ZÁMEK A KLÍČ – ŽIVOT A SMRT

Zámek a klíč. Nerozlučná dvojice. Užiteční pomocníci. Chceme mít věci pod zámkem, hledáme klíče k významům, nosíme je na krku, ztrácíme je, hledáme je, kdysi se s nimi chřestilo… Jak jednoduché je otočit klíčem v zámku a uzavřít to, co chceme skrývat před světem. Jedno otočení a cítíme se bezpečněji. Taková malinká věcička, ten klíček. Klíč k novému autu, první klíč od bytu, klíč k srdci. Malinká věcička, která by bez zámku neměla smysl. Velice praktická záležitost i symbol.

Jednoho dne najdete na dně šuplíku malý, rzí načatý klíček, chodíte po bytě a přemýšlíte, od čeho by tak mohl být. Jsou někde zamknuté dveře, za kterými se skrývá zapomenuté tajemství? Ke kterému zámku patří takový malý, rzí načatý klíček podivného tvaru? Proč si dal někdo tolik práce, že do něj vyryl takový zvláštní ornament? Tolik možností, takové tajemství. A co teprve když zjistíte, že ten malý, rzí načatý klíček umí otevřít dveře, do kterých když vejdete, opustíte své fyzické tělo a změníte se v ducha. Nebo se z muže změníte v ženu! Nebo s jeho pomocí cestujete časem! Nebo, co já vím, otevřete s ním někomu hlavu a hned zjistíte, co v ní nosí, na co myslí, co cítí… Tak užitečná věc!

Když otevřete dveře představivosti dokořán, napadne vás tolik možností! A co teprve těch taškařic a příběhů, které by šlo kolem nich a jejich schopností postavit. Zvlášť, když jste někdo, kdo má příběhy tak nějak dědičně v krvi. Joe Hill, vlastním jménem Joseph Hillstrom King, není jen syn o fous slavnějšího otce. V jeho případě do puntíku platí, že jablka nepadají daleko od stromu. Ono vyrůstat v rodině, kde váš otec sedí od rána do večera u psacího stroje a před spaním vám vypráví pohádky o klaunovi vraždící malé děti, na vás musí zanechat nějaké následky. Pokud budete mít opravdu tolik štěstí jako malý Joe, brzy zjistíte, že vám to vyprávění příběhů jde stejně dobře a dokážete se prosadit i bez slavného příjmení.

Všechno to začalo v Lovecraftu, kdesi v Nové Anglii, když do baráku, který jakoby vypadl z tuctového hororu z padesátých let, přijíždí rodina Zámkových, aby začala nový život poté, co je postihla velice tvrdá a krvavá tragedie. Krásný barák. A ta architektura! Nádherná zahrada, dokonce i malý domeček se studní! Moře coby kamenem dohodil. A ty úžasné jeskyně pod domem! Romantika, kam se podíváš. To je přesně to, co potřebují k zotavení, zapomenutí a ke smíření se se ztrátou bližního. Kdyby jen tušili, že je to jen začátek mnohem větších problémů…

Víte, popisovat děj všech šesti knih by vlastně byla velká škoda. Joe Hill napsal scénář, který si pohrává s hororovými a fantasy prvky, detektivním trilerem, humorem, akcí i napětím tak lehkým způsobem, že prostě nedokážete od stránek odtrhnout oči a jen přemýšlíte, jak skvělý by to byl film nebo seriál. Mýtus kolem klíčů má svá pevná a fungující pravidla. Každý člen rodiny má své pevné místo a účel, každá postava svou roli, nic se neděje jen náhodou. Tady se vracíte do minulosti, tam sledujete zdánlivě bezvýznamnou událost a s každou stránkou a knihou získáváte větší a silnější dojem, že tohle je komiks promyšlený do nejmenšího detailu, ukazující sílu tohoto média strhnout a stále a stále překvapovat.

