KNIŽNÍ GALAXIA, SLABÝ ODVAR Z KOMIKSU

Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii… V jednom ze spirálních ramen, na samém okraji ležela bezvýznamná planetární soustava obíhající okolo hvězdy Slunce, již si takto pojmenovali obyvatelé třetí planety, Země. Kdysi dávno, před vzdálenými časy na planetě existovala Československá republika a v ní vycházel tištěný plátek ABC. Náplní a obsahem se přibližoval čemusi, co  dnes zovem internetem, i když srovnání není úplně výstižné, neboť svět se hnul o pořádný kus, že pane Kingu? Časopis ABC přinášel mladým čtenářům informace ze všech koutů vesmíru, interaktivní déčka a také oblíbené kreslené příběhy, které za  uplynulé roky prověřil neúprosný recenzent Chronos. Některé zkazky byly zapomenuty, jiné zůstaly uchovány hluboko v paměti čtenáře a téměř zlidověly.  Tito nostalgičtí jedinci je označují nálepkou kultovní, či zásadní. Mezi nezapomenutelné komiksy toho věku patří Galaxia. Scénárista Václav Šorel se po dlouhých třiceti letech rozhodl, že pro jednou bude ještě trubadúr a převypráví legendární komiks, tentokrát pouze v psané formě…

Příběh Galaxia se začíná odvíjet na palubě stejnojmenné kosmické lodi procitnutím posádky z hibernačního spánku. Jejich probuzení není ovšem plánované. Je to spíš souhra šťastných a nešťastných okolností. Přeživší dva členové personálu si musí poradit s asteroidem, červí dírou a obřími obyvateli exoplanety pozemského typu. Planetu totiž ovládl gigantický hmyz a pomalu se mu podařilo zdecimovat původní obyvatelstvo. Jejich jedinou nadějí jsou pozemšťané Petr a Jan.

Kniha Galaxia je druhým dílem z plánované trilogie nesoucí souhrnný název Vzpoura mozků. Dobrodružný příběh staví na komiksu, který vycházel v letech 1984-1986 na zadní straně ábíčka a byl ilustrován Františkem Kobíkem. Osobně patřím ke generaci pamětníků onoho fenoménu a mohl bych vás zasypat lavinou vzpomínek a přívalem nostalgie. Mohl bych napsat další odstavce a stránky. Pokusím se udržet vášně na uzdě a ke komiksu se budu vracet pouze v technických věcech a možném porovnání. Koneckonců pamětníkům nic vysvětlovat nemusím a ostatní nám stejně neuvěří.

O prvním dílu tzv. trilogie Vzpoura mozků jsem zaznamenal pouze to, že vyšel. Z celkem pochopitelných obav o výsledné vyznění jsem ponechal prozaické zpracování na periferii svého zájmu s tím, že se k němu časem vrátím. Lež je někdy milosrdná. Nicméně k čerstvé novince Galaxia jsem v sobě našel dostatek odvahy a postavil se nostalgii čelem jako chlap, to jsem ještě netušil, jaké mne čeká šokující překvapení.

Při pročítání anotace v propagační části jsem se dozvěděl, že Vzpoura mozků je kultovní trilogie! Tak to stojí černé na bílém vytištěno na přebalu a deskách knihy samotné. Po pravdě mne to dosti vyvedlo z rovnováhy. Vždy jsem se domníval, že mám celkem slušný přehled o tuzemském komiksu a najednou se jako blesk z čistého nebe dozvídám, že Vzpoura mozků je trilogie a navíc kultovní! Trochu jsem zapátral a věci si ujasnil. Václav Šorel se rozhodl, že své dílo, pod kterým je podepsán coby scénárista, převede do románové podoby a za tím účelem si vybral populární a zdařilé komiksy. Tyto sjednotí pod jedním názvem v trilogii Vzpoura mozků. Osobně mne nikdy nenapadlo hledat souvislost mezi Vzpourou mozků a Galaxií. Třetí díl ponese podtitul Odysseus a lze se pouze dohadovat, jak autor dílo uzavře a co vybere ze svého portfolia, sám mám matnou  představu. Šorelově invenci se ovšem nebráním, ostatně nebude první z literátů, který se pokusí spojit vlastní tvorbu v jedno rozsáhlé univerzum. Kupříkladu Isaac Asimov propojil robotický svět s Nadací a podobně postupuje i Stephen King.

Literární stmelení Vzpoury mozků s Galaxií mi nesedlo a evokuje mi příznačné tlačení na pilu. Je celkem otázkou, zda má pan Šorel co nabídnout i současné generaci čtenářů, zda sází na pamětníky, nebo si plní své spisovatelské sny. Já se přikláním k poslední možnosti. Autorův styl psaní mi připomíná slohovou úlohu se zadáním „Napiš, co vidíš v komiksu Galaxia“. Drtivá část příběhu je téměř doslovným, nebo strojovým překladem kresleného příběhu. Pokud se autor odchýlí, tak pouze aby vysvětlil technické věci a tristní chyby, kterých se dopustil v komiksu. Několikrát upozorňuje čtenáře, že ve vzduchoprázdnu se zvuk nešíří – v komiksu jsou citoslovce BUM! Zaměňuje černou díru za červí, používá soudobou terminologii, technologii jako tekuté krystaly, klonování a čtení DNA. Ujasňuje jak to bylo s překladem mimozemského jazyka, podává vysvětlení na nelogický shluk exoplanet a klišovitý atomový výbuch s následnou mutací, převádí na soudobou apokalyptickou hrozbu atd. Takže velká část knihy je věnována upgrade verze 1984 na verzi 2014. Spíše až v druhé polovině knihy, která odpovídá také sekundární komiksové části se párkrát odchýlí od předlohy. Jde o několik nových elementů a věci, které se v komiksu odehráli v další dějové linii, jež nebylo dáno spatřit.

Technokrat Václav Šorel napsal ryzí sci-fi, zaměřenou na technické prvky, které jak se již mohl ve svém životě přesvědčit, berou brzo za své. Chybí také výraznější záporná postava a vadí mi, až přehnaný pacifismus, který je v dané situaci nemístný a v ostrém kontrastu s námořní pěchotu, jež   zcela nepochopitelně propašoval na palubu Galaxie. Hollywoodské braky mají mariňáky v každém béčku, ale od Šorela jsem obdobný poklesek nečekal. Je obrovskou škodou, že se ubral tímto směrem a vsadil pouze na technickou stránku. Doslova promarnil možnosti, které psaný příběh nabízí a tou je hlubší předvedení charakteru hlavních postav. Mohl jsem se tak dozvědět něco z lidské stránky Petra a Jana. Mají sny, noční můry, chmury, tužby, deprese, strach, radost? Nechali někde rodiny, milovali někoho, stýská se jim? Nic, absolutně nic jsem se o nich nedozvěděl. Postavy jsou tak ploché, až mne to děsí. Proto jsem přirovnal dílo k oné slohové práci, ba co víc, měl jsem pocit, že čtu scénář komiksu. Chybějící psychologie osobnosti, je pro mne zcela fatální selhání a to, že jeden z kosmonautů je  chladnokrevný a druhý zamilovaný hrrr, je zatraceně málo.

Celkem jsem uvykl vídat prohlášení, že to, či ono dílo je gnomické, nebo kultovní. Sem tam skřípu zuby, když něco podobného čtu o výtisku, který se bojím zavřít, neboť ještě nezaschla tiskařská barva. Ovšem tato kniha drží pomyslný prim, neboť ještě nespatřil světlo světa závěrečný díl a už se prodává jako kultovní trilogie. Osobně si myslím, že člověk zodpovědný za ono prohlášení by zasloužil jednu za ucho, nebo nominaci do Guinnessovy knihy rekordů.

Grafické zpracování působí taktéž rozpačitě. Kniha je vázaná s papírovým potahem a kvalitním přebalem. Tisk je na jakostním papíru s vysokou gramáží, doplněn ilustracemi Františka Kobíka,  které jsou přímo převzaty z původního komiksu Galaxia. Jeho kresby mne do dnes fascinují, nicméně zde silně nazvětšovány, působí vytržené z kontextu a obálka je také prapodivnou koláží.

Pana Václava Šorela si velice vážím a stejně tak zbožňuji i science fiction žánr. Mám však pochybnosti, zda by nakladatel nedal ruce pryč od mladého autora, který by nebyl nositelem osvědčeného jména a přišel s obdobným manuskriptem. Doba se drakonicky změnila a dílko, které svou čistou naivitou spadá do věku průkopníků sci-fi, mi nestačí. Za samotnou zmínku stojí i výkon   oddělení public relations nakladatelství, jež svou prací mate případného kupce. Přímo na webových stránkách stojí u Vzpoury mozků žánr fantasy, což není a u Galaxia sci-fi pro dospělé, netuším proč. Možná by to chtělo věnovat více péče drobným detailům na úkor bombastických prohlášení o kultech.