ANKETA MADE IN ČSSR

Pokud jsme se rozhodli celý měsíc věnovat tématu Made in ČSSR, tak jsme v některých místech samozřejmě poněkud tápali. Ne všichni si pamatujeme nebo detailněji vzpomínáme na dobu bolševického temna, která provázela poněkud dlouhé období našich dějin. Jedním z nápadů, jak získat potřebné informace, především ty, které se tématicky vážou se zaměřením našeho webzinu, je uspořádat pořádnou anketu. Bohužel z oslovených respondentů valná většina na naši prosbu o názor neodpověděla. Samozřejmě na to všichni mají právo a respektujeme to, o to více děkujeme těm, kteří nám přispěli!

Otázka nebyla nějak zašmodrchaná a zněla v podstatě triviálně: Co vás z tuzemské fantastické tvorby v době Československé socialistické republiky oslovilo nejvíce? A jaké jsou vaše vzpomínky na tu dobu s odstupem dvaceti tří let?  

Michal Jareš (literární historik): Pokud bych měl zůstat čistě jen ve věcech vydaných a psaných v té době, tak mimořádné zjevení bylo setkání s knihou Karla Veverky a Petra Heteši Sítě, kanály a stoky. Vyšla sice v absolutně minimálním nákladu v roce 1989 v rámci českého fandomu (vydal ji pražský SF klub Winston), ale je to podle mého jeden z nejoriginálnějších českých cyberpunkových textů. Z původní tvorby pak ještě vlastně v dětsky chlapeckém věku zapůsobilo i Neffovo Jádro pudla z roku 1984, ale nevím, jestli bych si chtěl ten tehdejší zážitek kazit novým (a dospělým) čtením. Vedle toho by šly ještě zmínit i Faldbakkenovy Bídné roky (nakl. Svoboda, 1981), fanzinové vydání Dickova Muže z vysokého zámku (Laser 1989) nebo okouzlení první Herbertovou Dunou (nakl. Svoboda 1988), ale to jsou překlady, které se do anketní otázky nedají moc zakombinovat…

Jinak to jsou vzpomínky zvláštní a nevím, jestli jdou pojmenovat jako celek – spíš je to tříšť dojmů, že se zejména v druhé půlce 80. let dělo hrozně moc věcí najednou, jak v hudbě (ale samozřejmě ne ve středním proudu), ve filmu i v literatuře a překladech. Nastartovaly se tu devadesátá léta, byl zájem. A to takový, že spolu komunikovala odvětví dost vzdálená… divná doba. Ale fakt divná.

Honza Vojtíšek (spisovatel): Úplně nejvíce mě oslovila a stále, i po těch letech úplně stejně, oslovuje Panna a netvor Juraje Herze, krystalická esence atmosférického horroru. Bál jsem se toho jako dítě, bojím se u toho úplně stejně jako dospělý. Je to prostě jízda, která funguje skvěle jak po příběhové, tak i po maskérské, výpravné, herecké a hlavně hudební stránce. Pro mě jednoznačný vrchol nejen československé socialistické fantastické tvorby. Druhým dílem je sci-fi horrorová komedie Babičky dobíjejte přesně. Já už je tedy dlouho neviděl, možná bych teď byl zklamán (protože to moc pochvalných komentářů nedostává), ale když jsem si přečetl anketní dotaz, napadl mě tenhle film jako druhý, protože si vybavuji, že mě z něj (z památné scény s kosou) hodně mrazilo. Třetím dílem by pak byl opět film, opět komediálně laděný, a to naprostý fantastický úlet Tajemství hradu v Karpatech. Humor, erupce fantazie, představivosti, tajemno, napětí a i na pár strašidelných okamžiků dojde.

Trochu mě mrzí, že nemám co zmínit z literární tvorby. Tichá hrůza prakticky není česká tvorba, že ano. Kniha, kterou bych rád zmínil vznikla ještě před socialistickou cestou československého národa a u povídky o najednou se objevivší hluboké propasti, o níž se nevědělo vůbec nic a lidi ji nakonec zasypali odpadky, a z níž jsem byl opravdu vyděšený, rozhozený a četl ji několikrát po sobě, si nevybavuji ani název, ani autora (tedy ani to, jestli je od českého autora, ale mám dojem, že ano) a už vůbec ne, jestli vznikla ještě za socialismu nebo těsně po jeho pádu.

Nejsem si teď jist, jestli druhou otázku ankety chápu dobře. Opravdu se ptáte, jak vzpomínám na dobu Československé socialistické republiky? V kontextu toho, že ta krátká část (12 let) co jsem z ní prožil, se nesla v duchu mého dětství, prvního seznamování s děvčaty a úžasných osmdesátých let, tak samozřejmě v dobrém.

Vlastislav Toman (spisovatel): Zdravím tě, Vlčí smečko, a přijímám tvoji výzvu zúčastnit se ankety Made in ČSSR! Druhá polovina 20. století, včetně doby existence ČSSR, byla na komiksy docela bohatá a také pestřejší. Kromě sci-fi a fantasy vznikla celá řada dobrodružných, detektivních, ale i humorných příběhů. V tom vidím velké plus oné doby – pestrý výběr! Dominantním producentem byla rodina dětských a mládežnických časopisů vydavatelství Mladá fronta, od Sluníčka a Mateřídoušky, přes Ohníček, Pionýr, ABC, Stezku po Sedmičku, ale i Mladý svět a občas i deník Mladá fronta.

Zatím bohužel neexistuje ucelený a seriózní přehled produkce publikované v těchto časopisech a deníku MF. Jde však o desítky titulů, možná i pár stovek. Je pravda, že některé příběhy byly jaksi nebo i částečně poplatné tehdejší době, nepamatuji se však na nějaký vysloveně poplatný režimu. Ba naopak byly komiksy, které jako by předběhly dobu nebo byly spíše karikující či provokující. To platí třeba pro tvorbu Káji Saudka, která zastihla mladou generaci.

Děti, ale i část mladé generace, se naproti tomu vyžívaly na komiksech Václava Šorela, ať to byla Vzpoura mozků a Galaxie nebo mé příběhy s Malým bohem a Kruanem. Nejmenoval bych tyto mé komiksy, kdyby nebyly už dávno označeny za kultovní. Vím, že dnes by jejich výtvarné, ale i grafické provedení bylo jiné (viz třeba Kruan a služebníci Zla kreslené Michalem Kociánem, 2009/10).

Doufám, že účastníci ankety najdou další komiksy, které je zaujaly. Pracovali jsme tehdy (autoři scénářů i kreslíři) v docela jiných poměrech. Nemyslím jen ty politické, ale především ty prostorové a časové (měsíčníky, čtrnáctideníky ap.), ba i jiné – jako zájem a podpora na kulturní frontě. Nehledě na výši honorářů, která se jako problém jeví i v současnosti. Na větší rozpravu se obvykle ankety nehodí. Pokusil jsem se tedy aspoň nastínit nebo navodit pohled, kterým by se mohli účastníci řídit.

Haú-haú! Pán vlků, alias Patrik Coachman, jinak V. T.

Vlado Ríša (šéfredaktor XB-1): Pokud jde o českou fantastickou prózu tak: Povídkové sbírky Experiment pro třetí planetu, 79 Pandořina skříňka, Ondřej Neff: Měsíc mého života, Josef Nesvadba: Blbec z Xenemünde, Ludvik Souček: Cesta slepých ptáků / Runa rider / Sluneční jezero, Jan Matzal Troska: Zápas s nebem, Vladimír Neff: Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná čarodějka, Josef Koenigsmark: Nekonečné konečno, Vladimír Babula: Planeta tří sluncí, František Běhounek: Dům zelených přízraků / Akce L, Jan Hlavička: Vyrazil Jimram z jitra na robotu a jiné povídky.

Takže to je asi tak to, co mi nejvíc utkvělo v paměti z té doby. Záměrně jsem vynechal filmy i práce Zdeňka Buriana, Theodora Rotrekla a dalších. Nevycházelo toho ani zdaleka tolik jako nyní, ale našly se skvosty nejen mezi zahraničními autory, ale i u nás. Dá se říct, že k SF mě přitáhli právě tito autoři, když nepočítám bratry Strugacké, Lema, Asimova a další zahraniční autory.

Pavel Renčín (spisovatel): To už je strašně dávno, ale pokusím se zavzpomínat. Při převratu mi bylo dvanáct let, takže můj výběr byl ovlivněn i tím, k jaké literatuře jsem se tehdy dostal, dodnes si ale pamatuju novelu o Kenu Woodovi od Jirky Walkera Procházky. Musím vám říct, že pro mě jako dvanáctiletého kluka to byl absolutní výbuch barevnosti a kreativity a fakt jsem si to užil. …. teď jsem mimochodem při googlení narazil, že to vyšlo až v roce 91, takže to do kategorie ČSSR nespadá. V tom případě mám ale problém, protože před převratem jsem ze žánrových Čechů četl tak Trosku.