DEADPOOL: LOVEC DUŠÍ

Deadpool zase jednou šlápl do něčeho, co rozhodně není žvýkačka. Stalo se to v dávných dobách, ve kterých se nosily kalhoty do zvonu a Tonda Stark ještě pil první ligu – v osmdesátých letech. Deadpool přijal od démona Vetise zakázku na jednu prácičku a podepsal mu smlouvu. Svou práci splnil, ale poněkud jinak, než čert očekával. Takto začíná nový příběh Deadpoola, který nedávno vydalo nakladatelství Crew. Cesta do nitra Deadpoolovy duše může začít.

Kniha patří do série pánů Gerryho Duggana a Briana Posehna. Nese název „Lovec duší“ a ačkoliv je to třetí kniha, kterou od nich nakladatelství Crew vydalo, tak jde o druhý díl navazující na „Mrtvé prezidenty“. Kniha „Drákulova výzva“ totiž stojí lehce mimo řadu. Přestože jsou jednotlivé knihy uzavřené, tak obě mají provázanost a novým čtenářům můžou být některé věci nejasné. Třeba proč má Deadpool v hlavě macatou černošku, která mu do všeho kecá a simuluje mu svědomí, proč mezi jeho parťáky patří duch Benjamina Franklina a nekromant Michael, a kdo je sakra agent Gorman,  se kterým má Deadpool nevyřízené účty.

Pamatujete, jak jsem psal, že do něčeho Deadpool šlápl? Tak to zase začne zavánět ve chvíli, kdy se znovu zjeví podvedený démon Vetis, který se odvolává na Deadpoolovu smlouvu s klauzulí “Spokojenost zaručena”. A opět chce po Deadpoolovi jistou špinavou prácičku. Úkoly jsou jednoduché – je potřeba zabít čtyři lidi, kteří Vetisovi upsali svou duši. Ale aby to nebylo moc jednoduché, tak za svou duši získali superschopnosti. Dvě těla a čtyři duše se vydávají na drsnou skoro-pohádkovou misi, splnit čtyři úkoly, protože s čerty nejsou žerty a Vetis má na Deadpoola páku.

Druhý díl postrádá lehkost “Mrtvých prezidentů” a “Drákulovy výzvy” a ukazuje, jaký Deadpool skutečně je. Superhrdina těžko, i když ani on někdy neodolá hrdinskému činu. Deadpool je prostě žoldák se vším, co to obnáší. Jakmile přijme zakázku, tak udělá vše pro to, aby ji splnil a použije k tomu všechny dostupné prostředky. To mu celkem rychle odpustíme v případě záporáků, ale když bez mrknutí oka zabije dobrého člověka, hrdinu, který se mu zrovna snaží zachránit jeho mizerný život, tak vám spadne čelist a vaše sympatie k Deadpoolovi dostanou trhlinu. Stejně tak neváhá postřelit nevinného člověka jenom proto, aby zaměstnal skutečného superhrdinu jeho záchranou. Je to zkrátka parchant. Neříkám, že nemá svědomí, ale srovnává se s ním až po akci, pokud vůbec. Navíc se velmi úspěšně zbavuje špatných vzpomínek. A nebo mu je někdo úspěšně maže. Možná zrovna ti, co mu čas od času ukradnou nějaké orgány…

“Pro mě nejsou stromy překážkou od doby, kdy mě pokousala radioaktivní veveřice Squirrel Girl. Žužlala mi žalud. Pak si dala vejce” – Deadpool

Většinu kresby v této knize spáchal Mike Hawthorne. Tonyho Moore byl sice v “Mrtvých prezidentech” lepší, ale i na Hawthornovu práci se pěkně dívá. Barev se opět ujal osvědčený Val Staples. Speciální případ, který nenakreslil Hawthorne, je úvodní sešit č. 7, který je prací Scotta Koblishe, jehož práci jsme mohli vidět už v “Drákulově výzvě”. Sedmý sešit se odehrává v osmdesátých letech, jak jsme si už řekli, a Koblish proto zvolil relevantní styl kresby. Ten rozdíl oproti současné kresbě je obrovský a poměrně roztomilý. Patří k tomu tečkované pozadí, magie a výbuchy pomocí různě velkých jednobarevných bublin a hlavně nekvalitní a vzájemně posunuté barvy při tisku. Prostě atmosféra jak má být.

“Lovec duší” je opět příběh plný více či méně zvráceného a ztřeštěného humoru a odvážných hlášek. Přesně tak, jak to máme rádi. Oproti předchozímu dílu ale přece jenom lehce potemněl a zvážněl, jestli se toto slovo vůbec může použít ve spojitosti s Deadpoolem. Důležitý je zde příběh, který postupně, jen tak mimochodem, odhaluje Deadpoolovu duši a připravuje zápletku pro další knihu. Stejně jako u předchozích dílu se o překlad postaral Darek Šmíd a aniž bych mohl srovnat českou verzi s originálem, tak jsem byl spokojený. Vtipy fungují a sedí tam i nahrazení amerických reálií českými.