PROBUZENÍ S VETŘELCEM

V nedávné době vyšel první díl nové vetřelčí trilogie s podtitulem Probuzení. O vydání v České republice se postaralo nakladatelství Baronet a dovolilo tak čtenářům zabřednout do nostalgického vesmíru plného slintajících moster – xenomorfů a užít si příběh plný hororového napětí. Tato trilogie je zvláštní už jen proto, že o každé balení se postaral naprosto jiný autor. Velšan Tim Lebbon měl tu čest stát se prvním spisovatelem, který nás bude novým knižním vetřelcem provázet. A že to byl krok úspěšný, to jsem doufal, že se přesvědčím.

Není to dlouho, co jsme si Vetřelce připomněli úžasnou nostalgickou vzpomínkou a s Vlčí Boudou jsme navštívili film v opravdovém kinosálu. Boží!. Tato celá událost se mě držela dlouho, a to až tak, že jsem se rozhodl shlédnout celou čtveřici filmů znovu (a to i včetně nepovedeného Prométhea, který se tváří jako rádoby prequel). O to víc jsem byl nadšený, když za mnou asi o dva týdny později přišel Kirby a zeptal se, zda chci z Baronetu novou knížku na recenzi. Vetřelec: Probuzení? No jasně!

Nicméně já si nepřál být zklamaný příběhem, který uvízl mezi dvěma nejúspěšnějšími filmy. Ano. Čtete dobře. Kniha je totiž zasazená do období mezi první a druhé filmové zpracování. Mezi těch 57 let, které na plátně a obrazovkách Ripleyová oficiálně spokojeně prochrápala. Ono to v knížce není vůbec pravda a tak po přelouskání anotace, jsem měl naprosto regulérní obavy. Ripleovou mám rád takovou, jaká je a jakou ji znám z filmu a já měl strach, že mi ji Lebbon překroutí, restartuje a udělá z ní někoho naprosto jiného. Hrozná představa. Pak jsem si přečetl něco o autorovi a zjistil, že tento Velšan není vůbec žádné literární béčko. On má na svých bedrech docela pěknou řádku novel a ocenění, je až s podivem, že u nás se prakticky nikdy nevydával. Tedy až doposud. A já měl takové to tušení (lechtání na patě, svrbění, nebo jak chcete), které mi říkalo, že Lebbonovi mám dát šanci a nebudu zklamaný.

„Vesmír není dobrotivý ani nepřátelský, pouze lhostejný.”

A dost bylo keců okolo. Jakmile knížku otevřete, vybafne na vás výše zmíněný citát Carla Sagana (já tedy předpokládám, že každý fanoušek hardcore sci-fi, a vesmíru jako takového, ví, kdo je to Carl Sagan). Citovat Sagana v první větě knížky, to chce vážně kumšt, protože je to dost riskantní krok, který když autor nebude ve formě a příběhu sledovat, může to dopadnout dost blbě, nicméně po pár stránkách jsem věděl, že Lebbon neblafoval.

Kniha začíná nečekaně. A to představením hlavní postavy, která není nikdo jiný než… ne opravdu to není Ripleyová, nýbrž chlápek jménem Chris Hooper alias “Hoop” (Ripleyová je sice boží, ale tento krok vlastně dává smysl, protože jak to sní dopadne už vlastně víte, takže veškeré vcítění do ní jako hlavní postavy by bylo tatam. A o to ve Vetřelci přece jde. Takže díky, autore, za to, že jsi nezkopíroval zaběhlou frančízu a nechal jsi nás prožít příběh s naprosto novou postavou, o kterou se můžu bát. Díky:). Hoop je obyčejný palubní inženýr, který maká na těžební lodi Marion. Klasická syrová a chladná vesmírná práce. Hoop tak občas řeší nějaký průser, flirtuje s kapitánkou lodi, a je zapojen do běžných problémů, například ztráty komunikace s doly na planetě LV178 a tak podobně. Vetřelčí rutina. Čistou náhodou naberou lodičku, ve které spinká Ripleyová, a to i se svým kocourem Jonesem. 37 let poté je Ripleyová probuzena, aby zjistila, že její, pro ni nedávný, zážitek na lodi Nostromo, nebyl jen náhoda. No to dokáže zkazit den.

Pokud jste fanda, prostě víte, že většina postav umře. Nic nového u vetřelce. Na Lebbonovi se mi líbí, že vůbec není možné odhadnout, kdy to bude. První úmrtí – ŠOK! Druhé mě šokovalo ještě víc a další dokázalo i pořádně vyděsit. A to nejsem žádný posera. Když mě autor postupně propojil se všemi postavami, donutil mě jim fandit až do poslední stránky (těm zbývajícím) a neumožnil tak, aby postavy byly ploché. Vůbec. A Ripleyová? Představte si, jaká šílenost to pro ni je. Probudí ji z hlubokého spánku mezi lidmi na lodi, která má co dočinění s Vetřelci – její největší noční můrou. Neuvěřitelné? Ano, vždyť jaká je pravděpodobnost. Nezdá se jí to? Jak tyto otázky Lebbon nastavil  a jak na ně odpoví? No já mu tleskám. Bravo!

Moc jsem si nedokázal představit, jak se dá Vetřelec přenést na stránky knihy, nikdy jsem žádnou nečetl, ale Lebbonův styl mě hrozně bavil. Naprosto famózně vymodeloval vetřelčí svět, atmosféru a pokud to alespoň trochu znáte, vaše představivost pojede na plné obrátky. V českém vydání si Baronet dal záležet a ve vázaném vydání s nádherným přebalem, se na zhruba 330 stranách rozhodně nebudete nudit. Pokud jste fandové vetřelčích filmů, máte rádi hard sci-fi, je to asi povinnost. Pro ostatní je to hodně atmosférické čtení, které vám nedá spát a celé dílo smlsnete jako malinu. Autorovi skláním poklonu a jsem zvědavý a upřímně navnaděný na druhý díl, který tentokrát v podání Jamese A. Moorea Baronet samozřejmě brzy vydá.

Za poskytnutí recenzní kopie knihy děkujeme knihkupectví Dobrovský.