PAX 4 – NEVIDITELNÝ ZLODĚJ

Po čtvrté, a letos podruhé, se naposledy vracíme do tajemného švédského městečka Mariefred. Nemějte ovšem strach, nakladatelství HOST přísahalo na tiskařskou barvu a kvalitní papír, že příběh série PAX bude pokračovat už na jaře léta Páně 2016. Tvůrci cyklu PAX prohlásili, že v každé další knize představí jednu bytost ze skandinávské mytologie a na řadě je bjära. Bjära je stvoření podstaty zlodějské a bylo přivoláváno ježibabami, aby kradlo mléko od krav sousedů. Česky lze používat další název – zajíc mlíkosaj a byla by mýlka představovat si roztomilého tvora v podobě zajdy. Zaječí příměr má symbolizovat rychlost, s níž vám zmizí z kapsy telefon, peněženka, tablet, či jiná cennost.

Bratři Alrik a Viggo kráčejí životem z problémů přímo do průšvihů. Možná i kulhají, nežli jdou. Zatímco se ve třetí „Zatím nejstrašidelnější části” vypořádali s kreaturou jménem myling a Alrik má z toho noční můry (já to říkal), čekají je další trampoty o nic méně příjemné. Skoro bych řekl z deště pod okap.

Mariefredem se začíná šířit vlna krádeží a prsty lidí ukazují na problémové sourozence. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde a v čele žalobců inkvizice stane učitel dílen Thomas, jenž svolá do školy krizovou schůzi. Chlapce dohání jejich ošklivá minulost stejně, jako nelze utéct vlastnímu stínu. Řekněme si to na rovinu, že krkavčí hoši nejsou nejsvatější a Vigga obzvláště svrbí prsty. Sem tam něco ještě pořád čórne. Mariefred se ponořuje do oparu podezření a nedůvěry, což je kvalitní podhoubí pro temnotu a ta je zase o krok blíže svému vítězství. Magická ochrana tajemné knihovny slábne, zdi praskají, knihy padají z polic a zlo mohou zastavit pouze sourozenci Alrik a Viggo. Rovněž mají šanci očistit své jméno.

V případě recenze třetího dílu PAX jsem se zabýval celkem obsáhle jakousi duchovní prázdnotou mládeže a byla to opodstatněná kritika. Spisovatelky Ingela Korsellová a Åsa Larssonová se ve vlastní tvorbě soustředí zejména na děti a výzkum v oblasti čtenářské gramotnosti. Bádání autorek je v ostrém střetu s generací mladých lidí, která si nedokáže představit život bez Facebooku, YouTube a videoher. Stojí tak proti sobě kniha plná vědomostí a upgrade minometu na pátý level (str.165). Ač si kniha Neviditelný zloděj nese nezbytné prvky městské fantasy, hororu, napětí a mrazení v zádech, lze ji také považovat za sondu do dětského kolektivu.

Kolektivní pospolitost mládeže bývá pro některé jedince větším hororem, než je ohavný bubák myling. Nemusí se vždy jednat o fyzickou šikanu a násilí, někdy je pro děti bolestný i stupňovaný psychický teror. Přestože by si Alrik a Viggo přáli mít značkové oblečení a TY správné věci, není to vždycky možné. Mohou to být finančí důvody v rodině, nebo to, že dospěláci považují podobné požadavky za jalové a hloupé. Bohužel, toto nevyzrálé dětské duše nechápou a těžko jim to vysvětlit. Paradoxně je v knize největším tyranem syn učitele Thomase, Simon. Platí, že pod svícnem bývá největší tma. Simon si nenechá ujít jedinou příležitost, jak někoho ponížit. Přestože  Simon nepobral moc inteligence, tak má zvláštní talent, jak pošlapat osobnost a důstojnost druhého. Pokud jde o mne, myslím si, že autorky popisují vztahy v dětském společenství velice reálně a bez příkras. Je to velice smutné čtení, ale je to tak. Pro dětský, teprve se formující charakter může být podobný Simon skutečným hororem a nemusíme hledat ani nadpřirozeno.

V knize mne zaujala kapitola 106. Lovci a sedláci. Pěstoun Anders filozofuje a poučuje Alrika o tom, že existují dva druhy lidí: lovci a sedláci. „Se sedlákem je všechno v pořádku. Seje, pak čeká a potom sklízí. Umí být trpělivý. Na rozdíl od lovce. Ten je neustále napjatý. Musí rychle reagovat na nebezpečí. A celá společnost funguje podle sedláků, ne podle lovců… Lovci jsou opravdu dobří, když jde o to přežít“ Opatrovník Anders vyslovil v knize mou dávnou úvahu s níž téměř souhlasím. Sedláky bych v poučce ponechal a lovce nahradil slovem pionýr, průzkumník, nebo cestovatel. Neklidná povaha těchto jedinců nám lidstvu otevřela a stále rozvíjí nové obzory poznání. Díky nim posouváme hranice polí, pozemků a rozoráváme meze. Albert Einstein prohlásil „Ten, kdo následuje dav, se obvykle dál než ostatní nedostane. Ten, kdo chodí sám, se pravděpodobně ocitne i v místech, kde ještě nikdo nikdy nebyl.“ Nicméně, Anders neřekl cosi velice podstatného. Sedláci jsou důležití pro přežití, zachování a pokračování rodu i kultury, kdežto ti druzí se většinou nedožívají stáří. Jsou to například horolezci, potápěči, letci a jiní, na adrenalinu  závislí  dobrodruzi. Vědci v laboratořích jsou výjimkou, i když… Osobně si myslím, že oni „lovci“ končí přinejlepším v kriminálech.

Abych nezapomněl. Komiksová ilustrace Henrika Jonssona je opět perfektní a nic jiného od něj neočekávám. Kreslíř si nasadil vlastní laťku dosti vysoko a dětský čtenář tak dostává ostrůvky oddychu po a před další četbou krátkých kapitol, končících minispoilerem. Pochvala, jíž si Henrik bezesporu zaslouží, je za mnou a teď si rýpnu. Jak často je v lunárním kalendáři  Měsíc v úplňku? Podle Henrika stále.

PAX – Neviditelný zloděj je příjemnou fantasy četbou pro děti s elementy hororu, jež díky bytosti mlíkosáje ukazuje prstem na kreatury v nás. Většina lidí dělá povrchní ukvapené soudy a má brzy jasno. Často posuzujeme, hodnotíme a odsuzujeme druhé lidi podle vzhledu, oděvu a majetku. Jsou to TY správné věci a v poslední době i správné názory. Knižní příběh je pohledem do rohů slušné společnosti a je děsivé, co odhaluje, k čemu jsme mnohdy slepí, hluší a co huře, lhostejní. Závěrem mne napadá jediné – „Ty, kdož jsi bez viny, hoď kamenem.“

Bububu, má to pokračování…

Knihu PAX – Neviditelný zloděj vydalo nakladatelství HOST v roce 2015. Překlad provedla Marie Voslářová. Páté pokračování je připravováno na jaro 2016.