Velká kniha kocoura Vavřince

Kocour Vavřinec je jednou z plejády tuzemských komiksových postaviček, které se zrodily v odlišné době. Lépe řečeno v jiném miléniu, století a také režimu. Onu epochu lze s trochou nadsázky nazvat, bez hanlivého podtextu, pravěkem devátého umění. Někdy si tak soukromě říkám, zda stejnou odolnost vůči zubům věku prokáže také tvorba soudobých autorů? Ale nechme se překvapit, čas ukáže. Čas je nejtvrdší a zároveň  nejspravedlivější kritik.

Velká kniha kocoura Vavřince

V rodném listě Kocoura Vavřince je úřední literou zapsáno, že na svět přišel a počal vycházet v dětském časopise Mateřídouška v 23. ročníku (1966-1967). Jeho rodiči jsou manželé-scénáristé Dagmar Lhotová, Zdeněk Karel Slabý a ilustrátorka Věra Faltová. Kreslený seriál Kocour Vavřinec vycházel v Mateřídoušce dlouhých deset let (1966-1976) a pro svou oblíbenost mezi dětským publikem se postupně dočkal, mimo jiné, pěti samostatných knih, jež vydalo souborně nakladatelství BB/art v druhém vydání. První vyšlo v roce 2006.

Souhrnné album Velká kniha kocoura Vavřince obsahuje tyto komiksové knihy:

Kocour Vavřinec a jeho přátelé
Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách
Kocour Vavřinec detektiv sportovec
Olympiáda kocoura Vavřince
Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu

Hlavním hrdinou komiksu Velká kniha kocoura Vavřince je pochopitelně kocour Vavřinec. Přátelský, zrzavě hnědý číman, jakoby s tygřím žíháním po těle, má hlavu plnou nápadů, stmeluje partu a rozhodně s ním nezažijete nudu. Když jsem už nakousl jeho kamarády, tak se na ně blíže podíváme a kavalírsky začneme psí slečinkou Otylkou, jež je přiměřeně rozmazlená, lehce domýšlivá, má ráda hřeben se zrcadlem, ale na druhou stranu je to hodná a citlivá dušička. Prostě typická ženská. Třetí do bandy kocoura Vavřince je kozlík Spytihněv, který kromě řady kladných vlastností, jako kdyby byl přímo předurčen zásluhou rohů, jež nosí na hlavě, občas provést nějakou tu čertovinu, neplechu a někoho potrkat. Poslední do čtveřice je růžolící se Mojmír, bázlivé prasátko s duší básníka.

Jak je vidno, zvířátkům jsou přisouzeny zcela člověčí rysy a zároveň ponechány i jejich druhové zvířecí charakteristiky. Občas se obrázkovým příběhem mihne také lidský chlapec Pavlík, který ovšem ustupuje do pozadí a ve vyprávění hraje druhé housle, či spíše třetí. Abych nezapomněl, komiks má i své super/padouchy. A to podlou myšku Julii a psího svalovce z rodu boxerů Huberta, z čehož kouká pořádná kupa problémů, které nakonec často rozhádaná zvířátka překonají díky tomu, že jsou opravdová parta a dobře vědí, co to znamená táhnout za jeden provaz. Něco jako legendární Tři mušketýři, kteří byli paradoxně také čtyři.

Děj publikace se dá lehce odvodit přímo od jednotlivých, výše uvedených názvů a to vždy s nějakým tím nečekaným přesahem či překvapením. Hravý komiks je tu a tam proložen kratším textem, delší detektivní povídkou nevalné kvality, pohádkou, nebo jinou literární historkou. Rozpustilý komiks sem tam přibrzdí, zvážní a nabídne dětem i mravní ponaučení, které nikdy nevyčnívá nad rámec příběhu  samotného. Když jsou neposedná děcka morálně osvícena, tak se mohou opět bavit a procvičit si obratnost vlastních prstíků. Naučí se kupříkladu vyrábět ze starých hadrů míč, takzvaný hadrák. Stejně tak lze pochytit vázaní uzlů, rozpoznat smrtelně jedovatou houbu a třeba z papíru postavit loďku, nebo vlaštovku podle názorného návodu. Do komiksu proklouzl i školní sešit, ale pravdou je, že tento pod ukrutným náporem infantilní nevědomosti propadl, dnes bychom řekli moderně depresi, a v panice upláchl ne/známo kam. No a pak, že je výhradně dnešní mládež blbá, že  🙂

Věra Faltová (1932-2009) dala komiksu Kocour Vavřinec nezaměnitelně jedinečný ráz a nevázaný život. Obrázkové vyprávění nemá v jejím osobitém podání jasně dané hranice v podobě rámečku komiksových panelů a mnohdy tak unikají její obrázky mimo sféru vytyčeného prostoru, což může na dospělého jedince působit chaoticky, nepřehledně a neupraveně. Někomu to může evokovat neuklizený dětský pokojíček, v kterém pouze a jenom dítě nalezne pevný řád. Osobně se domnívám, že dospělák, který najde v tomto výtvarném chaosu plném oblin, kudrlinek, vlnek a koláží systém, tak nikdy nepozbyl dětskou duši. Tento zmatek se projevuje i v posloupnosti a nelogičnosti některých promluvových bublin, které se čtou občas zprava doleva, jako japonská manga. Závěrečné nalezení chybičky v promluvové bublině a obojetného IY ve tvaru praslovanské runy je pak už jenom milým projevem lidské nedokonalosti. Vše co jsem napsal, není ovšem negativní kritikou, ale hlubokou poklonou talentu a bezbřehé fantazii, jíž autorka oplývala.

Menší výtku mám ke grafickému zpracování knihy. Na  straně 222 jsem hledal toho, kdo dostane zlatou medaili a nalezl jsem namísto onoho chrabrého hrdiny, podvržený obrázek z jiného příběhu, jež je duplicitně přebrán ze strany 247. Medaile tam opravdu není. Proč? Poslední mé napomenutí putuje do řad scénáristů, kdy v příběhu s názvem Šťastné a veselé… naplno propálí, že Máme málo peněz, dárky letos nebudou… Konkrétně tento kratší příběh považuji za těžký faux pas, jež rozhodně nepatří do knihy pro malé děti, které (doufám) ještě stále věří tomu, že dárky nosí Ježíšek a nikoliv naditá prkenice! Ach jo.

Vavřincovi bylo počátkem tohoto roku krásných 50 let a jak vidno, kocour se má stále čile k světu a  nestárne. Možná za to může i pověstných devět kočičích životů, o čemž by mohl něco vědět jeho vzor, Ladův antropomorfní hrdina kocour Mikeš, který letos oslavil dokonce neuvěřitelné 90 narozeniny! Tímto gratuluji oběma chlupáčkům a ať se jim daří i nadále přinášet radost do srdcí těch nejmenších.

Knihu Velká kniha kocoura Vavřince vydalo nakladatelství BB/art v roce 2017.