Přitom se zdá, že na tom ani nic není. Stačí mít dobrý nápad, pár postav, které mají možná až moc štěstí (dá-li se to vzhledem k jejich situaci a všemu, co v průběhu zažívají tak říct, a jejich dětinské naivitě) a jednoho kdovíčím posedlého maniaka, který se nezastaví před ničím a jehož zdánlivě jedinou motivací je vraždit všechno, co se hne. Přitom to vlastně stačí. Všechny ty malé drobečky, které dohromady tvoří něco, z čeho si sednete na zadek. V šoku, spokojení a nadšení. A co teprve pak, když dostanete do ruky poslední dvě knihy s názvem Časohrátky a Alfa a Omega a události naberou hned ve dvou časových rovinách takové obrátky, že jediné zklamání ze čtení je to, že s každou otočenou stránkou se rychleji a rychleji dostanete na konec, a pak už nebude nic dál.

V těchto chvílích si uvědomíte, že série Zámek a klíč nemá minimálně v mezi česky vydanými komiksy konkurenci. Dlouho jsem nad tím uvažoval. Možná série Mýty, Lucifer nebo Sandman by se vedle Zámku a klíče nestyděli stát v poličce, ale i tak má posledně jmenovaná něco, co ostatní ne – jakousi zvláštní poetiku, něco jako závan z dětství, který vám připomene, jak bylo kouzlené toulat se po okolí, objevovat a hrát si. I když to dost dobře mohlo být něco, co vám utrhne hlavu, povraždí kamarády a na závěr ukáže tajemné, zdobené, starobylé dveře s obrovským nápisem “neotevírat” a vy nemáte na práci nic lepšího, než je bez mrknutí oka otevřít.

Jo, a ještě je tu Gabriel Rodriguez, pán, který příběh Joea Hilla zabalil do vizuálu, který nikdy jinde nenajdete. Jeho kresba je taková… Inu, divná. Hodně dobře divná. Silné linky, snad až nenápadité barvy, podivně plastové obličeje…. Naivní. Ale hodně dobře naivní. Buď vás odradí na první pohled nebo se do ní zamilujete pro její neopakovatelný styl budující atmosféru… Jinak. Zamilujete si ji pro její neopakovatelný styl umocňující atmosféru příběhu. Ono se to říká často, že kresba se hodí ke scénáři, a že kresba bez scénáře by nefungovala a naopak, a další fráze a žvásty, které recenzenti rádi používají ve chvíli, kdy jim dochází konkrétní výrazy. Bla bla bla… V tomto případě je to ale čistá pravda. Fakt. Scénář i kresba tvoří pevný, neoddělitelný celek. Jako zámek a klíč (za tento duchaplný příměr si dám později za odměnu Jesenku a budu se při její cucání plácat po rameni, protože to nikdo jiný za mě neudělá…). Joe Hill si nemohl najít nikoho lepšího než mistra Rodrigueze, a naopak. Spolu totiž stvořili něco, co se nestává v komiksovém světě každý den. Stvořili jedinečné dílo stojící na pevných základech, které vtrhne do vašeho života a už tam zůstane.

Zazvonil konec a komiksu je konec. Série je za námi. Zbývá jen poděkovat klukům a holkám z nakladatelství Comics Centrum, že ji dotáhli do konce. A třeba s vaší, naší, pomocí v rámci programu komiksu na přání. Oká. Tak se u nás prostě dobré, kvalitní a dospělé věci neprodávají. Dobrá, nekažme si zážitek vědomím, že MOŽNÁ by se bez zájmu skupiny fanoušků až do konce nedostala. Trh je divné místo. Kraviny se prodávají jako rohlíky a něco tak výjimečného leží v regálu bez povšimnutí. A přitom se mi opakovaně stalo, že když došlo na otázku: “Hele, nikdy jsem žádný komiks nečetl, co bys mi doporučil na začátek”, často padl právě název Zámek a klíč. Chápu, čím to je. Je to jeho přístupností, zdánlivou nenáročností a zároveň silou, uměním šokovat a pobavit. Je to komiks, který umí chytnout za koule i za srdíčko. Řeknu vám tajemství. Takových není moc! Sbohem Bóďo a díky za všechny ty klíče…