logo

ČESKÝ KOMIKSOVÝ SAMIZDAT

Pokud jsem v minulém článku nakousnul české a slovenské komiksové fanziny, tak v tomto bych se rád nějak věnoval komiksovému samizdatu na našem území. Tedy komiksům, které jejich autor nebo někdo jiný vydal vlastním nákladem. Eventuálně dílo označil značkou nějakého fiktivního nakladatelství, které ovšem není nikde registrováno a reálně neexistuje. Samotné slovo samizdat pak pochází z ruštiny – самиздат. V doslovném překladu by se pak dalo přeložit jako „samo-vydáváno“. Tímto slovem se v totalitním režimu označovalo „dílo“, které bylo šířeno především formou strojopisů a obsahovalo text (většinou), který vládnoucí garnituře absolutně nevoněl. Tímto způsobem občanští aktivisté obcházeli neviditelnou, však velmi přísnou ruku cenzury a zprostředkovávali podobně smýšlejícím občanům jiný, neoficiální pohled na věc. Bylo jedno, zda se jednalo o prózu či poezii zakázaných autorů, filosofické texty, které byly v absolutním rozporu s všeobecně propagovanými normami nebo duchovní nauku, politické pamflety, satirické obrázky či komiksy.

Samizdatem se může označit vše, co bylo nelegálně šířeno mezi lidem. „Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji, případně použitím jakýchkoliv rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal nebo jakýmkoliv způsobem rozmnožil a poskytl dále. V tomto směru se metody samizdatu podobaly metodám pozdějšího svobodného licencování obsahu (Wikipedie).“ Díky železné oponě v době Studené války se výroba samizdatů postupně adaptovala i na našem území. Začaly vznikat i samizdatové časopisy. Jmenujme alespoň asi nejznámější na našem území – Vokno. Existovala také forma, při které se texty tuzemských autorů (nebo těch již žijících v emigraci) tiskly v zahraničí a poté se pašovaly zpět na naše území. Pro tuto formu se používal méně častý výraz „tam-izdat“ (тамиздат). Je samozřejmě třeba zmínit, že jakékoli samizdatové aktivity v době komunismu byly režimem tvrdě trestány a mnoho z vydavatelů či šiřitelů těchto tiskovin skončilo za mřížemi.

