logo

ODPLATA VETŘELCE KNIŽNĚ

Druhá ze tří nových Vetřelčích novel je na světě. Kniha Vetřelec Odplata nakladatelství Baronet –  začátkem června zaplavila pulty knihkupců a titulní stránky webových šopů. Rádoby pokračování prvního úspěchu Vetřelec Probuzení od spisovatele Tima Lebbona mělo navázat na ponurou atmosféru, kterou na Vetřelcích všichni milujeme, a přinést příběh nový, plný syrových a drsných soubojů s originálními mazlíčky, které by do domů nikdo nechtěl. Nebo jo? Jak to tedy dopadlo, to si nechám dále. Ale co můžu prozradit, že očekávání mnohdy překonává realitu. Bohužel. Nebo, bohudík? Tak čtěte dál.

Jak jsem výše psal, prvního knižního vetřelce si vzal na paškál spisovatel Tim Lebbon (On to vlastně není první knižní vetřelec, ale je první, kterého jsem četl a první z nové trilogie novel. Jen tak, aby bylo jasno.) A jeho podání bylo neskutečně líbezné a naplnilo po okraj pohár mého “těšení se”. To jsem ovšem již psal v předchozí recenzi. Minule jsem zmínil, že Lebbon dvojku nenapíše a v sérii bude pokračovat spisovatel nový. Ano, podivné. Druhou knížku napsal, v našich končinách opět neznámý, americký romanopisec James A. Moore, který se jinde proslavil svými hororovými knihami a sám jich na svém kontě má bezpočet. Opět jsem tedy netušil, co od tohoto podání mého oblíbeného světa mohu čekat, ale po vydatném prvním díle jsem se přece jen dostatečně těšil a knížku přelouskal za pár večerů. Dopadlo to všelijak.

Celá akce Vetřelčí Odplaty se koná o tři stovky let později, než byl zasazen díl minulý. Pochopitelně aby se zajistilo, že se postavy nebudou opakovat. Samozřejmě. Minulou boží postavu Hoopa tak vystřídá neméně zajímavý Decker a pokud umíte číst mezi řádky, i z anotace si domyslíte, že je vlastně jakýmsi prapotomkem Ellen Ripleyové. To znamená, že naši oblíbení Alieni vůči němu chovají jakousi zášť, a je více než nutné proti němu páchat krevní pomstu, protože Ripleyová byla opravdu ta mrcha, která jako jediný člověk dokázal dát vetřelcům co proto. Decker se tak stane nepřítelem vetřelců číslo jedna. Okay, tohle je fakt rádoby kopie příšerného čtvrtého pokračování filmu Čelisti (kdo to neviděl, ať se na to radši ani nekouká). Nicméně pokud se dokážete přenést přes tento nešvar, ona kniha je vlastně docela fajn. Víc než fajn, kniha je skvělá, pokud  to berete v rámci žánru.

Příběh se odehrává na planetě LV178, kde jednou vyroste lidská kolonie nazývána Nový Galveston. Decker je jen obyčejný dělník, který dohlíží na terraformaci planety zejména v oblasti výstižně nazývané Moře strastí (ostatně tak se jmenuje i podtitulek v originále – Sea fo Sorrows – Moře strastí) a tak nějak hraje důležitou roli i v bezpečnosti. Po nepříjemné nehodě je náš Decker naverbován do průzkumného týmu, který se (samozřejmě, jinak by to nebyl horor) vydá do podzemí planety, prozkoumat důl a jak je již známo, najít a zajmout živého emzáka. Teda vetřelce. Ona je to vlastně všeobecně známá věc, kterou již známe z druhého filmového universa – Společnost Weyland-Yutani je vlastně tím hlavním záporákem celého universa. No a tak se celá patolízalská omáčka z úvodu, kdy představení prostředí dokáže krapet nabudit, zvrhává v klasickou akci, která nedává čtenáři ani na chvíli vydechnout. Proč taky, je to Vetřelec a mezi písmenky se blbě kochá statickými záběry Gigerova umění, či spoře osvětlené chodby vesmírných lodí.

Moore je jiný než Lebbon. Moment překvapení mu jde poměrně hůř a i když je vyprávění situací pod povrchem precizní, popis situací častokrát dává pocit, že se něco brzy setsakramentsky pokazí. A ono taky jo. Ansámbl postav je od počátku docela veliký a Moore se tak nedokáže všem dostat dostatečně pod kůži a je nucen improvizovat. Někteří žoldáci doprovázející Deckera dostávají silné charakteristické rysy a dokážete rozpoznat i tušit některé jejich reakce během blížící se akce (Doktor Silas, Piotrowitcz), nicméně mnoho postav z této obrovské party se mi zdají častokrát ploché a pokud by tam nebyly, na příběh by to nic moc nemělo vliv. Ale je jasné, že pokud jde o Vetřelce, tak v něm musí umřít hromada lidí.Takže jsem některé vojáky vnímal jako krmení. Což je škoda, protože v Lebbonově jedničce jsem fandil naprosto každému a pocity byly daleko hlubší.

Knižní balení je zpracováno moc hezky. Obrázek na titulku potěší podobné blázny do vetřelců jako já a v knihovně vypadá parádně. Překlad Dany Chodilové je na dostatečné úrovni a i když jsem se párkrát v popisech situací ztrácel, nedokážu posoudit, zda je to chyba překladu nebo autora. Pokud tedy máte rádi vetřelce, ponurá prostředí, mrtvoly a party rádoby hrdinů, kteří se tak cítí, než poprvé narazí na kámoše s dvojitou čelistí, kniha vás pobaví. Mě bavila dostatečně a i když první díl nepřekonala, těším se až se u nás objeví trojka s anglickým podtitulem River of Pain a v podání Spisovatele Christophera Goldena. Závěrečné hodnocení je někde mezi 3-4 tlapkami, nicméně protože jsem víc kritický, než chválící, Vetřelec – Odplata dostane jen tři.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE