ŽENSKÝ POHLED: JAK JSEM PŘEČETLA SVŮJ PRVNÍ KOMIKS

Včera si tak ležím vedle manžela a on mi říká, že by byl rád, abych pochopila, co se mu na těch komiksech tak líbí a proč je musí mít všechny a ať si teda nějaký přečtu. Ne že bych byla odpůrce, jen jsem k tomu nikdy neměla příležitost. Tak mi nějaký přinesl.

Nebylo to moc blízké tomu, co si představí správný analfabet pod tímto pojmem. Nebyl tam Superman a Batman ani jiný man. Jmenovalo se to Zámek a klíč a mělo to být děsivé. Je o mně známo, že děsivost mám ráda, i když je pak pro mě složité jít v noci na záchod. Musím rozsvítit všechna světla po cestě a nejlépe i ta v jiných místnostech a mám nezastavitelnou schopnost děsit pak sama sebe svou fantazií. Takže jsem do toho šla. „Prohlídnu si pár stránek a jdu spát,“ říkám si. Ale ouha, za chvíli je 22:10 a komiks dočten. Četla jsem ho jedním dechem, jen občas mě vyrušil ten známý pocit, že vás někdo pozoruje. Ano, zprava se někdo dívá (i když má číst svůj vlastní komiks). Manžel se dívá, jak si čtu, pozoruje, jak vnímám obrázky a příběh a sleduje, jak budu reagovat na další stránku. Ta radost, že se mi to líbí (a že si nemyslím, že je divnej komiksovej úchyl).

Komiks se mi opravdu líbil. A musím uznat, že to má jednu velkou výhodu. Čte se to (prohlíží se to) rychle. Někdy jsem sice měla problém určit, kteráže ta bublina se má přečíst jako první, s přibývajícími přečtenými stránkami ale tento problém pomalu mizel. Problém jsem zprvu měla i s kresbou. Obličeje mi připadaly podobné, prvních pár stránek jsem nepochopila, koho to teda zabili a kdo po něm truchlí. Vše jsem ale překonala, ostatně jsou to maličkosti. Celý příběh jsem zvládla asi za hodinku (prý je to až moc rychle, protože jsem zřejmě nedostatečně vychutnávala obrázky). Nezdržuje se tam popisy „v ruce má zbraň a míří na něj, stiskne spoušť, avšak zbraň nevystřelí, jelikož už nejsou náboje“ – napíše se cklach nebo kňakh a je to jasné. Šetří se čas, že… a je to efektní.

Nevýhodu to ale má, a jako praktická spořivá hospodyňka to musím zmínit. Je to drahé. Jeden komiks může stát třeba tři stovky (je to různé, že ano). A dát tolik peněz za hodinku zábavy? To je moc. Nevím, jak je to v knihovnách, zřejmě k dostání budou (jsou, teď na to koukám, www.svkos.cz). Ale po asi roce zjišťuji, že to prostě musí být doma vystaveno, neexistuje, aby se to vracelo…

I přesto jsem ale pro. Komiks je ideální četba pro zaměstnanou ženu, která má u postele tlustý román, ale usne po pár stránkách. Musím se zeptat na nějaké s „ženskými tématy“.