VERBA ET VOCES #3: VILMA KADLEČKOVÁ: MYCELIUM – JANTAROVÉ OČI

Přišel čas na další díl tématického seriálu zabývajícího se audiobooky. Dnes se vydáváme do rodných vod většiny z nás, za knihou české autorky Vilmy Kadlečkové, a v rámci našeho putování po audioknihách natrefíme konečně na dílo čtené v mateřštině. Jméno samotné autorky není v lokálních kruzích sci-fi a fantasy vůbec neznámé. Její podíl na fantastické tvorbě je nemalý, což odpovídá i jejím zkušenostem a schopnostem. Kniha Mycelium: Jantarové oči, je pouhou první knihou z pentalogie, jíž v roce 2014 vyšel očekávaný třetí dil Mycelium III.: Pád do temnot (Argo, 2014). Vilma Kadlečková je schopnou spisovatelkou, ověnčenou cenami Karla Čapka, Aeronautilus nebo Akademie SFFH.

O autorce a originální předloze

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová, se narodila 27. května roku 1971 v Praze. Vystudovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Karlově univerzitě. Žila v Praze, Brně i v Anglii. Je vdaná, má tři dcery. Velké díky si mezi fanoušky zaslouží především kvůli spolupráci na hře Dračí doupě. Od roku 1987 začala uveřejňovat své povídky, účastnila se různých literárních soutěží a festivalů. První knihu vydala v roce 1990, jmenovala se Na pomezí Eternaalu (Winston Smith, Praha 1990). Její povídky jsou často řazeny do kategorie science fantasy.

Pentalogie Mycelium je sága, na které autorka pracovala po několik let. Je obklopena jinými knihami a povídkami z obdobného univerza, které na ně více či méně navazují. Jde opravdu o životní dílo, jehož komplexnost a chladná realita fascinuje téměř stejně, jako samotné bytí. Původně mělo být dílo vydáno pod nakladatelstvím Albatros Plus, ale podle autorky byla tato spolupráce spíš parazitismem, než symbiózou mezi nakladatelem a autorem.

„Hranice jednotlivých dílů se posouvaly tam a zase zpátky. Celé dějové linie mizely a zase se objevovaly. Postavy zrovna tak. Každá další úprava mi trvala zhruba rok a vedla k tomu, že text byl zase o něco DELŠÍ a líbil se mi MÍŇ,“ vysvětluje autorka.

„Ale zdaleka nejvíc bylo té úmorné a dokonale neviditelné ‚organizační‘ práce v pozadí: takové, kdy člověk přesouvá scény a v duchu provádí dramaturgii, režii a střih, a pak se s olejničkou v ruce snaží, aby se všechna kolečka správně točila a zapadla, kam mají, nic se neprozradilo předčasně a nic příliš pozdě, a všechno to na sebe navazovalo a patřičně gradovalo. Snažit se přeskládat hotovou knihu JINAK, to je čiré šílenství; autor z toho málem zešediví, závity se mu vaří v mozku, přičemž na monitoru nepřibude ani písmenko; a všichni kolem si svorně klepou na čelo a nechápou, co na té knize proboha kdo může smolit tolik let.“ Vypovídá o svých zkušenostech Vilma Kadlečková na osobních webových stránkách Argenite.org.

Naštěstí se knihy nakonec dostaly do rukou nakladatelství Argo, které je přijalo takové, jaké jsou, a dalo jim volný prostor.

Audiokniha Mycelium: Jantarové oči (OneHotBook; 2014)

Byť je kniha Mycelium: Jantarové oči ověnčena mnoha oceněními, a dostalo se jí spousty chvályhodných ovací, mě osobně jako posluchače příliš nezaujala. Délka audioknihy je asi 13 hodin, což je na jednu stranu obvyklé, ale na druhou i velice vyčerpávající. Kadlečková se vyžívá v popisech, jenž jsou veskrze realistické, ale už po čtyřech hodinách může posluchač ztrácet dech a jeho fantazie, pracující na plné obrátky pod salvou prokreslení daných míst, které si do detailu dokáže vybavit, se začne zasekávat na úkor komplexity a záživnosti děje.

Rovněž zde schází akce. Více pocitu, že ve chvíli, kdy máte mít srdce až v krku a doufat ve spravedlnost osudu, vám spíš utíkají myšlenky k plánování večeře. Popis dramatických scén není autorčinou silnou stránkou, zatímco detailní svět mimozemšťanů, jejich striktní náboženská pravidla a jazyk, ano. Postavy jsou stejně jako jejich okolí skvěle prokreslené, a jejich myšlenkové pochody ospravedlnitelné. Jen hlavní postava Lucase Hildebrandta mi přijde jako kříženec mezi Indiana Jonesem a  Rickem Deckardem, ale to je jen můj pocitový názor.

Jako další drobnou výtku bych dodala absenci okolních zvuků. Mezi jednotlivými kapitolami jsou krásné, honosné úvodní melodie, ale v samotném ději už pak zvuk chybí, tudíž se poslech svrhává v něco, co se příliš neliší od předčítání z čítanky na základní škole. Pouhé cinknutí šálku čaje, kroky, tlumené vzdechy během soubojů, nebo i klasické ambientní ruchy by dodaly okolí více plasticity a posluchač by opravdu při pohledu „ze strany tvůrce“ neviděl jen herce se sluchátky ve studiu. Ano, jde především o předčítání, ne o dramatizaci. Ale z mého pohledu by ta dramatizace neuškodila vzhledem ke komplexnosti a rozmanitosti tak propracovaného děje.

Herecký ansámbl je pro audioknihu Mycelium: Jantarové oči někdy spásou, a někdy jí bohužel ubližuje. Devět herců propůjčilo své hlasy jednotlivým kapitolám – nutno podotknout, že většinou úspěšně. Avšak naivní a permanentně roztřesený hlásek Kláry Issové zní, jakoby se za každou větu posluchači omlouvala za to, že žije, a bezbarvý, nezaujatý tón Kristýny Frejové vytrhává z kýženého posluchačského rozpoložení.

Velká pochvala naopak náleží mužské herecké straně. I když Jaroslav Plesl občas zní, jako předčítač dokumentu o archeoastronautech nebo předpovědi počasí, stále si dokáže zachovat drobné hlasové niance v podobě strachu, zloby nebo nenávisti. Další herci jako Jan Vlasák, Jan Meduna nebo vždy hlasově famózní Valerie Zawadská nepotřebují ani rozbor, neboť jejich vokální projevy jsou ať už v dabingu, nebo v audioknize absolutně bezchybné.

Poslechové nároky (1/10)

Poprvé v rámci našeho seriálu mohu říct, že poslechové nároky pro rodilého Čecha jsou minimální – vlastně nulové. Však symbolicky dávám obtížnost číslo jedna – to pokud by si snad takovouto audioknihu chtěl poslechnout někdo ze Slovenských bratří 🙂