logo

LADY MECHANIKA: STEAMPUNK JAKO ŘEMEN

Ozubená kolečka, parní stroje, kulaté brýle a monokly, buřinky a cylindry, viktoriánská móda. Při kombinaci těchto slov vás okamžitě napadne Steampunk. Dlouho tady nebyl komiks, který by s tímto subžánrem, vzniklým ze cyberpunku, dokázal pracovat. A to dokonale. Joe Benitez, který se již proslavil dílky jako The Weapons Zero nebo The Darkness, přišel s famózní myšlenkou hrdinky viktoriánského období, která bude jak vyhledávána, tak i proklínána.

Lady Mechanika je padouch. Je z části živá a z části ne. Má mechanické ruce a nohy, démonsky červené oči a takové množství různých zbraní a gadgetů, než vůbec může potřebovat. A je postrach. Je vyhledávána na špinavou práci. Takovou, kde může být postradatelná. Naše hrdinka si však nic nepamatuje. Nepamatuje si, kdo je, kdo jí vytvořil a proč. Prostě se jednoho dne probudila v tmavém vlhkém sklepě, obklopena hromadou mrtvol a částí těl.

V šesti vyšlých sešitech (kapitola 0-5) je tak tak všechno nastaveno správně. Naše hrdinka je sice nezávislá, dokonce i nějaké pomoci se ji dostává od vynálezce Lewise, který jí dodává různé udělátka a hračičky. Sama se potkává s různými typy záporáků. Ať už je to Lord Blackpool, který chce Mechaniku pro sebe, Vůdkyně Winter, která vede Blackpoolovy vojáky, nebo Mr. Cain, který používá černou magii.

Kapitoly Lady Mechaniky prakticky nejsou nějak výjimečně obsáhlé. Je těžké představit všechny hráče příběhu na tak malém prostoru. Benitez se nám alespoň snaží veškeré postavy ukázat ve světle, jací jsou. Nachází se zde mnoho narážek a nápověd o tom, jak velké universum Benitez v hlavě má, a konec se může někomu zdát moc otevřený. Ačkoliv další čísla zatím nevyšla, nevíme zda se nějakého tutového konce ještě dočkáme. Bohužel.

Takže hlavní zápletku máme. Mechanika tráví svůj čas tím, že pátrá po své minulosti. Vyhledává jiná mechanická stvoření, která by jí mohla dát odpovědi a také je chrání před šílenými lidmi, kteří se je snaží zničit. Říkáte si, tohle už tady bylo? Taková příběhová klasika kdy se jeden snaží zabít druhého, do toho se objeví Mechanika a všechno vyřeší? Mno, všechno není tak černobílé, jak se zdá. Počkejte si schválně na konec :-).

Někdo by se mohl ohradit, že se tady u nás začíná objevovat nešvar v podobě krásných kreseb, ale mizerných příběhů. To ovšem v tomto případě není tak úplně pravda, protože pro fanoušky steampunku příběh Mechaniky rozhodně není tuctový. Steampunk není subžánr milosrdný a už vůbec ne přímočarý. Od svého cyberpunkového bratříčka má navíc jedno zřejmé plus a tím je viktoriánský artový vizuál zahalený v parním oparu se zvuky ozubených kol. Oproti cyberpunku, který je nám bližší, je steampunk rozhodně náročnější si představit. I když se to tak nemusí zdát, protože všichni známe Vernea nebo Wellse, že? (pozn. Wells ani Verne nejsou typický steampunk, i když si s podobnou myšlenkou pohrávají, jsou spíše dobrodružnou literaturou zasazenou právě do viktoriánského období). Ve své podstatě se steampunkový příběh odráží od svého vizuálu jasně daného historickým obdobím, kam je směřovaný. A proto také i příběh Mechaniky je poněkud naleštěný, ale ve svém nitru skrývá klasické otázky žánr definující. Tím je průmyslová revoluce (v tomto případě druhá) a její zásahy do ekonomicko-sociální struktury společnosti (kdo a co je vlastně Mechanika zač, kdo jí vyrobil a jak ji vnímá společnost).

Joe Benitez věděl, jak upoutat čtenáře, a tak se naše prsatá hrdinka s famózními hláškami a suverénním stylem dokáže prakticky ihned zalíbit. Sám se chopil scénáře a společně s Peterem Steigerwaldem i kresby. Kniha je od začátku do konce famózní. Kresba je čistá bez náznaků chyb a používá mnoho různých odstínů, hlavně sépie a je neskutečně líbivá. Oblečení viktoriánské doby si nezadá s oděvem Mechaniky, která nějak vypadává z kontextu a přece jen do něj úplně hladce zapadá. Krásně podivné.

Českého komiksového vydání se ujalo nakladatelství Argo, které se postaralo o opravdu parádní vydavatelský kus. Velkoformátové vázané vydání plné úžasných obrazů mi vyplňovalo několik večerů a já si užíval každou stránku s pravým „wow“ na rtech. Jakmile příběh skončil (vlastně neskončil :-)) tak jsem si ještě dlouho procházel jednotlivé artworky a obrazy, které jsou opravdu boží. A pak jsem knihu zaklapl a neubránil se pocitu, že chci víc.

Jenže pokud známo, víc toho není a to je škoda, protože Lady Mechanika bude patřit do srdce nejednoho čtenáře. První 4 sešity jsem před časem četl v angličtině a byl jsem nadšen. Papírový velkoformát je ještě krok kupředu a přináší opravdový umělecký zážitek. Pokud by byl příběh ukončený, asi by Mechanika dostala i plný počet. Takhle je to jen neskutečně skvělá věc. Je jen škoda, že v českém vydání se vytratil z konce každé kapitoly takový malý bonus ve formě „steampunk style“ receptu na nějakou dobrotu. Moc by mě zajímalo jak by se s překladem poprali.

(Visited 205 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE