ÚTOK TITÁNŮ 3

Japonský scénárista a kreslíř Hadžime Isajama se vrací v manze Šingeki no Kjodžin, Attack on Titan – Útok titánů. Komiks v české mutaci vydalo nakladatelství Crew v březnu roku 2015. Říká se do třetice všeho dobrého i zlého. Trojka je považována za božské či svaté číslo. Mnoho postav se také vyskytuje ve trojici. Útok titánů potvrzuje pravidlo a my budeme opět sledovat osudy mlaďoučké trojice v tomto složení – Eren Yeager, Mikasa Ackerman a Armin Arlert. Trojka je silné a příznivé číslo, podívejme se blíže zda to platí také pro pokračování mangy Útok titánů.

Předešlé díly pojednávají o návratu titánů lidožravých. Lidský druh měl kdysi namále, neboť se tajemným titánům podařilo vyhladit téměř celou populaci homo sapiens manga. Zdecimované zbytky lidí se ukrývají ve městě chráněném zdí vysokou padesát metrů. To jim bylo umožněno poté, co se titáni z neznámých důvodů stáhli do ústraní. Křehký pocit bezpečí trval více jak sto let a jednoho dne se naplnily temné předpovědi. Titáni se vrátili a jsou mnohem větší a nebezpečnější, než se očekávalo.

Kolosální titán poboří zeď Maria a do města proudí menší exempláře a požírají lidi. Město je postupně dobýváno a na řadě je zeď Rose. Marný boj lidí je téměř hmatatelný a ze stránek mangy čiší přímo hmotná beznaděj, hysterie, ale i nezměrné hrdinství. Když se zdá vše ztraceno, vstupuje do mangy deus ex machina v podobě běsnícího titána, jenž si překvapivě nevšímá lidí a krvelačně napadá pouze svůj druh.

Troufám si tvrdit, že nebude spoiler, když prozradím, že deus ex machina je Eren Yeager. Většina fanoušků Šingeki no Kjodžin má náskok a zná příběh ze stejnojmenné 25 dílné anime adaptace, anglického překladu a možná i originálu. Konec konců prozradil to závěr druhého dílu mangy.

Převážná většina třetího pokračování se tak točí kolem postavy Erena. Mezi lidmi rozdmýchává jeho nečekaný návrat vášně strachu, nenávisti a naděje. Budeme znovu svědky situací, ze kterých by měl radost zakladatel psychoalnalýzy Sigmund Freud. Otázkou tak zůstává – je Eren člověk nebo ďábel?

V manze se objevuje několik nových postav a je poodhaleno něco málo z předešlých událostí za pomoci retrospektivy. Když to porovnám se soudobou dějovou linií, tak se mi více zamlouvají návraty do minulosti, které představují pomyslný klíč a otevírají dveře k budoucnosti lidstva. Hysterických výlevů bojovníků jsem se již přejedl a horší jsou už pouze motivační bojové projevy plné patosu. Ty jsou přímo otřesné. Jestliže se začíná o lidech mluvit jako o procentech, tak se mi rozhoupe žaludek.

Chápu, že mimořádná doba si žádá mimořádné skutky, ale místy mám pocit, že je toho fanatismu v manze až až. Mimo jiných duchaplných prohlášení si velitel Pixis přisazuje „Osud celého lidstva je právě na vážkách… a jestli se nám ho podaří spasit… tak ať jsem pro ně klidně masový vrah“. Zahrál jsem si myšlenkový experiment a za Pixise dosadil Stalina, za obyvatele města prostý ruský lid a za titány německé fašisty. Že to je neporovnatelné? To si nemyslím, je to přímo srovnatelné, a pokud se netleská Stalinovi, neexistuje žádný důvod obdivovat Pixise. Velitel Dot Pixis je kontroverzní postavou válečného štváče, jichž jsou plné dějiny. Komiks mimo jiné popisuje votivní obětování nezaměstnaných, jako nepotřebných darmožroutů.

Za titány si můžete ustanovit kohokoliv a cokoliv v podobě temného zla. Získáte tak odvěký mýtus o dobru stojícímu proti zlu. Čtenář mangy, který dokáže podobně konstruktivně uvažovat, nemusí nakonec vyjít z bohapusté zábavy na prázdno a může popřemýšlet, jaký jinotaj Hadžime Isajama ukrývá. To, že existují studie, které vysvětlují populární literární díla ve světle reality a hledají alegorie, snad netřeba dodávat (např. Pán prstenů, Farma zvířat). Osobně jsem přirovnal první mangu k poválečnému Japonsku. Jsou i názory, že scénárista a kreslíř Hadžime Isajama popisuje ztracenou generaci mladých Japonců po propuknutí zlověstné krize v devadesátých letech minulého století. V roce 1990 pohasl japonský ekonomický zázrak a země vycházejícího slunce se ponořila do hospodářské krize, ze které se nevzpamatovala dodnes. Výsledkem byla armáda převážně dospívajících šónen a šódžo nezaměstnaných. Možná právě zde tkví obrovská popularita kresleného příběhu. Něco na způsob – my mladí, proti celému světu… Jak se to má ve skutečnosti, ví jen autor sám. Třeba to jednoho dne dotáhne do učebnic literatury, hned vedle George Orwella a J. R. R. Tolkiena. Čas ukáže. Čas prověří kvality jeho díla.

Závěrem bych se měl konečně pochlapit a vyjádřit se, jak si stojím proti manze Šingeki no Kjodžin. Již tradičně poplavu proti proudu, proti desítkám milionů prodaných kusů, proti PR a proti nálepce kultovní dílo. Jsem člověk, který rád hledá alegorie, jinotaje, dvojsmysly a občas nesmysly. Nebýt toho, přirovnal bych komiks k náborové příručce mladého brance. Číslem tři jsem začal a bude symbolické, když trojku promítnu do celkového hodnocení mangy. Pohov, rozchod!