švédsko, Norsko) přistupují k vlastnímu potěru tímto způsobem a zkracují jim dětství nepatřičným obsahem, pak se nelze divit tomu, kde jako národ jsou. Sever tím nemyslím. Nezbývá než doufat, že se jedná o halloweenské nedopatření a nahánění hrůzy se nebude již více stupňovat. Mějte prosím na paměti – pokud vám děcko tvrdí přes den, že čert je převlečený soused, neznamená to automaticky, že tomu věří i po soumraku.

Bububu, má to pokračování…

Knihu PAX Dívka ze záhrobí vydalo nakladatelství HOST v roce 2015. Ještě letos bude následovat čtvrtý díl s podtitulem Neviditelný zloděj. Překlad provedla Marie Voslářová.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE