Sága 7 – Smutek a zmar

Představovat Ságu v článku o sedmé knize série je nesmysl. Sága je skvělá, je to fenomén a jestli jste o ní ještě neslyšeli, pak vás odkáži na první díl. Opravdu, nemá cenu se pouštět do sedmého dílu, pokud jste se k němu nepročetli pěkně od začátku. Sága totiž není “epizodní” série. Sága vypráví o osudech jedné rodiny a o všech, které její členové během své cesty životem a vesmírem potkali. A věřte, že vztahy jsou to často velmi komplikované a bez jejich znalostí vám sedmá kniha vůbec nic nedá. V opačném případě se opět můžete těšit na pravidelnou dávku emocí.

“Rodina… to je něco jako lesní požár. Na začátku nic moc, ale jak se to pak sakra rozjede!”

Čtenář Ságy ví, že jde o space operu – Shakespeare říznutý Hvězdnými válkami. Rohatý si vzal křídlatou, mají spolu malého křížence a celý vesmír je za to chce zabít. Klasika. Celý příběh je vyprávěn právě tím malým křížencem, děvčátkem jménem Hazel. I když… my vlastně nevíme, v jakém věku nám svůj příběh vypráví. Může být už stařenkou a celá ta vleklá válka, která zachvátila celou galaxii, už může být jen jednou z posledních kapitol v učebnicích dějepisu. Kdo ví? Možná to ještě neví ani autor celé série – hvězdný Brian K. Vaughan.

Jedno je však jisté – v sedmé knize je Hazel asi tak osm a prožívá vcelku radostné dětství, které se ji celá rodina snaží zajistit. Ono to často není jednoduché ani v normálních legálních rodinách žijících v míru. Natož pak v případě dvou dezertérů, které se snaží dostat všechny válčící strany a po kterých jdou ti nejlepší zabijáci ve vesmíru. To je to pak téměř nereálné. A přesto se jim to daří. Hazel její veselou povahu nezkazil ani pobyt v detenčním táboře, kde byla s babičkou uvězněna a odkud ji v minulé knize rodiče osvobodili. Nyní je konečně zase s rodiči a letí v jejich stromoraketě vstříc novému bezpečnému útočišti. Ale bylo by to zatraceně krátké vyprávění, kdyby šlo všechno sluníčkově a podle plánu.

Cestou za bezpečím musí naše kompanie hrdinů dočasně přistát na jednom z nejnebezpečnějších míst v galaxii – na kometě Phang. Na tělese, kde zuří nonstop válka o suroviny. Ale i zde, na místě kde uvízli na dobu nečekaně dlouhou, si Hazel našla nové kamarády a zdá se, že se jim tam všem daří relativně dobře. Ale nejhorší je, že se tímto klidem a relativním štěstím nechali ukolébat i rodiče a nadcházející události na ně dopadnou o to tvrději.

Sedmý díl Ságu po dějové stránce nikam neposouvá. Osud tentokrát hrdinům více bere než dává. Z vedlejších postav krátce sledujeme osud nájemného zabijáka jménem Vůle a osud jeho bývalých parťaček. Většina knihy se ale soustředí právě na Hazel a na její společníky. Nikdo další prostor nedostal. Tentokrát nedošlo ani na sex – na homo a ani na hetero. Tématem sedmého dílu je smutek a ztráta. Hazel je ve věku, kdy si děti začínají uvědomovat, že své přátele a blízké nemají navždy a Brian se to rozhodl Hazel i čtenářům předvést s patřičným důrazem a silou podobnou morové epidemii. Poslední stránky knihy toto sdělení a související emoce jenom podtrhují.

Autorkou grafické stránky Ságy je samozřejmě Fiona Staples. O její výtvarné genialitě není potřeba diskutovat. Kdo nevěří, ten ať zkusí spočítat všechny ceny, které za svou práci doposud dostala. Fiona dokáže do své kresby dostat emoce, které jsou v případě Ságy alfou i omegou. Nalila tam těch emocí celý bazén a stránky jsou jimi doslova nasáklé. Pří čtení pak emoce ulpívají na prstech a skrz kůži a oči se vpíjí až do srdce.