Příšera ze šera

Kolem Moskvy je zase jednou pořádné dusno, a nemá to co do činění s ročním obdobím, kterým je aktuálně léto. Abych nechodil dlouho kolem horké kaše, nebo snad okultního šera…

Světlý mág a člen Noční hlídky Anton Goroděckij má poslední den dovolené, a jak už to tak bývá v onen konečný čas odpočinku, je jako na trní. Anton neposedí, ani nepostojí a jeho myšlenky už rotují úplně někde jinde, než jsou bělostné španělské pláže. Vlastně se dá říct, že s povděkem kvituje nečekaný telefon od svého nadřízeného Gesera, který ho vytrhne z trýznivé duševní prokrastinace. Ač to Anton nedává na sobě znát, tak má z telefonátu náramnou radost a rovnou se nechává vtáhnout do víru nových událostí magického velkoměsta Moskvy. Co se proboha stalo? Jakou to má šéf pro Antona práci, jež nesnese ani chvilku odkladu?

Do ústředí Noční hlídky přišel anonymní dopis na toaletním papíru (nepoužitém) sestavený z novinových výstřižků: „PRO NOČNÍ HLÍDKu by MOHLO BÝT ZAJÍMAVé, že JEDEN Jiný ODHALil jednomu člověku celou pravdu o JINých a teď se chystá udělat Z TOHO ČLOVĚKa JINÉHO. PříTEl.“ Pouze pro úplnost doplním, že totožný list dostala i Denní hlídka a smírčí Inkvizice. Došlo snad k úniku informací, nebo se jedná o interní podlou provokaci? Jisté je zatím pouze to, že se do vyšetřování zapojují obě Hlídky a Inkvizice, jež dohlíží na plnění Dohody. Je tedy nabíledni, že začíná další z odvěkých her Temných a Světlých v šachy o několika hlubinách šera.

Třetí kniha ze série Hlídek s názvem Šerá hlídka obsahuje, jak je již dobrým zvykem autora, tři novely, které mají volně pojatou, ale přitom přísně logickou návaznost. Průvodcem a zároveň vypravěčem nám bude hlavní hrdina knihy, hlídkař Anton Goroděckij, jenž neustále magicky roste. Duševně zraje jako víno a přeskakuje kouzelnické kategorie. Možná i platové třídy.

Čtenář, který se již podvakrát odvážil do přízračné tvorby ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka, nebude jistě překvapen z následujících událostí a strmých eskapád. Fantasy příběh, jež se začal odvíjet v centru ruské metropole a v její elitní obytné zóně, se posléze přesouvá na prostý venkov a do jeho hlubokých lesů. Tam se dá celkem snadno natrefit na překrásnou ženu v útulné chaloupce, bez kuřích nožek, jež vypadá v jisté úrovni šera, jako mytická baba Jaga. Nakonec se může klidně stát, že se ocitneme na kazašském kosmodromu Bajkonur a budeme sledovat odpočet. V literárním světě Hlídek, není totiž nic nemožné. Dokonce mohou všechny frakce Jiných spojit čarodějné síly a společně se postavit bezprostřednímu nebezpečí, jež ohrožuje jejich utajovanou existenci. Status quo je nadevše.

Ruský spisovatel Sergej Vasiljevič Lukjaněnko (11. 4. 1968) bere svého věrného čtenáře, opět na exkurz věčného tématu dobro a zlo. Pro jeho tvorbu je přímo příznačné, že do svých textů naplno vkládá širokou ruskou duši a celé srdce. Samozřejmé se v jeho podání nejedná o žádnou politickou agitku, jako je tomu mnohdy v případě amerických, či anglosaských pisálků. Lukjaněnko stojí nohama pevně na zemi a jeho světonázor je velice střízlivý a vyvážený. Dokáže trefně kritizovat, jak západní rozpínavý svět a jeho vývoz demokracie, tak se stejnýma očima podívat na letité neduhy vlastní země, což dokáže málokdo. Lukjaněnko vlastně dává přednost úctě, pokoře a zdravému selskému rozumu, před stupidní bezhlavou akcí.

Autorovy úvahy často balancují až na hraně filozofie, kdy používá k dosažení kýženého efektu jak vnitřní monology, tak dialogy plné argumentů a protiargumentů. Ale ve skutečnosti na vás prostřednictvím postavy Antona přenese rozštěpení mysli a donutí vás dumat dohromady s ním, jako sehraný tým. Pokud si myslíte, že máte ve věcech Světla a Tmy (dobro a zlo) jasno, tak to jste asi nikdy nečetli Lukjaněnka. Sergej vám nasadí do hlavy neodbytného brouka a nikdy vám nedá klíč ke konečnému řešení, které snad ani neexistuje, podobně, jako vlivný artefakt Fuaran(?), který má tu moc změnit celý svět. To vše a ještě mnohem více se ukrývá v bravurně promyšleném světě moskevských Hlídek, který je protkán svébytným humorem a odérem kvalitní vodky. Osobně tvrdý alkohol nepiji, nicméně při debatě s Lukjaněnkem bych směle můj Rubikon překročil, i kus salámu by se našel k přikusování. Tak třeba u dalšího pokračování Hlídek vodku dáme a život rozpitváme. За Ваше здоровье!

Šerá hlídka vyšla v nakladatelství ARGO ve spolupráci s nakladatelstvím TRITON v roce 2017. Překlad provedl Libor Dvořák.