LEX LUTHOR VS MUŽ Z OCELI

Superman. Jeden z nejstarších a největších hrdinů. Nejrychlejší, nejsilnější, největší klaďas. A taky možná největší suchar. Je v pořádku fandit někomu, komu pokaždé všechno vyjde a nakonec zvládne cokoliv, co mu osud předhodí. Máte před sebou symbol dokonalosti. Jenže obyčejní lidé takoví nejsou. Ani zdaleka. Obyčejnému člověku brzy začne taková dokonalost lézt krkem a dřív nebo později doufat, že se tomu úžasnému hrdinovi stane něco nepěkného. Proč by měl být on lepší než já? Proč mu všechno vychází a já se životem potloukám jako nějaký šupák. A kdo mu vlastně, do háje, dovolil si myslet, že je něco víc, než já? No toto!

Člověk je bytost chybující a závist a škodolibost dřív nebo později pronikne do hlavy i toho sebevětšího sluníčkáře. O řád víc to trápí někoho, kdo se na vrchol musel vypracovat, prodřít a nic nikdy nedostal zadarmo. Jak ten se má dívat na úspěch někoho, komu k úspěchu stačilo jen tolik štěstí, že havaroval se svou vesmírnou kolébkou zrovna na naší Zemi? Takové myšlení musí zžírat dokáže potrápit každou bystřejší mysl. A co teprve takový Lex Luthor?

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Stará pravda. Je lehké odsoudit známé světové záporáky. Pod povrchem dějinných událostí se často skrývají v zásadě správné a původně dobře myšlené maličkosti. V komiksech to platí taky. Originy mnoha typicky záporných postav se takovými příklady jen hemží. Je to logické. Každý schopný scénárista ví, že takovým krokem získá postava na plastičnosti a dostane mezi bílou a černou nějaké ty odstíny šedé. Nikdo není zlý jen z principu. A Lex? Ten vidí v Supermanovi jen symbol lidské malosti a promarněného potenciálu. Důkazem toho, že lidé se nemusí snažit vyhrabat se z bahna, protože tu vždycky bude někdo, kdo je z něj vytáhne, začnou-li se v něm až moc topit. A tomu se Lex snaží zabránit všemi možnými prostředky. Bohužel to v jeho případě znamená, že budou umírat lidé. A bude jich hodně…

Nejsem velký fanoušek Supermana. Nemám rád jeho jednostrannost a plochost. Zároveň se nepovažuju za experta. Ale každý komiks, který jsem s ním četl, mě jen utvrdil v tom, že Superman není nic pro mě. Asi mám krapet vyšší nároky či co. Přece jen ale ve své knihovničce najdu jeden kousek, který splňuje dvě podmínky – je dobrý a je v něm Superman. Tím je Superman – Rudá hvězda  Marka Millara. Paradoxně je to asi proto, že v něm je Superman postaven na druhou stranu barikády a najednou jsou všechny jeho stereotypy fuč.

Na čestné místo vedle Rudé hvězdy s klidným svědomím postavím i Lexe Luthora z pera šikovného Briaan Azzarella, protože i jemu se podařilo vytvořit komiksovou jednohubku narušující zavedená pravidla a stavějící Supermana do nezvyklé pozice a světla. A Lex Luthor v jeho podání v zásadě působí dojmem dobráka, který se jen snaží pozvednout lidstvo. O to větší je pak šok z toho, jakými prostředky se k tomu snaží dopracovat. A když si pak uvědomíte, že se mu podařilo na svou stranu získat i samotného Batmana, který na pozadí příběhu díky němu svádí boj s Clarkem. Možná se přistihnete u toho, že vám dává smysl i to Luthorovo neustálé filozofování.

Opravdu dobrý dojem z komiksu podtrhuje kresba. Lee Bermejo se u nás představil například v Předstážcích nebo v úžasném Jokerovi a hned první panel dává jasně najevo, že je to mistr svého oboru. Vlastně tím jediným, co sráží Luthorovi nohy, je jeho rozsah. Aby se jeho příběh pořádně rozvinul, potřeboval by minimálně ještě jeden nebo dva sešity navíc. S rychle se snižujícím počtem nepřečtených stránek ve mě ještě rychleji rostl pocit, že tohle buď nebude mít uzavřený příběh nebo skončí zbytečně rychle. Bohužel ta druhá možnost byla nakonec pravda a posledních pět stran nabídlo tak pitomou a prázdnou pointu, že mi bylo až Lexe líto. Už jen proto, že Superman vlastně opět vyhrál. Alespoň morálně. To by jednoho fakt nasralo… I tak se Lex Luthor: Muž z oceli řadí mezi nejlepší supermanovské příběhy, které u nás jsou k dostání. A to i přes to (nebo právě proto), že se v něm Superman vyskytuje jen minimálně.