NA HRANĚ ZÍTŘKA S TOMEM CRUISEM

Už tolikrát se mi potvrdilo, že nejlepší věci přicházejí zcela nečekaně a neplánovaně. To jsem tak před nějakou dobou byl v kině a zhlédl jakýsi trailer na nové sci-fi s Cruisem, ve kterém běhal v mechanickém brnění a házel kolem své traidemarkové sexy pohledy. Uznale jsem pokýval hlavou, a pak na to v poklidu zapomněl. Minula mě tak jakákoliv reklamní kampaň, hype nebo spoilery. Dobře jsem udělal. Výsledkem je to, že jsem získal zcela nečekaný a předsudky nepokroucený zážitek, který mi až vyrazil dech. Už jsem ani nedoufal, že někdo dokáže natočit blockbusterové sci-fi, které je vtipné, skvěle vypadá a zní, je dobře zahrané i napsané a navíc není vůbec hloupé.

Na Zemi zaútočili Mimikové, zběsilí potvoráci, kteří ničí jeden národ za druhým. Schytala to naše milovaná socialistická Evropa. Je jasné, že lidstvo dostává pořádně na prdel. Naštěstí se mu podaří nasadit novinku, která na první pohled dokáže srovnat šance – bojový oblek, jakousi zmenšenou variantu toho cool mecha z Avatara. Financovat však takový podnik stojí hromadu peněz. Lidé už holt mají takovou vlastnost, že ani čelem ke své zkáze nezapomínají na prachy. A tak na scénu přichází Tom Cruise jako podplukovník Bill Cage, který slouží jako marketingový panák. Jenže jednoho dne se jeho přístup znelíbí jednomu generálovi, který jej degraduje a pošle jako smradlavého vojína přímo do té nejdrsnější akce. Nikoho snad nepřekvapí, že v ní vydrží jen pár krví a strachem naplněných minut… Když v tom se probudí o den dříve a začíná vše nanovo.

Zachraňte vojína Rayna, Na hromnice o den více a Mission: Impossible. Když zkombinujete všechny tyto filmy, výsledkem bude Na hraně zítřka. Dobře, nejsou to žádné převratné a geniální nápady, dohromady však fungují víc než bezvadně. Režisér Doug Liman dokázal vybalancovat všechny přísady pejskokočičkovského dortu tak, že vznikla chuťovka, po které by se utloukl i Gordon Ramsay.

Někdy se přistihuju při tom, že jsem k filmům až příliš kritický a hledám chyby i tam, kde bych nemusel. Čekal jsem, že Na hraně zítřka nebude výjimka. Když jsem se na začátku závěrečných titulků přistihl při tom, že jsem na to všechno během filmu úplně zapomněl a jen se bavil vší tou kulervoucí a úžasně vypadající akcí a s úsměvem na tváři sledoval každý Tomův pokus o záchranu lidstva. Jestli vám někdo bude tvrdit, že Na hraně zítřka je jen trapnou filmovou adaptací bezduché videohry, kterou navíc ani nemůžete hrát, vězte, že je to člověk, který nikdy žádnou hru pořádně nehrál a nedokáže pochopit, jaká je to sranda byť jen pozorovat někoho jak ji hraje.

Všechny tyhle repetetivní hrátky, ve kterých vlastně o nic moc nejde, slouží k vygradování napětí ve chvíli, kdy se náhle změní pravidla a jde opravdu do tuhého. Sežral jsem to i s navijákem. Stejně jako Toma, všechny ty cool obleky, naprosto šílené a nápadité potvoráky, hudební doprovod, efekty i všechny ty romantické chvilky. Na hraně zítřka se mi strefil tak náramně do vkusu, jako málokterý jiný film. Možná, že je ještě brzo vyhlásit už v červnu nejlepší sci-fi roku 2014, už teď je ale jasné, že v takovém žebříčku bude tento film pořádně vysoko.