Z druhé strany pomyslné politické barikády přichází další pojem – DIY. Jedná se o zkratku anglického Do it yourself – Udělej si sám. Jedná se rovněž o formu, která by se dala označit jako samizdatová. Vydavatelé DIY periodik byli veskrze závislí pouze na sobě a své publikace vydávali bez podpory reklamy, sponzorů a velkých nakladatelství, lidi pro lidi, bez omezovaní vnějších pravidel. Princip byl tedy stejný, ale technické možnosti určitě nikoli. Pokud po vydavatelích samizdatu z východního bloku šel tvrdě celý režim, vydavatel DIY média mohlo „jen“ postihnout to, že ze své činnosti neodváděl daně. Rozmach samizdatu na našem území je datován především po roce 1970, kdy do hry vstoupila neúprosná normalizace. Jak bylo napsáno v minulém čísle ve článku o komikových fanzinech na našem území, prvním komikovým samizdatem byl patrně fanzin Kombajn, vycházející v letech 1977-78. Dalším komiksovým fanzinem, který byl vydávám samotným autorem v minimálním nákladu, byl Kokeš. Ten se trefil zhruba do doby, kdy se na našem území lámal politický režim. Něco jsme nakousli už minule.
Rovněž se nedá upřít zásluha všem SF klubům na našem území, jejichž „věstníky“ měly kolikráte také velmi partizánský nádech. Jmenujme například těsně porevoluční publikaci „Představujeme výtvarníka Luboše Hlavsu“ vydanou Comics clubem a SFK Maropulos. Na Miniconu 85 byl vydán SFC při KK CŠV SSM VŠCHT pětistránkový (+ obálka) krátký příběh ve formátu A4 Petra SúkeníkaLet“, který je zpracován na motivy povídky Stanislava Lema Zkouška pilota Pirxe. SFK TŘESK při Sdružení pracujících v Třebíči v roce 1989 vydal komiks (20 stran + 4 strany obálka, formát A4) „Opravdu jsou to tři kápě?“ se scénářem Václava Blažka a kresbou Vlastimila Tomana. Populární mezi sci-fi kluby bylo rovněž vydávání „conanovek“, kterých vyšlo hned několik. Je znám Conan autora Karla Stibrala, který vyšel ve formátu A5. SFK Winston Smith vydal ve vlastním překladu díly Conan: Válka proti přeludům(1988), Král Conan: Kamenný démon (1988) a Conan – Čarodějnice. SFK Parsek vydal i další „conanovky“: Konec paláce hrůzy, Rozhodnutí na Řece démonů, Kull Přemožitel – V okamžiku věčnosti a Mstitel z pouště. V roce 1989 vyšla také velice známá Duna. Sci-fi kluby nezahálejí ani v dnešních časech a připravují k vydání tituly Flash Gordon, Buck Rogers a další, uvidíme. Určitě jsem tímto krátkým nastíněním zcela jistě nepokryl veškerou jejich práci v oblasti komiksů. Kapitolou samou pro sebe je jistě Kihovnička Vakukoku, které bych se v některém z dalších čísel chtěl věnovat podrobněji.
Opravdovým komikovým guru, co se týká tuzemské samizdatové tvorby v komiksu, je  Vladimír Tučapský.  Kompletní rozbor jeho díla naleznete v druhém čísle komiksové revue Aargh!. Vladimír Tučapský pro své komiksy používal i velmi nízkonákladové vydání, aby pak mohl jednotlivé kusy ručně dodělávat. Tímto každý výtisk získal punc originality a svěžesti. Vše začalo už v roce 1983, kdy formou novoročenky rozšířil svůj desetistránkový komiks formátu A6 – Těžká hypsofobie J. Tissota. Dalšími dvěmi tituly samizdatového nákladu byly v roce 1988 na klasické kopírce reprodukované Texaský týden a Raketa, kterou doprovází rozsáhlá příloha astronautových ručně psaných deníků a výstřižků z časopisů nalezených na palubě rakety. Oba komiksové sešity byly iniciovány soutěží Bemík pořádanou sci-fi fandomem. Další rok vzniká Návrat B. Knora, kde autor rozvíjí motiv z jeho oblíbených Rychlých šípů. Na tento komiks navazuje asi nejznámější Tučapského samizdatové dílo Pouť do Země šafránu. I po revoluci se autor věnuje, krom publikování v oficiálních periodikách, samizdatové tvorbě a vznikají díla jako Finsko, Novojičínsko, Idyla či Dick Tracy, konzument Cambellovy polévky. Počinem, který uzavírá DIY období je Kloaka (1996), kde podle autor dle vlastních slov chtěl napěchovat vše, co pro něj komiks znamená. Po tomto díle Vladimír Tučapský na čas opouští komiksové vody úplně. Na počátku nového milénia se ke komiksu vrací, ale touha vydávat komiksy vlastním nákladem se již vytratila. Některé své komiksové experimenty pak produkuje pouze v jednom originálním výtisku a nechává je kolovat mezi známými s cedulkou „půjčovací komiks“.

Václav Nosek vydal v roce 1989 padesátidvoustránkový komiks „Kulišáci“ v nákladu zhruba třiceti kusů. Tento komiks byl viděn pouze jednou na Aukru. V roce 1990 vychází pod fiktivní hlavičkou nakladatelství „Rumijáda“ ve spolupráci s Klubem balónového létání šestnáctistránkový komiksový sešit „Pižmouni“ scénáristy Jaroslava Michalička a kreslíře Dana Růžičky. Jedná se o tajuplný vědeckofantastický příběh, který vyhrál soutěž kreslených sci-fi seriálů Bemík 89. Rumijáda = RŮžička + MIchalička + JArda + DAn. Oba autoři jsou dlouholetí kamarádi, kteří se seznámili na vojně. Jaroslav Michalička napsal více scénářů ke komiksům Dana Růžičky. Dan Růžička v roce 2010 vydal souborné vydání svých komikových prací, mimo barevných, které vyšly v Kometě a různých eroticky laděných. Soubor nese název Komixové chviličky Dana Růžičky. Také v roce 1989 vychází pod hlavičkou Brutal Underground Press komiks „Pérák: Toho dne byla mlha“, který napsal a (!) nakreslil známý scifista, spisovatel, novinář, fotograf a kdo ví co ještě Ondřej Neff.  V paperbacku formátu A4 se na 24 stranách legendární Pérák se po letech probouzí netuše, že válka již skončila. Jeho boj tak jako tak nekončí – místo fašistů si to může rozdat třeba s veksláky a lidožravými ratlíky.

V novinovém formátu na osmi stranách vychází v roce 1991 „Klaushouse 01“ nakreslený Danglárem (Josef Gertli) se scénářem tajemného RSDR. Kuklena. Vydalo SECO ve spolupráci se čtrnáctideníkem ECHO. Jedná se o první politický comics v Československu. Najdete v něm vše: Pitharta, Čarnogurského, kompetence, státní smlouvu, Mečiara, Slušovice a samozřejmě velkého reformátora Klause. Další díly pak již pravděpodobně nevyšly. Filip Gotfrid (spisovatel, knihkupec) vydával, možná ještě vydává řadu Purpurový lotos. Čtvrté číslo této řady je čb komiks s barevnou obálkou od Sergio Aragonese (2000). V tiráži je uvedeno, že sešit vyšel v nákladu, který se zcela určitě vejde do povolených 99-ti kusů. Pravděpodobně se jedná o jediné komiksové číslo Purpurového lotosu. Později pak ještě vydal Ferdu mravence z Ohníčku. Česká speleologická společnost ZO 7-09 Estavela vydala v roce 2000 komiksový sborník „Estavela komiks 1/2000 – Duch jeskyně aneb úder tupým předmětem“ jako zvláštní komiksové číslo časopisu Estavela. Z téhož roku (2000) pochází „Legenda o Karlu Velikém“ kreslíře a scénáristy Zdeňka Vinkláře. 40-ti stránkový komiks v nákladu 200 ks vydal Faber. Jedná se o komiksové zpracování Pohádky o Karlu Velikém z cyklu Karolínská epopeja od Juliuse Zeyera.

Další dvě díla, u kterých nějakým větším infem neoplývám, ale které uzřely světlo komiksového světa, jsou „Znásilňovači mrtvol“ vytvoření na motivy hry F. Arrabala. Text J. Kučera, kresba Mara Infidelius. Udajně vyšli jak samostatně (20 stran – A4 – xerox nebo laserová tiskárna) a také v edici Dlouhá řada revue Reader´s Predigested Prewiew. Druhým počinem je „Jak Ivan do světa šel (loutkové divadlo Hvizd uvádí)“ scénář Jiří Kuhl a kresba Jaromír Olšák (26 stran + 4 obálka – A4). Komiksová adaptace v pořadí čtvrté knihy ze série Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta, kterou nakresli a obdařil scénářem Radek Sedlák vydaná pod názvem „Cori Celesti speciál: Mort“ vyšla také v roce 2000. Jedná se o černobílý sešit formátu A5 s barevnou obálkou a šedesáti stranami. V roce 2001 vydal Miloš Mazal nákladem cca 20 ks svůj komiks V pajzlu u Looa. Pravděpodobně se jednalo o jeho absolventskou práci. Komiks později vyšel ve fanzinu Zkrat. Roku 2003 v omezeném nákladu 111 kusů vychází dnes již kultovní antologie povídek parodujících Čtyřlístek – „Čtyřlístek #666: Dětem vstup zakázán“. Za vydáním stojí tajemný spolek  stroze nazvaný Sdružení přátel Čtyřlístku. Pokud se podíváme na tuzemské autory, kteří se této antologie zúčastnili, můžeme dedukovat, odkud vítr vane. Na tomto Čtyřlístku se zúčastnili Štěpán Kopřiva, Adolf Lachman, Murjek, Gorgona, Kopr, Vědci z Michiganské univerzity, David Zachoval, Filip Zach, M@P a Dan Černý.

Humorný komiks s životopisnými prvky malíře, fotografa a karikaturisty Václava Šípoše nazvaný „Tchechiche“ vyšel také v roce 2003. Jedná se o 44 stránkový černobílý komiks s autobiografickými a humornými prvky. V témže roce také vydává Petr Friedl svůj komiks Chlapská záležitost. Vydáno v limitovaném nákladu 100 ks(každý z nich očíslován a podepsán autorem). K jednotlivým stranám je uveden anglický překlad. Sborník komiksů Ateliéru ilustrace a grafiky nazvaný „Noc“ vyšel pod hlavičkou VŠUP v roce 2005. Jedná se o existencionální sborník v nákladu 200 ks formátu A3. Jeho cena byla v době vydání rovných tisíc korun. Ze známějších komikových autorů zde narazíte na Honzu Bažanta a Josefa Jelínka. O undergroundovém komiksovém kreslíři z Liberce, který se označuje jako Destruction comics nebo Mufskid už byla rovněž řeč v minulém čísle tohoto fanzinu. Vydal dva komiksové sešity „Tajemné džizvy“ a „MUF – Antihero“. Třetím a zatím posledním počinem je sešit označený jako „Destruction comics #3“, který ovšem už má formu komiksového fanzinu a najdete v něm i překlady některých polských punkových komiksů. Dalším komiksem, o kterém byla minule zmínka, je samizdatový překlad Tintinova dobrodružství: Budeme svobodní 1. díl. Původně vydaný britskými Attack International s názvem „Breaking free“ v roce 1989, český překlad pochází z roku 2005 a vydavatel je označen jako Kladivo na kapitál. Autorem je J. Daniels.

