logo

Alien: Covenant

V kinech právě běží film Alien: Covenant, což je nejnovější zástupce ze série o nejděsivějším vesmírném monstru Alienovi (Vetřelci). Bylo by škoda se u této příležitosti nepodívat trochu zpět, jak tato série vznikla, kdo stál u zrodu, proč byla tak dobrá a možná i tímto způsobem lépe vysvětlit, proč se mi Covenant jeví jako chyba. Takže nejdřív trocha potřebné historie.

ZROD NEJVĚTŠÍ VESMÍRNÉ HRŮZY

V roce 1979 natočil mladý, talentovaný režisér Ridley Scott sci-fi horor Alien (Vetřelec). Lidé v té době byli ještě uneseni z cestování vesmírem a ke hvězdám vzhlíželi plni optimismu způsobeného Lucasovými Hvězdnými válkami. Není divu, že ze Scottova filmu prchali zděšeně z kina ještě před koncem. Film totiž disponuje na tu dobu doposud nevídanou porcí brutality, surovosti a množstvím explicitních krvavých scén. Lidi byli zděšeni, co si to Scott po Hvězdných válkách dovolil natočit. Koncept Aliena je totiž úplně opačný. Scottův vesmír je studené, depresivní místo, ve kterém nikdo neuslyší váš křik.

S námětem na film o posádce vlečné lodi Nostromo, která během cesty na Zemi zachytí záhadný signál, který se rozhodne prozkoumat, přišel Dan O´Bannon. Američan, který zaujal producenta Ronalda Shusetta svou prací na Dark Star (1974) Johna Carpentera, ke které vytvořil speciální efekty, hrál jednu z hlavních rolí a spolu s Carpenterem napsal scénář, u kterého se oba výborně bavili. Jenže díky Dark Star se O´Bannon dostal do hledáčku dalšího tvůrce. Alejandra Jodorowského, který tou dobou připravoval obrovský, ambiciozní projekt podle knihy F. Herberta Duna. Jodorowský chtěl, aby byla Duna výjimečná a jiná než ostatní filmy. Uvažoval o ní jako o poselství, které mladé generaci otevře oči a pomůže jí prozřít, a tak po celém světě hledal mladé tvůrce, kteří pracují srdcem, pro které by byla účast na Duně více posláním, než prací a byli by schopni dělat věci jinak, než bylo zvykem. Progresivně. O´Bannon nabídku přijal. Přestože Duna, převážně díky Jodorowského megalomanii, v jeho režii nikdy nevznikla, patří mu dík za to, že k filmu přivedl kromě O´Bannona spoustu dalších, později významných jmen z různých filmových profesí. Jedním z nich byl i švýcarský umělec, zástupce biomechanického surrealismu Hans Rudolf „Ruedi“ Giger. Měl na starost design staveb a strojů jedné z ras Duny a s O´Bannonem si velmi dobře rozuměli. Když nakonec z Duny sešlo, využil příležitosti Shusett a projevil zájem o jiný námět, který nosil O´Bannon v hlavě.

Námět vycházející především z filmu The Thing From Another World (1951). Pojednával o posádce lodi, která čelí agresivnímu mimozemskému monstru. Klasický koncept bubáka v zavřeném strašidelném domě, ze kterého není úniku, chtěli převést do neklasického provedení. Hodně se zlobívám, když někoho slyším říkat, že scénář k Alienovi je jednoduchý nebo hloupý. Říkávám na to, že je sice dějově jednoduchý, ale abyste dosáhli toho, co si tvůrci předsevzali, a sice vyvolat co největší strach, musíte mít scénář chytrý a důmyslný, aby na diváka správně zapůsobil. A přesně takový Dan O´Bannon byl. Neobyčejně chytrý a důmyslný člověk, který si byl moc dobře vědom, že nejvíce se lidi bojí toho, o čem nic nevědí. Každý má své vlastní osobní děsy a z těch má i největší strach. Proto kolem mimozemského monstra vytvořil děsivé tajemno nevědomosti a nechal působit fantazii každého diváka. Stejně postupoval i v případě mimozemské rasy, jejíž fosílii posádka Nostroma objeví při průzkumu zdroje signálu v neznámé havarované lodi. Není nám o této rase řečeno vůbec nic, jen to, že fosilie, tedy i vrak lodi, může být starý milióny let (jak už to u fosilií bývá). Tento element tajemna je jedním z největších zdrojů podvědomého strachu a nervozity, kterým film na diváka působí.

Další silnou stránkou Danova scénáře jsou postavy. Všimněte si, že film prakticky nemá hlavní roli, respektive že všech sedm rolí je hlavních. Každému členu posádky je věnováno zhruba stejné množství pozornosti (tedy… aspoň dokud žije). Každá postava má vytvořený charakter, o každém členovi posádky víme, jaký je, můžeme si k němu vytvořit sympatie, ztotožnit se, lépe se vžít do jeho situace. Také výběr herců byl vynikající. Není zde přítomna žádná příliš známá tvář. V té době byl nejznámější asi Harry Dean Stanton (Brett), možná Yaphet Kotto (Parker) díky Jamesi Bondovi. Proto při prvním zhlédnutí nemůžeme tušit, v jakém pořadí budou postavy vymírat, či která přežije, pokud vůbec přežije. O´Bannon prostě věděl, že postavy nejsou jenom kusy masa, ale každá má i svou důležitost pro scénář. Například postava Veroniky Cartwright (Lambert) má v divákovi vzbuzovat nervozitu a stres, proto Lambert skvěle hysterčí od okamžiku zachycení neznámého signálu. Všechny postavy jsou také v rozporu se zaběhnutými zvyklostmi prezentovány jako úplně ti nejobyčejnější pracující lidé, navíc dost nervově labilní. Žádní hrdinové. Další významnou složkou filmu, bez které by byl i ten nejdůmyslnější scénář k ničemu, je design. Pro tvorbu všeho mimozemského doporučil O´Bannon svého přítele Gigera.

Ten vytvořil monstrum tak děsivé, že podle mě nemá doposud konkurenci. Stejně vynikající je i jeho návrh vraku mimozemské lodi a jejího interiéru. Hlavní tvůrčí tým navíc pracoval společně a jeho členové si vzájemně pomáhali. Jednou třeba seděl producent Walter Hill s O´Bannonem v kanceláři a přemýšleli nad detailem, jak se vlastně Alien dostane z planety na palubu lodi Nostromo. Zrovna k nim zavítal Giger, který chodil k O´Bannonovi na kus řeči a popíjet kávu. Zaposlouchal se do jejich problému a po čase se svým charakteristickým humorem prohlásil, že by třeba na planetě mohl být nějaký člen posádky mimozemšťanem znásilněn… ha ha. Jenže Hillovi s O´Bannonem nepřipadal Gigerův nápad až tak vtipný, významně se na sebe podívali a prakticky ho zapracovali do scénáře. Jindy zase pomohl O´Bannon Gigerovi s návrhem facehuggera, když mu čmáral do návrhů, se kterými nebyl Giger spokojen. Jedna z O´Bannonových malůvek se mu líbila tolik, že podle ní fahuggera přepracoval.

Tým mimořádně schopných lidí, pracujících v ideálních podmínkách, kdy dokonce ani producenti nikoho neomezovali, nechávali všem volné ruce a pomáhali při řešení problémů s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku. To se také povedlo a film Alien odstartoval hvězdnou kariéru Ridleyho Scotta, zapříčinil obrovskou popularitu H. R. Gigera, který za svou práci na filmu dostal Oscara. Studio Pinewood, ve kterém film vznikal, upevnilo svou pozici na špici nejlepších trikových studií. I producenti byli spokojeni. Jen na skromného génia O´Bannona se nějak zapomnělo a nedostalo se mu tolik pozornosti, kolik by zasluhoval. Nicméně mnoha lidem byl jeho přínos jasný a O´Bannon získal status kultovního tvůrce a v mnoha sci-fi filmech jsou na něj a jeho práci odkazy. Třeba v animovaném filmu podle PC hry Dead Space nese jedna z vesmírných lodí jeho jméno.

NÁSLEDOVNÍCI

Po úspěchu prvního „Vetřelce“ vznikly samozřejmě další díly. Každý pod vedením jiného režiséra. Až do třetího dílu měli producenti obrovské štěstí a vybrali režiséry, kteří patří mezi největší své generace a do filmů otiskli vlastní výrazný režijní rukopis. Po Scottovi přišel James Cameron, po něm pak debutující David Fincher. Díky jejich odlišnému přístupu k látce se jim podařilo natočit o jednom vesmírném monstru tři naprosto odlišné filmy. Přestože u všech tří zůstal hlavní koncept stejný (děsit a bavit diváky), je Cameronův film spíše než hororem válečným sci-fi thrillerem s hororovými prvky. Vetřelec už není jeden, ale proti jednotce vojáků stojí menší armáda vetřelců. Místo plíživého děsivého monstra vsadil Cameron na frontální útok, místo tichých děsivých zvuků ohlušuje řevem střelných zbraní. Cameron zde taky poprvé ukázal vetřelčí komunitu jako velmi podobnou hmyzí, konkrétně včelí. Tohle jsem mu měl vždycky trochu za zlé, že bubáka degradoval na „obyčejné“ zvíře… navíc hmyz. Jenže s jedním vetřelcem by moc akce nevyčaroval, a to by to pak nebyl Cameron.

David Fincher svůj film pojal také po svém a vytvořil psychologický horor plný psychicky narušených deviantů a vrahů, žijících v trestanecké kolonii na planetě Fiorina 161 a oddávající se zde celibátu, modlitbám a klidnému rozjímaní. Kromě trestanců a pár dozorců na planetě nic jiného není. To je ale vše, co potřebuje David Fincher ke štěstí. Celibát a rozjímání vězňů jsou ale narušeny havárií únikového modulu v blízkosti trestanecké základny, záchranou hlavní hrdinky obou předchozích dílů Ellen Ripley a také nepozorovanou infiltrací vajíčka vetřelce na základnu. I přes obrovský boj s producenty, který Fincher sváděl každý den, se mu podařilo natočit skvělý díl s výrazným rukopisem a vytvořit jeden z nejpozoruhodnějších debutů vůbec.

První, kdo jakoby nepochopil, že má být každý díl výrazný autorským přístupem, byl Jean-Pierre Jeunet, který dostal za úkol natočit čtvrtý díl. Jeunet ho ale nenatočil jako Jeunet, ale spíš jak si myslel, že se po něm chce, aby vetřelce natočil. Těžko říct, jestli je to teorie správná, či šlo o brutální zásah do režisérovy práce ze strany producentů, nebo se Jeunet prostě jenom zbláznil, jelikož i jeho další díla (Amélie z Montmartru….) nenesou žádné charakteristické rysy jeho dřívější tvorby. Představte si, jaké by to bylo, kdyby Alien: Resurrection vypadal víc jako Město ztracených dětí! Ve čtvrtém díle tak z typického Jeuneta zbyla pouze přítomnost Dominique Pinona. Zbytek je jen autorsky nevýrazná rutina, avšak nikterak škodlivá. To nejhorší teprve přijde…

ALIEN NEALIEN

V současné době se k vetřelčí sérii vrátil sám stvořitel Ridley Scott. Nejdřív filmem Prometheus (2012), který byl alespoň pro mě velký šok. Scott totiž úplně změnil charakter, který vetřelčí sága měla. Na stará kolena má Ridley potřebu řešit otázky „Kdo mě stvořil?“,  „Existuje Bůh?“, „Je Bůh Stvořitel?“, „Proč mě stvořil?“ Možná se jimi zabývá, protože sám začíná cítit, že se mu čas krátí, možná protože se těmito otázkami zabývá vždy, když je mu smrt nablízku. Ostatně není to poprvé. Po smrti svého bratra natočil film Blade Runner, ve kterém přesně tyto otázky řeší prostřednictvím androidů, kteří mají nastavenou životnost čtyři roky. Blade Runner mu byl prostředkem, jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby a také vlastní smrtelností. V roce 2012 spáchal sebevraždu druhý Ridleyho bratr Tony a zase tu máme skoro tytéž motivy, jako v Blade Runnerovi a potřebu tato témata zase otevřít. Představte si tedy, že jste v minulosti natočili dva filmy, ve kterých vystupují androidi. Jeden je Blade Runner, lehce filozofující dílo o životě, smrti, vyrovnání se s vlastní smrtelností atd. Druhým filmem je Alien, který je čistě zábavná, napínavá podívaná bez filozofického přesahu. Teď chcete navázat na něco, kde byste se mohli opět zamyslet nad smrtí, stvořením, atd. Který z filmů byste si vybrali? No nechtěl bych znát Ridleyho myšlenkové pochody, když se rozhodl, že o tato témata „obohatí“ právě vetřelčí ságu. No ale budiž, jenže způsob, kterým se tak stalo, je pro mě naprosto nepřijatelný a urážlivý.

Především byl katastrofální výběr scénáristy. Damon Lindelof totiž není schopný napsat nic, co by dávalo smysl. Jediný dialog, který by nebyl směšný, jediný charakter, který by byl zajímavý, uvěřitelný a zapamatovatelný. Jeho scénář navíc obsahuje tolik logických nesmyslů, chyb v návaznosti na předchozí díly, trapných scénáristických berliček, že by spíš mohl obstát jako parodie. Nejhorší ze všeho je ale odhalující koncept. Tvůrci Promethea z nějakého důvodu měli za potřebí prozradit, co je ten vetřelec vlastně zač. Navíc Lindelof příliš fantazie na rozdávání nemá, takže z nepřeberného množství možností vybral, že je vetřelec biologická zbraň… pche!

Také se nám snaží namluvit, že rasa „inženýrů vesmíru“, kteří směšným způsobem zasejí život na naší planetě Zemi, je tatáž jako fosílie, kterou najde posádka Nostroma v prvním díle… co na tom, že fosilie je zhruba třikrát větší, že její mechanické části jsou součástí biologických, že „chobůtek“, který má fosílie na obličeji, je její součástí a že to moc nepřipomíná Lindelofovy obyčejné humanoidy světlé pleti, výšky lehce nad dva metry, oblečené do pilotního skafandru, ze kterého trčí pár hadic. Lindelof zničil všechno, na co sáhl, všechno, co ti chytří pánové O´Bannon s Gigerem v prvním díle vytvořili. Protože je Alien jeden z mých nejoblíbenějších filmů, bylo pro mě čiré utrpení sledovat Promethea a jeho likvidaci veškerého tajemna, které série měla. Tak nějak jsem doufal, že si Scott tu chybu uvědomí, uzná, že šlápl vedle, udělá za Prometheem tlustou čáru, postaví ho nějak mimo hlavní ságu a dalším dílem se vrátí k původnímu konceptu. Bohužel se tak nestalo.

ALIEN: COVENANT

V novém filmu sledujeme osudy posádky vesmírné kolonizační lodi Covenant, která má za úkol kolonizovat vzdálenou planetu, která byla po letech důkladného průzkumu a pozorování vybrána jako ideální pro osídlení. Cestou ale narazí na neznámý signál a rozhodnou se, že planeta, ze které signál vychází, bude ke kolonizaci lepší! Opravdu si nedělám legraci, je to opravdu přesně takto. S novým dílem přichází i noví scénáristé. Lindelofa vystřídali John Logan a Dante Harper a situace se nijak nezlepšila. Postavy se chovají naprosto nelogicky, dělají rozhodnutí, která se vymykají zdravému rozumu. Kromě ústřední dvojice androidů a hlavní hrdinky, jejíž charakter je jen načrtnut, vám z celé posádky (ani nevím, kolik vlastně měla členů) zůstane v hlavě asi jen postava Dannyho McBridea a to jen proto, že nosí kovbojský klobouk a protože se jmenuje… Alabama, Montana, Michigan, nebo tak něco, prostě libovolná variace na kapitána Dallase z jedničky. Scénáristické vychytávky jsou zajímavé, zřejmě inspirované Lindelofem, takže třeba uvidíme, že ve vstupní části výsadkové lodi je umístěna nějaká věc, která když jí zasáhnete z ruční palné zbraně, tak způsobí výbuch celé lodi… nebo pokud děláte výsadek na planetu, o které nevíte vůbec nic, není podle scénáristů nutné brát si skafandry nebo alespoň dýchací masky…

Pokud vám právě mimozemská příšera sežrala skoro celou posádku, není lepší nápad, než si dát se ženou smyslnou sprchu a trochu si pošpásovat… No jak říkám, situace se scénářem se nezlepšila. Obsahuje i hromadu logických jam a tam, kde se snaží více rozvést Lindelofovy nápady o stvořitelích, tvoření atd. se jen propadá ještě do větších hlubin blbosti a nesmyslnosti. Navíc je zde oproti Prometheovi ještě více nudných, zdlouhavých částí, ve kterých se autoři pokoušejí o nějaký filozofický přesah, ale nemají na víc, než popkornovou pseudofilozofii, kterou snad načetli v příručce filozofie pro teenagery v kostce. Tím je děj naředěn do takové míry, že se v podstatě žádné napětí nekoná. Nejhorší ale je, že se drží konceptu Promethea a pokračuje v odhalování tajemství kolem Aliena a snaží se rozšířit jeho mytologii o kvanta nesmyslů, o které nikdo nestojí. Odhaluje další tajemství, která měla zůstat skryta. Toto je největší problém, který poškozuje i ostatní dříve vzniklé filmy ze série. Oproti tomu jsou už pak nějaké obří díry ve scénáři jen drobný detail. Celkově si myslím, že ani roubování nějakých pokusů o hlubší přesah na film, jehož hlavní premisou byla zábava, není dobrý nápad, výsledek působí směšně. Doufám, že za rok třeba nevyrukuje Shane Black s Predátorem, ve kterém si všichni sednou na kámen a budou důležitě rozjímat nad smyslem života.

Druhý pohled: Návraty ke kořenům často patří k jedné nejžádanějších úvah, zvláště u tvůrců, kteří svými ranými díly změnili chod dějin a dali vzniknout kultům. Zároveň je to jedna z nejošemetnějších záležitostí, která vás v rámci tvůrčí kariéry může potkat. Nikdy totiž již nezískáte ten samý náhled na věc, který jste měli před drahně lety, stejně jako nemůžete mít pocit hladového a nápady hýřícího tvůrce, když se už po léta cpete kaviáry a sajrajtama, zatímco si na opulentních večírcích necháváte uznale poklepávat po ramenou. Ridley Scott přivedl kdysi na plátna kin jedno z nejimpozantnějších vesmírných monster – Vetřelce, a spolu s ním i prototyp akční filmové hrdinky – Ripleyovou. Ani se mu nedivím, že se po letech, v době kdy mu osmdesátka hřmotně klepe na dveře, rozhodl k tomuto, mnohými slavnými tvůrci dále zpracovaném tématu, vrátit. Stejně jako chápu, že vzhledem k vývoji doby, techniky i samotné režisérovy osobnosti, nejde v roce 2017 dosáhnout totožného efektu jako v roce 1979. A beru i to, že generace, která vyrostla na jeho Vetřelci bude od svého proroka očekávat něco bombastického, zatímco se sama za těch skoro čtyřicet let stihla pořádně znudit. Z řemeslného hlediska je navíc Vetřelec: Covenant naprosto v pořádku, má precizní natočení i trikovou stránku. Chce se ale rýpnout, že posádka lodi Covenant je z technologického hlediska světelné roky, před posádkou Nostroma, což je z chronologického hlediska poněkud podivné. Ale budiž. Jenže Ridley Scott tak nějak zapomněl, co dělalo Vetřelce Vetřelcem.Atmosféra, která vás u jedničky dokáže do děje vtáhnout i po tolika letech, je nyní nijaká, respektive žádná. Nedokážete se ani identifikovat s žádnou postavou v filmu – tudíž nemáte s kým sympatizovat, komu držet palce, s kým jít příběhem. A samotný Vetřelec? Strach, který ve tmě přecházel po palubách vesmírné lodi, je nyní naplno odhalen ve všech svých stádiích vývoje a ze zla číhajícího v každém koutu, se tak stal regulérní postavou vstupující do děje. Člověk je až v očekávaní, že promluví a řekne něco duchaplného. Tento filmový kult nepotřebuje v ději vystavět mytologii, protože je sám mýtem! Nepotřebuje „složité“ konspirační teorie o svém vzniku, protože to tajemství, které jej zahaluje a dělá z něj nejnebezpečnější bestii ve vesmíru, si pořád zaslouží být skryto. Jinak přestává fungovat. A děj samotný? Tuctovka až to bolí. K tomu si přidejte ještě figurku nové (jakože) Ripleyové, která nemá charisma, šmrnc, ani sex-appeal. V roce 2015 Ridley Scott oznámil, že Vetřelec: Covenant bude prvním dílem chystané nové trilogie na toto téma. A po shlédnutí prvního dílu mám pocit, že se tím zařadí akorát do v Hollywoodu poslední dobou tolik oblíbené blockbusterové mašinérie na prachy s absencí originálních témat, zato plné nejroztodivnějších prequelů, sequelů, sérií a univerz. Vetřelec: Covenant je tak v konečném důsledku jen další plochou vizitkou znuděné popcornové generace, která chce všeho víc. hodnocení ** (BeeSee)

Režijně je Covenant na velmi vysoké úrovni, kterou Scott zvládá s přehledem, přestože se nemůžu zbavit pocitu jakési rutiny. Jakoby si Scott vytvořil seznam věcí, které chce ještě stihnout a ke spokojenosti mu stačí, když si může odškrtnout splněno. Je to z pohledu jeho profese „jen“ velmi kvalitní práce, která ale vypadá jako spousta dalších trikových filmů. Nějaký znatelný autorův rukopis nikde. Po trikové stránce je film také povedený, až na CGI alieny, kteří prostě nevypadají reálně a 31 let! staří Cameronovi vetřelci, které vytvořil Stan Winston, vypadají daleko lépe. Nejlepší z Covenanta tak je asi fantastická kamera Dariusze Wolskeho, která spolu s Ridleyho kompozicemi vytváří alespoň esteticky atraktivní obrázky.

Bohužel hezké obrázky ještě nedělají dobrý film. Ridley zvládá své řemeslo, k ostatním však přistupuje jaksi nekriticky a odevzdaně natočí jakoukoli blbinu, kterou mu někdo podsune. U prvního Aliena měl obrovské štěstí na tým lidí. U Covenanta tomu už tak bohužel není. Pokud by Covenant neměl nic společného s vetřelci (což by věci spíš jen prospělo, protože hlavním motivem je vztah androida ke svému stvořiteli a jeho snaha také něco vytvořit, alien je zde vlastně úplně zbytečný), řekl bych, že se jedná jenom o pitomé, ničím výrazné sci-fi, nad kterým se někdo zapomněl trochu zamyslet. Jelikož je to ale zástupce série o vetřelcích, je Covenantova pozice o poznání horší. Šel jsem do kina s tím, že horší než Prometheus to být nemůže, nakonec si tím vlastně nejsem tak jistý.

(Visited 866 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Smutný

Autor. Trvá to asi deset sekund, než debatu na jakékoliv téma nasměřuje k filmům. Někdo to může považovat za otravný zvyk, my si to však náramně užíváme. Filmový kritik a jeden z členů 3K Film klubu, kteý se zaměřuje na veřejné promítání a přednášky o filmech.

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE