logo

JAK MEČIAR S KLAUSEM ROZDĚLILI STÁT A VONDRA MĚL ZJEVENÍ O EU

Devět historických událostí v dějinách našeho národa přináší komiksový cyklus ČEŠI. Projekt sleduje historické období od vzniku Československa v roce 1918 až po okamžik, kdy se Československá republika v roce 1992 rozpadla. Kreslenému zpracování předcházela televizní série s názvem České století, vytvořená podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, jenž je autorem i komiksové adaptace. Na každém dílu se bude podílet jiný ilustrátor, tzn. celkem devět českých komiksových tvůrců. Kreslířem devátého dílu je výtvarník Dan Černý. Komiks vydala Mladá fronta v roce 2015.

1. Jak Masaryk vymyslel Československo
2. Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
3. Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
4. Jak se KSČ chopila moci
5. Jak Gottwald zavraždil Slánského
6. Jak Dubček v Moskvě kapituloval
7. Jak z rock‘n‘rollu vznikla Charta 77
8. Jak se stal Havel prezidentem
9. Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

Mladá fronta jede jako dobře naolejovaný stroj a hned z kraje roku nám přináší další pokračování komiksového projektu Češi od mluvící hlavy Pavla Kosatíka. Tentokrát je to závěrečný devátý díl s názvem Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát – 1992, ačkoliv je to teprve čtvrtý vydaný díl v této řadě. Je to krapet chaotické, vím, ale já neřídím ediční plán MF, pouze s ním držím krok, tak nezbývá, než doufat, že nakladatelství dotáhne cyklus až do zdárného konce. Ekonomicky jsou na to dost silní.

Komiks postihuje velice krátké období od listopadu 1989 až po srpen roku 1992. Je to skutečně malý časový úsek, přesto bohatý na tuzemské události. Neustále se mi dralo do popředí parafrázované zvolání Neil Alden Armstronga, ale rozhodl jsem se nebýti sarkastický cynik. Zvonilo se klíči při takzvaném sametu, plánovala se privatizace a zcela nečekaně přišel rozpad společného státu Čechoslováků, který spoustu lidí zaskočil. Je to velice mladé a ožehavé téma. Hodně z nás si toto období pamatuje a má vlastní názor a pohled na ony revoluční události. Předpokládám, že jedinec, který na tomto období profitoval a stal se členem novodobé šlechty  bude mít na dějinné události rozhodně jiný názor, než člověk, který tenkrát cinkal klíči od vlastního bytu a dnes by cinkal třeba také na protest, jen mít nějaké ty klíče od bytu, neb jak známo mosty se nezamykají. Mladší generace je odkázána na informace rodičů a prarodičů, které se zase šeptají neboť jsou nepohodlné. Současný školní systém opět adoruje jedinou správnou stranu ruku v ruce s mediokracií a panem Kosatíkem.  To už zde přece bylo, jediná správná strana, jediný správný názor, s někým býti na věčné časy a kdo není s námi jde proti nám. Tak to je svoboda a demokracie?  No potěš pánbůh.

V případě předchozích článků jsem si také připravil povětšinou drobný úvod, neboť jsem nabyl dojem, že Kosatík jde rovnou na věc a předkládá historické záležitosti s tím, že je formuje dle vlastního pohledu a soukromého světonázoru. Na tomto se nic nezměnilo a ani změnit nemůže, protože dílko Češi je skutečně čistě jeho subjektivní pohled na utváření novodobé historie státu. Drtivá většina dialogů je spisovatelova fantazie, která se nezakládá na doložitelných faktech a on vkládá mluvícím hlavám do úst své myšlenky a názory. Pro to mluvící hlava, to je totiž jedinec objevující se často v masmédiích, který na zavolání ochotně a rád pohovoří prakticky o čemkoli a nejlépe pokud stojí na té správné straně. Což Kosatík rozhodně stojí, ale to nestačí, to je málo. On jde ve své loajalitě tak daleko, že překrucuje dějiny a je papežštější než papež.

S EU jako vazalem USA na věčné časy

V případě předchozích článků se mi dostalo doporučení, že kritiku Kosatíkova výkladu by měl provést pouze historik a nejlépe snad dokonce početný  tým historiků. Pokusím se vás přesvědčit, že dějinné  konstrukce Pavla Kosatíka dokáže zbořit i žák základní školy, pokud dával při výuce pozor a nechuravěl právě prasečí, nebo slepičí chřipkou, nedej bože snad ebolou.

Komiksová adaptace má samozřejmě svůj filmový předobraz, jež odvysílala Česká televize pod názvem České století: Aťsi jdou. Jako u předešlých knih jsem se ponejprv usadil k verzi filmové a posléze teprve ke komiksové a opravdu jsem zíral. Mumlaje si pod vousy tak tohle ne, to přece nejde, to není pravda. Napříč celým filmem, který se odehrává v již zmíněné časové výseči se hlavní postavy odkazují na v tu dobu neexistující Evropskou unii. Původně jsem naivně doufal, že se jedná o omyl, ale pak to přišlo,   Alexandr Vondra, tehdejší poradce Václav Havla to vypustil na plná ústa. Mimo jiné jsem byl zvědav, zda si pan autor poopraví svůj fatální omyl i v komiksové mutaci, neboť ho na to jistě už někdo musel upozornit. Ne ne vážení, ani omylem, žádná oprava, toto je totiž propaganda za níž by se nestyděl ani talentovaný demagog Paul Joseph Goebbels a jeho  axiom o stokrát opakované lži, která se tím stává pravdou.

Co tedy ten Kosatíkův Vondra vypustil z pusy v březnu roku 1990 do Kosatíkova alternativního světa? Cituji přímo z komiksu, ale scéna je k nalezení i ve verzi filmové, nuže tedy:

„Panebože, zrovna teď! Teď! Když jsme konečně na správný straně! Amerika nás podporuje, z Evropský unie se chodí ptát, jestli něco nepotřebujeme…“

Pouze podotknu, že odkaz na Evropskou unii se pravidelně opakuje a to ne pouze jednou. Pozorný žák základní školy by jistě poučil pana Kosatíka o tom, že EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva. Evropská Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní. To by tedy vzorně odříkal žáček základní školy a k tomu netřeba celého týmu historiků a už vůbec ne takového, který pracuje s fakty  jako pan Kosatík.

O co tedy jde, spletl se snad Kosatík? Myslí si, že jsme hlupci a nevěděli bychom co znamená Evropské společenství, proto nám pojem laskavě převedl na současné uskupení Evropská unie? Je možno takto pracovat s historií? Ale ano, pokud chcete pozměňovat skutečnost, dopustit se manipulace a lhát.

V komiksu je také scéna odehrávající se 6. prosince 1990, ve vzduchu je Slovenský vládní speciál TU-154 s panem premiérem a s ministry z Bratislavy. Přistanou na Ruzyňském letišti… a okamžitě zde máme k dispozici vysvětlivku, že dnes se jedná o Letiště Václava Havla. Nešlo by to i naopak? Uvést  Evropské společenství a do závorky dnes Evropská unie? Ne, nešlo takhle propaganda nefunguje. Je třeba stát na té správné straně a vymazat z paměti lidí to, že v Evropském společenství byly také národní státy, které rozhodovaly ještě tehdy o svém osudu, což je v současné eurokracii  nepřípustné a na tuto skutečnost musí býti zapomenuto. Nezávislé nadnárodní těleso Evropská unie  může tedy přehlasovat jednotlivé členské země a jejich regionální požadavky. To je sen všech manipulátorů.

Tři polistopadoví prezidenti

Miloš Zeman, ač se v komiksu přímo nevyskytuje je náš v pořadí třetí prezident v polistopadové éře. V současnosti jsme svědky honu na čarodějnice, neboť mediokracie přímo visí na jeho rtech a zběsile napadá a překrucuje každé jeho jedno slovo. Je celkem zajímavé otestovat v praxi pojmy demokracie, svoboda slova a svoboda názoru. Nejlépe lze doložit výklad na této trojici, nikoliv však svaté.

Komiks nám představuje prvního z prezidentů po roce 1989. Trochu potrhlého, ale všemi zbožňovaného, špatného dramatika Václava Havla, takový je jeho obraz, široce předkládaný veřejnosti.  Potkáme zde také démonizovaného ekonoma Václava Klause, jenž později vystřídal v prezidentském úřadu Václava Havla.

Pavel Kosatík vydatně podporuje obraz Václava Klause šířený mediokracií a celkem slušně si přisazuje:

„Nikdy nepoznal malé město ani vesnici. Nikdy nebyl na čundru ani na koleji. Nikdy nemusel vycházet s hlupáky. Četl jen ty knížky, které se nemůžou člověku bránit. Možná vůbec nežije v reálném světě. Nevidí ostatní lidi, jenom sebe“.

Dále se také dozvídáme otřepaná klišé, že chce být slavný, je narcis, nezná fabriky, je jenom teoretik, je drsňák a manipuluje lidi. Tak to poslední od mistra manipulace Kosatíka sedí, manipuluje lidi… Klaus, a Kosatík je je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže.

Proč tolik nenávisti a jedu? Kde je objektivita a nezaujatý kritický pohled na osobu Václava Klause,  pozdějšího druhého polistopadového prezidenta? Myslím, že existuje celkem prosté, leč pro spousty  občanů-konzumentů mediokracie nestravitelné vysvětlení. Vrátím se k výroku komiksového Alexandra Vondry: „Když jsme konečně na správný straně!“ A o tom to celé je. Havel stál do poslední chvilky na té tzv. správné straně, zatímco jeho dva následovníci se urvali ze řetězů a hájí zájmy Česka. Dokonce si dovolují kritizovat USA, orwellovskou baštu demokracie a to je přespříliš, to se neodpouští, to se nesmí. Jak zajisté ví každý věrný soudruh, strana je pouze jedna, buď jsi s námi, nebo proti nám. Jsme svědky zbožštění a vzniku kultu osobnosti nekritizovatelného Václava Havla na jedné straně barikády a jeho následovníků, které můžete nařknout z čehokoliv bez vážnějších následků. To je demokracie v reálu, aneb Kurva se neříká a pravda, no ta už vůbec ne.

Kupónovka

Kupónová privatizace je další třeskuté téma pranýřované v komiksu. Nejsem přesvědčen, že tehdejší ekonomové v čele s Klausem nevěděli co chtějí a čeho chtějí dosáhnout, jak je v komiksu prezentováno. Myslím, že koncept kupónové privatizace nebyl tak divoký a chaoticky nepromyšlený, jak je předkládán v kresleném příběhu. Neznamená to, že jsem v tomto za jedno s tím co historicky následovalo. Nastal Velký výprodej, Loupež století a nádherný ryze český pojem tunelování. To je přesně to, co je zcela lacině a účelově sváděno na jednu osobu a to Václava Klause v pravidelných dvou orwellovských minutách nenávisti. Osobně nejsem obdivovatel   privatizace a jsem přesvědčen, že suverénní stát si měl ponechat ve svém majetku strategické firmy a podniky důležité pro jeho suveréní nezávislé fungování. Uhelné doly, letiště, vodárny, elektrárny a třeba i silnou armádu atd. Dnes je fakticky Česká republika již pouze zadluženou, vysátou prázdnou slupkou s občany druhé kategorie EU, ovládanými kolaborantskou Pátou kolonou. Občas mám také chuť řvát i více, jak dvě minuty vzteky… Eric Arthur Blair, známější pod pseudonymem George Orwell byl génius. O tom žádná.

Dan Černý a jeho Jelita vs. Štěpán Mareš

Ke konci recenze se dostávám ke kreslíři devátého komiksu Češi-1992. Původně jsem chtěl Danem začít, ale nakonec jsem dodržel posloupnost, jíž uplatňuji v recenzích. Když jsem se poprvé dozvěděl, že komiks ilustroval Dan Černý a použil formu podobnou jeho Jelitům, tak jsem propukl v hurónský smích. Vím co Dan dokáže namalovat, ale tohle mne prostě dostalo a dokonale odzbrojilo. Na Kosatíka jsem se nachystal, udělal jsem dva kliky a tři dřepy, ale na Černého mne nikdo nepřipravil. Na jeho komické pojetí, jež absolutně nahrává Kosatíkově scénáristické frašce a může volně navázat na Jelita. Politickou satiru maloval v soudobém tuzemském komiksu doposavad snad jen Štěpán Mareš. Myslím, že už mne nic nezaskočí a máme před sebou ještě pět dílů. Možná přijde i kouzelník, možná i Mareš?

Obrázkový příběh je opět rozšířen o jednu dějovou linii oproti verzi filmové. Sledujeme zde příběh dvou bratrů, kteří snad z pohledu pubertálních Jelit hodnotí politickou situaci. Původně jsem myslel, že půjde o analogii k Česku a Slovensku, na způsob velký a malý bratr, nicméně k tomuto mi schází něco jako pointa. Pointou má býti, že Slovensko po rozdělení federace zrušilo kuponovou privatizaci.

Nakonec jsem tu pointu přeci jen dostal, ať jí Dan nakreslil na popud scénáře Pavla Kosatíka, či   snad samostatně spontánně, netuším. Tak tedy na počátku komiksu sedí bratři na pískovišti a mudrují s kamarády. Jejich plkání je ovšem nepodstatné. Důležité je, že dva členové rady Jelit mají na zadní části bund obrázky v podobě rudé hvězdy a v azbuce vyvedený nápis  Ну, погоди! Česky Jen počkej, zajíci! Na konci komiksu sedí stejná rada mladších s hvězdami USA a kačerem Donaldem na zádech.   Jak prohlásil komiksový Vondra, důležité je stát na té správné straně a být loajální vazal. Lepší pointu jsem snad dostat nemohl. My Češi musíme neustále adorujíce stát na něčí straně a to jsem už nevěnoval zamýšlený odstavec žvástům Jána Čarnogurského o tom že „nikdy neexistoval ani jeden ozajstný Čechoslovák a že vy Češi ste slovanskí Nemci…“a také, jak se ubránit Rusku.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE