Zkorodovaný muž z knižní série Dishonored

Zajímavý steampunkový počin Dishonored tak trochu nečekaně dobyl videoherní svět, přinesl neskutečně zajímavé a neotřelé universum, plné technologií srovnatelné s oblíbeným obdobím páry. Oba videoherní díly patří v současné době mezi špičku „stealth“ akcí a umožňují hráči nelineární řešení situací, opravdu zábavným způsobem pokořit nebo „obechcat“ nepřátele a určit jakým směrem se příběh bude vést. Studio Bethesda tak do budoucna může počítat s opravdu silnou značkou a tu bezproblémově vyplňuje nejen herní nádherou, ale také rozšířujícími příběhy, se kterými se ve hrách nesetkáte. Krom docela průměrného a zapomenutelného komiksu, různých artbooků či reklamních materiálů, se objevil z prostředí Dishonored i knižní román. Máte-li zájem sledovat tento pestrý, rafinovaný svět plný úkladných vražd, politických intrik, všudypřítomných chorob a moru, a hlavně zábavných technických udělátek, literární rozšíření Dishonored: Zkorodovaný muž od spisovatele Adama Christophera může být pro vás tou správnou volbou.

Když to vezmu kolem a kolem, tak u literatury navazující na videoherní světy bývám spíše opatrný. Ne proto, že by nemohly být zajímavé, nebo dokonce zábavné, ale z mých zkušeností spíše “rýžují” na značce a mnohdykrát pak nepřicházejí s ničím originálním a jen vyplňují videoherní vatu, povětšinou průměrným příběhem. U Dishonored jsem to chtěl zkusit, protože jako fanouška série mě zajímalo, zda svět Ostrovního Impéria bude fungovat i na papíře, a to dokonce i z pohledu čtenáře neznalého herní předlohy.

Příběh se točí kolem postavy Žukova, uprchlíka  ze zamrzlého vězení, které se nápadně podobá ruským gulagům na Sibiři. Pomocí svých nově nabytých nadpřirozených sil se vydává do Dunwallu, královského města, aby získal možnosti a příležitost pomstit se všem těm, kteří jej do vězení uvrhli. Mezitím, v období odehrávajícím se asi rok před událostmi v Dishonored 2, se mladá císařovna Emily Kaldwin těší z její nově nabyté svobody získané studiem vražedného umění, které ji poskytuje její otec Corvo Attano. Šance mladičké Emily, jakožto učedníka proti Žukovovým přisluhovačům vzkříšené Velrybářské vražedné gildy, se můžou zdát dosti nesouměrné, ovšem jen do té míry, než zjistíte, že kombinace otec-dcera, zde může být docela zábavná dvojice.

Zkorodovaný muž mě bavil v tom, že konečně přinesl, co jsem původně trochu někde čekal v Dishonored 2. Zatímco ve hře si můžete zvolit pouze cestu jednoho z hlavních hrdinů, v knize se setkáte s tím, jak Corvo i Emily pracují na případu společně. Vidět, jak se oba mezi sebou popichují, a zároveň předhánějí, je docela zábavné a Adam Christopher zvládl zachytit bezstarostný vztah, který je docela uspokojující. Corvo Attano chce za každou cenu chránit svou dceru od všeho zla a hrozeb světa a stává se tak velice kompetentním mistrem řemesla. Nicméně, jeho role strážného anděla je občas příliš přehnaná a Emily nadšená novým uměním více tíhne k dramatickým dobrodružstvím a nočním procházkám po střechách domů, než k nudnému posedávání na císařském trůnu a vládnutí dosti komplexnímu císařství.

Žukov je skvělá postava a asi mě z knihy bavila nejvíce. Představuje totiž dokonalou alternativu, kontrastní protějšek naleštěného Corva a mladé císařovny. Řečí videohry se dá Žukov definovat jako postava, která vyznává „high chaos“ styl, tudíž dosti ovlivňuje obyvatele Ostrovů a vyvolává nervozitu, zmatek a strach.  Žukov ovšem není tak černobílý, jak by se dalo čekat, ale je postavou, která se potýká s vlastními démony a má svou hrdost i čest. Zjistíme, jaké má vlastní pohnutky a co je hnacím motorem ke splnění jeho cílů. Z velké části budete v knize zjišťovat, co všechno má naplánováno a jak to všechno do sebe zapadá z hlediska mytologie pozadí příběhu. Přestože se Žukov zdá jako jakýsi pokřivený vtip smíchaný se špetkou Freddyho Kruegera, jeho činy a chování vám dají zapravdu, že opravdu dokáže být ten vůdce, kterého budou jeho stoupenci následovat.

“V Dunwallu je jistý podnik, zvaný Zlatá Kočka. Mám za to, že je tam lázeňský dům, i když někteří říkají, že je to bordel.”

Podpůrné postavy jsou taky docela dobře vykresleny. Galia, jako bývalá členka Velrybářského cechu vrahů, je názorný úkaz „obyčejné“ postavy, která má taky i nějaké morální přesvědčení a není jen běžné prase na porážku nebo bezduchý komparz. Tohle kupodivu poslední dobou funguje v románech docela dobře. Představení Emilyina milence Wymana, který je sice záměrně ponechán genderově vyvážený z různých důvodu, možná bylo dobře míněné, ale jeho vývoj se v knize velice brzy zabrzdil.. Fanouškům videoher určitě neunikne časté vzpomínání na bývalého vůdce Velrybářů Dauda (tvořil důležitý prvek první videohry a dokonce si na zěj můžete zahrát v následném DLC) a dokonce jsem rád za zahrnutí Esmy Boyle, což je jedna ze sester z neoblíbené vražedné mise prvního dílu videohry  Dishonored nazvané „Lady Boyle’s Last Party“.

Co mi trochu vadilo je, že kniha je dost morálně přímočará a nedává moc možností pohledů na věc. Oproti tomu videohry Dishonored mají morálních rozcestníků podstatně víc, protože každý váš dobrý či špatný čin má i nějaké ale… Proto bych byl raději, kdyby hlavní protagonisté měli více vnitřní temnoty a příběh tak více zapadl do herního světa Dishonored 2, kterému prequeluje. Spisovatel se také zřejmě domnívá, že by kniha měla být více „hráčská“. Najdeme tak tady velké množství scén, kde se Emily plíží temnotou a prakticky tak „hraje levely“, jako by to měla být postava z videohry. V literárním hledisku, kde postavu nijak neovládáte, mi toto přijde trochu prázdné a osobně bych uvítal větší důraz na emoce postav a jejich smysl pro nebezpečí. Taky jsem cítil, že mnoho charakterů bylo zabito bezdůvodně, aniž bychom znali celkové pozadí, jejich činy nebo důvod. Nebylo to nejhorší, ale chápu, že se tento styl psaní nemusí všem zamlouvat a možná by spíše zapadl do gamebooku, i když vyprávění prakticky nikde vyloženě nekulhalo. Finále knihy je trochu očekávané a jde v ruku v ruce s morálním přesvědčením celé knihy. Zkorodovaný muž je něco jako když do guláše zapomenete dát cibuli. Asi to nebude tak dobré, ale kuchaři jste toto ochotni odpustit, protože jste hladoví. A já osobně jsem toho autorovi odpustil docela hodně, protože jsem byl dost hladový po tom se vrátit zpátky do Dunwallu a navštívit staré přátele.

O české vydání se postaralo nakladatelství Baronet a knížce to velmi sluší. Obálka se ovšem chlubí s jedním z motivů druhého dílu Dishonored a trochu tak kazí dojem originality. Nicméně toto je pochopitelné, protože kniha vyšla právě za účelem marketingové propagace videohry. Její příběh je ovšem samostatný a pěkně rozšiřuje celé universum. Je fajn poznat jednotlivé postavy z pohledu třetí osoby, jak je pochopil autor a moc by mě zajímalo, jestli si hru zahrál, nebo třeba jen četl scénář, protože mi jeho řešení problémů přišlo trochu moc mravně jednoznačné.

Dishonored: Zkorodovaný muž, je kniha plná akce, dobrodružství a přináší trochu toho vývoje protagonistů série jinak, než jsme byli zvyklí. Pro herní fanoušky by kniha měla být samozřejmostí, ale můžu ji doporučit i čtenáři, který je hrou nepolíbený, protože ten si pak užije parádní steampunkové dobrodružství ze světa, který prostě umí bavit. Zkorodovaný muž je první kniha plánované trilogie a já doufám, že v dalších dílech se dočkáme víc temnějšího příběhu, podobného jako nás provází ve videoherní sérií.