MÝTY 5: TRPKÁ OBDOBÍ

Mýtov se vzpamatovává z posledni bitvy. Je třeba pozametat trosky, opravit fasády a trochu zvolnit a nadechnout se. Volby nového starosty jsou za dveřmi a Sněhurka se chystá porodit miminko… Kolem stále obchází Velký zlý vlk, snaží se vypátrat, kdo všechno stojí za neúspěšným útokem Nepřítele a chystá se na novou roli taťky. Ideální příležitost k návštěvě starých známých a zavzpominání na události 2. světové války.

Pátá kniha právem oslavované série Billa Willinghama si s sebou nese stigma překlenovacího dílu, ve kterém se sice nic zásadního nestane, ale pomůže k prohloubení příběhu a světa. Otázkou je, zda-li to dělá dobře nebo špatně. Zřejmě to nebude pro nikoho veliké překvapení – dělá to velice dobře! O nic větším překvapením není fakt, že za tím vším stojí hlavně špičkový scénář. I ta zdánlivě sebevíc nedůležitá epizoda ze života těchto postav si díky tomu zaslouží své místo na slunci. Navíc pod tím vším v každém vnímavějším čtenáři musí klíčit pocit, že se na Mýtov opět žene něco nepříjemného.

Kdekdo by mohl namítnout, že Trpká období nejsou tak výpravné a napínavé jako knihy předchozí. Že je to jen epizodka telenovely o osudech lidí z jedné ulice. Že jedinou napínavou částí je Wolfiho výlet do historie a zbytek jsou jen plky. Mýty jsou však příběhem postav, které si okamžitě zamilujete, fandíte jim nebo je nenávidíte a i ten sebemenší střípek z jejich životů má v sobě větší potenciál a kvalitu než velká část “obyčejné” produkce.

Bill Willingham je zkrátka frajer. To je bez debat. Svou úroveň si stále drží také jeho tým kreslířů, inkerů a vybarvovačů. Je to sice místy jen tak tak, ale i díky tomuto vizuálu si celá série udržuje nezaměnitelný styl. Co naplat. Někdy je nutno k dílu dodat nějakou tu výplň. Nevadí to, když je tou výplní ta nejfajnovější cukrová vata. Mýty 5: Trpká období jsou povinností pro každého fanouška této série.