Rok 2006 byl z hlediska komiksového samizdatu velmi vstřícný. Vychází samonákladem stripová série (která byla předtím (od roku 2004) publikována na webu) o rozverném kaktusu „Stan 1: Stan vítězí nad světemThe best of 1. rok“. Autory jsou Ladislav Zikmund a Jan Bretl. Jako vydavatel je označen Stanův koutek a sešit stojí sympatických 25,- Kč. Zde ovšem všechna pozitiva končí. Martin Přibyl, v té době vydávající komiksový fanzin Zkrat, poslal do světa i tři samostatné sešity pod hlavičkou Zkratu. „CZekomiks“ je sborník s podtitulem „O Češích a komiksu.“ Jedná se o hezkou sondu do tehdejší komiksové produkce. Jako tajný společník při vydání jsou uvedeny Dlouhé prsty, které se rovněž podílí na prvním díle komiksové série Filipa Nováka a Jana BažantaPán času“. Na vydání tohoto díla se také podílel Hura collective. Posledním Martinovým počinem v tomto roce, který vydal bez ostatních partnerů, je comics book Matěje NěmečkaJohn Doe“. Dalším počinem, který spatřilo světlo světa v tomto roce, je Experiment GN, který sám vydal autor scénáře a kresby Jakub Novák, na kresbě a grafické úpravě se podílela také Lenka Otáhalová. V roce vychází „sešit“ Odvážní mladí muži na visutém laně, který byl přetištěn ve dvou částech i v KomiksFest revue č. 2 a 3. Tento „sešit“ nakreslil jako součást diplomové práce v Ateliéru ilustrace a grafiky na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze Petr Korunka podle scénáře Edgara Dutky. V tiráži je uvedeno: Vydáno v počtu 100 kusů. Praha 2007. Jedná se o černobílý sešit formátu A4. 26 stran komiksu + 4 strany obálky na papíru větší gramáže.

Petr Štefek, v komiksovém světe spíše známý pod pseudonymem Phob, si v roce 2008 vydává knížku svých stripů „Kook“. Jedná se o sbírku prvních sta stripů této série. Kniha vychází ve 100 ks nákladu a velikostně připomíná např. ovladač od televize. Na tvorbě Kooka se rovněž scénáři podíleli Zack a Andraste, předmluvu pak napsal Martin Přibyl. Dalším, kdo sice nevydává své výtvory vlastním nákladem, ale jeho práce vycházejí u undergroundových a „obskurních“ nakladatelství, je muž známý pod pseudonymem Kakalík. Sešitek „Kuře“ mu třeba vydala nezisková organizace FOKUS Ústí nad Labem v roce 2008. Známé jsou však především Kakalíkovy komiksy, které na trh dostalo undegroudové nakladatelství Divus. Jedná se o 30-ti stránkový komiks Tučňák (1999) a sbírku komiksů „Kakalíkovy komiksy“ (2001).

Když už jsme u toho Divusu, nebude od věci zmínit další komiksy, které vydali. Začneme příběhy barokního supermana – Červený Amadeus, komixové autorky Silvy T. s texty S.d.Ch. Ten nejprve vychází samonákladem v jednotlivých sešitech (1, 3, 4/5, 6, 7, 8, 9). Listy byly xeroxovány nebo tištěny na laserové tiskárně a vybarvovány pastelkami. Ve hřbetě pak byly sešity provázkem (nití) a každý kus číslován a podepsán autorem. Čísla 1 a 3 jsou ve formátu A4. Ostatní A5. O komiksu byl článek a rozhovor s autorem v časopisu Umělec. K této příležitosti byl nakreslen extra příběh Smrdí, který měl v časopise vyjít, ale nakonec tam byl komiks z jednoho z již publikovaných čísel. Pro úplnost dodám, že číslo 2 nikdy nevyšlo (vysvětleno v souborné knize). Sešity nakonec v roce 2007 vydal právě Divus pod názvem „Červený Amadeus aneb život a dílo barokního supermana“. Dalším komiksem, který má podobný osud a vyšel dokonce ze stejné autorské dílny, je Varlén. V jeho popisu na ComicsDB se dočteme: „Kolážový komiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou pro nelíčené fajnšmekry, balancující na hraničních výspách komixu a koláže, poezie a blastemie, hříčky a tvůrčího konceptu, skrytého řádu a zjevného nesmyslu k samozřejmé originalitě obsahové a především formální.“ Nejprve vyšly samizdatově první dvě čísla. Listy byly xeroxovány nebo tištěny na laserové tiskárně. Ve hřbetě pak byly sešity provázkem (nití) a každý kus číslován a podepsán autorem. Spolu s třetím dílem pak vychází u Divusu souborně první kniha nazvaná „Varlén No.1,2,3 aneb Deníky všední úzkosti“ v roce 2007. V letošní roce vyšly souborně další tři díly „Varlén No. 4.5.6. aneb Deníky všední úzkosti“ a letos Varlén No. 7.8.9. aneb Deníky všední úzkosti.

Z další komiksů, které nám byly předloženy Divusem a také balancují na hranici oficiality, jmenujme transcedentální příběh emzáků v reálném světě Josefa BolfaChtěl bych sbírat kousky tvého srdce až ti jednou pro někoho pukne“ vydaný v roce 2002. Obrázkové příběhy koprofilních a koprolálních hrdinů plné lásky, sentimentu a dobrodružství Michala JindryKomiksy doktora slizu“ (2001). Originální novodobý komiks, jehož autorem je známý ilustrátor týdeníku Respekt, Pavel Reisenauer, dal zabrat mnohým jeho vykladačům. Fantaskní nadčasový příběh z možných světů líčí barevně a realisticky především posmrtný život, který je stejně obskurní a trapný jako ten před ním – „Smrt po životě“ (1995), u které je jistě zajímavostí, že na dolní části každé stránky je anglický (Michal Rybka), německý (Michal Winkler) a francouzský (Olga Sixtová) překlad jednotlivých bublin. Zbývá jen dodat, že i ostatní komiksy vydané nakladatelstvím Divus stojí za pozornost a neměly by být opomenuty, protože v porovnání s ostatními nakladatelstvími jsou „poněkud jinde“. Dalším netradičním vydavatelstvím, které zavítalo i na komiksová pole je Kopr books. Kopr – Kooperativní Práce vznikla v roce 2007 jako volné sdružení grafiků a ilustrátorů. Jejich cílem je společnými silami vytvářet knihy s důrazem na jejich výtvarnou a grafickou tvář. O rok později vydali dva komiksové sborníky, které vyšly nízkonákladově. Prvním je „Máslo: Komixový sborník“ a druhým existencionální komiksový sborník „JukeBOX“.

Roku 2009 se do samonákladové tvorby opřela také autorka, známá především pod pseudonymem Toy_Box. Nejprve vydala nákladem 60 ks svůj komiks „Robot dreams“, který také prezentovala jako svou diplomovou práci. V rámci sítotiskové a výtvarné skupiny SuckMyDIY  vydali sítotiskový časopis „Punx23 Journal“. Více o těchto projektech si můžete přečíst v rozhovoru v tomto čísle. V roce 2010 vyšlo pod hlavičkou Československé anarchistické federace jedno číslo v Polsku velmi oblíbeného anarchistického hrdiny Likwidatora. Konkrétně se jedná o osmý sešit Likvidátor na Ukrajině 1920 – Paměti Machnovštiny. Bohužel sešit se nepyšní zrovna nejlepším překladem a letteringem. Navíc upravovaná předloha je patrně stažena z nějakého „uložiště“, takže grafika rovněž pokulhává, a v komiksu chybí oproti originální polské verzi 15 stran! Letos také vyšlo dílo nazvané „MutaBOX“. Jedná se o paperbackový sborník více autorů s existencionální tematikou. Náklad byl 150 ks a sborník je tištěn dvěmi barvami technikou sítotisku. Československá anarchistická federace má rovněž na svědomí další brožury své komiksové řady Anarchix, Class War Comix a Když začala noc.

Komiksem, o kterém bych se jistě také měl alespoň zmínit, je známá série Jiřího GruseVoleman. Sic bylo díky němu založeno (jeho přítelkyní) nakladatelství a jednotlivé díly se pyšní ISBN, ale stále se jedná o nadšeneckou práci takříkajíc „na koleně“. Od čtvrtého dílu je pak navázána spolupráce nakladatelstvím Labyrint. Existují také různá vydání a převykání některých komiksů. Příkladem budiž Pivoňkova dobrodružství, která vycházela v časopise Sedmička pionýrů v letech 1975 – 76. Pokud vím, tak vyšly dva svazky, z jichž vydáním stojí jakýsi „Doktor“. Viděl jsem také prodávat „sebrané sešity“ seriálu, který kdysi vycházel na zadní straně časopisu Květy v letech 1970-1980 „Martin a kocour Kolumbus“. Zde se pravděpodobně jedná o čistě fanouškovskou záležitost, doufám, že nejen za účelem zisku.

Posledním segmentem tohoto článku jsou komiksy, které by se daly označit jako klubácké, junácké a foglarovské“. Tedy komiksy, které byly citelně ovlivněny knihami Jaroslava Foglara, junáctvím a skautstvím. Většinou byly komiksy rovněž vydávány nadšenci pocházejícími z těchto řad nebo se jednalo o komiksy vydané různými spolky či kluby pod svou hlavičkou. Oddílový samizdat v Ostravě vydal v roce 1987 dva sešity formátu A4 „Záhada hlavolamu“ a „Stínadla se bouří“. Tedy „převydal“ populární a nedostupné příběhy Rychlých šípů. V Oddílovém samizdatu také ještě vyšla populární Chata v Jezerní kotlině“. Mnoho komiksů Jaroslava Foglara (Modrá rokle, Ztracený kamarád, Jeskyně Saturn atd.) vydala také Česká speleogická společnost – Zlatý Kůň. Jednalo se o komiksy, které nakreslil Kája Saudek v době, kdy v oficiálních médiích „nebyl příliš tolerován“. V této edici rovněž vyšlo i  více komiksů, na kterých se podílel samotný Kája Saudek (Arnal a dva dračí zuby, Lips Tulian, Peruánský deník atd.). Různým „partizánským“ způsobem vycházely i sebrané spisy Rychlých šípů. Hezkým příkladem budiž Rychlé šípy IV vydané Sokolem Slůvky v roce 1988. Jsou to díly a varianty, které se v dalších a souborných vydáních neobjevovaly – většinou vyšly jen poprvé v Mladém hlasateli a dále byly už přetiskovány v upravené podobě nebo vůbec.

Vycházel rovněž časopis Echo magazín (jen pro členy karvinské Trojky – Formát A5). Jednalo se o oddílový časopis z přelomu 60. a 70. let, kde vycházely hojně komiksy. Většina čísel byla čistě komiksová. Témata byla různá. Od vymyšlených klubáckých (Modří racci 1, 2, 3, Trojka) přes „nové“ příběhy Rychlých šípů (Rychlé šípy – Tábor na přehradě, Rychlé šípy 2), dále kriminální (Únos) až po western (Stranger, Z prachu a popela). Člověk, který za vydáváním časopisů stál, posléze přesídlil do Olomouce, kde časopis vycházel dál. Komiksy samotné byly hodně kvalitní. Jak příběhy, tak kresba. Dalším dílem, které pravděpodobně pochází z tohoto zdroje, jsou „Stínadla se bouří“ (formát A4). Políčko po políčku překreslený komiks od Marko Čermáka. Vše měl na svědomí jeden člen junáckého oddílu, který jej pak  dal k vánocům ostatním členům (stejná úprava, tisk i kresba jako u časopisů Echo magazín). Vznik tohoto komiksu by měl  být datován do 80. nebo začátku 90. let.

Tento článek o komiksovém samizdatu jistě nepokryje vše, co na našem území vyšlo a určitě se „vyloupnou“ ještě další díla, která zde byla opomenuta. Kritéria toho, co by zde mělo být a co už asi ne, byla kolikráte pěkně vrtkavá, ale pokusil jsem se obsáhnout i ty komiksy, které už jsou podle mě na hraně nebo za hranou. Spolu s článkem o komikových fanzinech v minulém čísle BG byste však měli dostat jakýsi ucelenější obraz o tom, že i na našem území má fanouškovská, samizdatová, nezávislá (nebo jak to všechno nazvat) tvorba své pevné místo! V neposlední řadě musím poděkovat všem, kteří mi při tvorbě tohoto článku pomáhali, jsou to Fanda Eliášek (velké díky!), Martin Přibyl, Tomáš Prokůpek, ComicsDB, Toy_box, Kakalík a pokud jsem na někoho zapomněl, tak se předem omlouvám!

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE