36 LET SE SLINTAJÍCÍM VETŘELCEM
36 let nás dělí od premiéry dnes zaslouženě kultovního sci-fi hororu Vetřelec. Ten dal vzniknout stále nejznámějšímu a nejděsivějšímu monstru nejen filmové historie. Kdo by neznal tu ukonickou slintající tvářičku, ze které se pomalu vysune ještě jedna slintající tvářička. Vetřelec už děsí po generace a stále to vypadá, že má co nabídnout a lidstvo na něj jen tak nezapomene. Neznám nikoho, kdo by Vetřelce neviděl. Ale málokdo jej viděl v kině na velkém plátně. Nyní však probíhá jedinečná šance, jak tento rest dohnat. Ano, Vetřelec se vrátil do temnoty moderních kin! A to je něco, co by si neměl žádný fanoušek nechat ujít.
Existuje hromada starých filmů, na kterých se, i přes jejich nepopíratelné kvality, podepsal zub času. Co naplat. Máloco a málokdo bude po třiceti letech vypadat tak dobře, jako za “mlada”. Sci-fi filmy to mají ještě o něco horší, protože ty efekty, které tenkrát zvedali diváky ze židle, dnes vypadají směšně a extrémně zastarale. A neubrání se tomu ani takové legendy, jako Star Wars, kdyby je George Lucas jednou za pár let neposlal k plastickému chirurgovi. Nebudeme chodit kolem horké kaše. Vetřelec i na velkém plátně stále vypadá božsky.
Může za to právě banda, která ho má na svědomí. Kdo taky jiný. Režisér Ridley Scott, scénárista Dan O’Bannon, kameraman Derek Vanlint, hudebník Jerry Goldsmith a v neposlední řadě geniálně zvrácený výtvarník Hans Rudolf Giger – zakladatel stylu biomechanický surrealismus, kterého všichni pravděpodobně oprávněně podezírají, že jeho díla jsou jen hromadou podivně pokroucených penisů a vagin.
Tenkrát se pracovalo úplně jinak než dnes. Žádná zelená plátna a masivní počítačová postprodukce. Když jste chtěli vesmírnou loď, museli jste si ji postavit. Když bylo potřeba, aby se hlavní hrdinka řítila syčící a blikající chodbou, musela běžet syčící a blikající chodbou. A Vetřelec byl do posledního detailu vyrobený model nebo vysoký hubený chlapík v obleku. Díky tomu film i po tolika letech vypadá stále božsky a je radost jej vidět na pořádném plátně. Ta atmosféra, architektura a hlavně zvuky! To analogové pípání a bublání je geniální. Je úplně jedno, kolikrát jste Vetřelce předtím viděli, i po stopadesáté to v kině bude úžasný zážitek. Ten jen mírně kazí opravdu děsivé titulky, které snad někdo dělal kdysi dávno podle odposlechu…
Natočení celé téhle srandy tenkrát stálo nějakých jedenáct miliónů dolarů. Na celém světě vydělal přes dvě stě miliónů a různé Blu-ray edice jsou populární stále. Do kin se u nás dostala lehce prodloužená verze, která se od té původní liší jen v několika málo scénách, které však už stejně každý viděl. Tenkrát však měl dokončený film před sestříháním 3 hodiny a 12 minut. Je tedy docela možné, že se ještě nějakého překvapen dočkáme, i když u Ridley Scotta můžeme po naprosto otřesném Prometheovi čekat cokoliv.
Prometheus vs. VetřelecJá úplně nezastávám většinový fanouškovský názor, že Prometheus byl otřesný nebo špatný. Jistě, film má mnoho nelogických scén, mezery v příběhu a z pohledu vetřelčího universa je to spíše zklamání. Takových béčkových sci-fi je dneska hromada, s tím nic nenaděláte. Nicméně, pokud se na oba filmy podíváte v širším kontextu, budete se divit kolik má Vetřelec s Prométheem spojitostí. Vetřelec nikdy nebyl plánován jako áčkový film, scénář a myšlenka celého vetřelčího konceptu byla přebudovávána během celé tvorby filmu. Až poté, co se Ridley Scott zamiloval do biomechanických návrhů svýcara H.R. Gigera, vytvořil se Vetřelec jak ho známe teď. Temný, pochmurný, plný artových scén a detailů, ze kterých přechází hlava kolem. Jako by byl film postavený ze statických obrazů, dlouhých záběrů na interiéry lodí, užíváte si vizuálních rozkoší a se samotným příběhem si nelámete hlavu. Po objevení hrůzné skutečnosti, že na palubě je nezastavitelný stroj na zabíjení, film pomalu transcenduje to emocionální sféry, kdy každá dramatická scéna je pomalu gradována a vy víte, že se něco stane a s posádkou lodi Nostromo soucítíte. Prométheus bude mít vždy toho divného modrého emzáka. Největším problémem Prométhea není, že je spojován s Vetřelcem, ale že celkově se tvůrci snažili o stejný koncept i strukturu původního Vetřelce. Mohlo by to fungovat, kdyby film úplně vystoupil ze stínů Aliena a vybudoval se pomalu gradující sci-fi survival horor. Postavy by však musely rezonovat hlouběji a celkový příběh by musel být poutavější, nervy drásající a emotivní. Poté si troufám říci, že by se tyto filmy stavěly na podobnou úroveň. V první hodíně se Prométheus necítí Vetřelci nic zavázán. Spousty statických záběrů na krajinu, otevřené otázky o původu života na zemi a vesmírná loď s motivovanou, připravenou a nadšenou posádkou s jasným úkolem naprosto kontrastuje s depresivním a klastrofobickým pojetím lodi Nostromo, kde se probuzená posádka nervózně děsí z jejich nového úkolu – prozkoumat cizí signál. Postavy, scény i syrová zápletka obou filmů jsou si neskutečně podobné a i když naivita a moderní pojetí Prométhea se nedrží očekávání, která si fanoušek vysnil, je ovšem vidět, kolik si film z originálu bere. Fassbenderův David brilantně protíná oba předchozí androidí charaktery Ashe a Bishopa a bere si z obou to nejlepší, záběry z vnitřku hory se snaží dechberoucně navodit atmosféru z Vetřelce a mimozemská loď či emzák se sloní helmou se odpovídají na některé nezodpovězené otázky. Sice to ve finále úplně nefunguje, protože těch pár detailů příliš nezapadá do kontrastu Gigerovy velkolepé surrealistické excentričnosti, ale zase jen, pokud se na to opět budete dívat předpojatě skrz prsty, protože to není prequel k Vetřelci. Není. Osobně si myslím, že Prométheus byl vytvořený přesně, jak byl zamýšlen. Ono to s Vetřelcem má společný jen koncept výstavby zápletky, scén a atmosféry, i když s hromadou kiksů, je to jedno velké “zatím”. Je to první film z plánované trilogie a dle Scotta další filmy mají přinést více odkazů na originál. Takže jestli jednou bude prequel bude to ten třetí film a možná si pak fanoušci oddechnou. |
Po skončení filmu však může leckoho přepadnout smutek. Dnes se podobné do detailu promyšlené a neskrývaně brutální filmy nedělají, nebo jen minimálně, a vše je podřízeno efektu a plytkému popcornovému zažitku. Proto je skvělé, že se takto starý film znovu uvede. Byl to skvělý nápad, který bude mít pravděpodobně i pokračování. Už teď se jedná o práva na druhý díl Vetřelci (uvedení je pravděpodobné v průběhu podzimu). Už aby to bylo! A pro všechny, kteří to do kina nestihnou nebo ještě nechtějí opustit útulné vlhko lodi Nostromo doporučujem hru Alien: Isolation – jednu z nejstrašidelnějších a nejatmosféričtějších her posledních let.
Věděli jste že…Alexandro Jodorowsky je praotcem skupiny lidí, která se z větší části podílela na Vetřelci? Čtyři individuality, které objevil během svého putování za dokonalou filmovou adaptaci Duny. Byli to jeho „spirituální bojovníci“, jak je sám nazýval, a strávil s nimi pár let ve Francii, kde pracovali na grafickém scénáři. Francouzský kreslíř komiksů Jean Giraud, v té době známý pod pseudonymem Moebius. Brit Chris Foss kreslící obálky sci-fi knížek. Švýcarský surrealista H.R. Giger. A v neposlední řadě Dan O´Bannon, který se už v sedmdesátých letech zabýval speciálními efekty. Tito dali dohromady „dílo“, které si určitě nezasloužilo být odmítnuto velkými hollywoodskými studii. Ale o tom se dozvíte víc v relativně novějším dokumentu – Jodorowsky´s Dune. Každopádně po vzestupu sci-fi žánru v sedmdesátých letech byli naši „spirituální bojovníci“ opět povoláni, ale tentokrát Ridley Scottem k tomu, aby vytvořili dokonalý a přitom děsivě temný počin na poli science fiction. Vetřelce. Ve Vetřelci (stejně tak jako v Prometheovi a dalších hollywoodských filmech) můžete najít scenérie a návrhy, které měly být původně v právě ve filmové Duně (neplést s Lynchovou Dunou). Například mimozemská architektura, vyobrazena ve snímcích o xenomorfech, byla původně zamýšlena jako architektura domovské planety Harkonnenů, Giedi Prime. |
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže
.O AUTOROVI
Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...
