ZLO SKRYTÉ POD PLÁŠTĚM

V komiksu je celkem běžné, že když si hlavní hrdina navlékne plášť, v nejbližších minutách začne lítat po městě, zachraňovat koťátka, převádět babičky přes přechody nebo v rámci boje za pravdu a spravedlnost srovnávat se zemí polovinu města. Zkrátka, konat dobro a pořádek. V opačném případě se bude nejspíš jednat o čistokrevného záporáka, který sedí v křesle ve svém tajném kutlochu, hladí kočku a splétá plány na ovládnutí světa. Případně na jeho zničení, protože tato strategie většinou nevyžaduje tolik práce. A dělá to do té doby, než přiběhne jiný opláštěnkovaný maník a zcela nečekaným způsobem mu ten plán v poslední možnou chvíli překazí. Tak to prostě je.

Obyčejný, průměrný člověk takový není. Nemá za cíl zachránit svět nebo se stát jeho hrobníkem. Obyčejný člověk má dost starostí sám se sebou a často je jehojediným dobrým skutkem, že pozdraví sousedku ve výtahu nebo nechá v hospodě lehce větší dýško. Ať už si o sobě myslíme sebe lepší věci, v každém z nás se skrývá nějaké zlo. Je to lidská přirozenost. Dřív nebo později se dostaneme do situace, kdy ublížíme někomu jinému. Nemusí to být schválně. Může to být jen nešťastný výsledek dobře míněných událostí, které bohužel skončí špatně. Třeba jen dojde na volbu toho menšího zla. Nebo vám vůbec nedojde, že to, co děláte, může někoho jiného ničit. Možná je vám to jedno, možná to tak jen vypadá. Síť mezilidských vztahů je často tak složitá a spletitá, že i Mirek Dušín má co dělat, aby z ní vyvázl s čistým štítem.

Erik, hlavní hrdina komiksu Plášť, který podle povídky Joea Hilla zadaptoval Jason Ciaramella nezačal svůj život moc dobře, i když to vypadalo nadějně. Se svým bratrem si užívají dětství plné dobrodružství i her, i přes to, že přišli o otce a to málo, co jim po něm zbylo, je kus hadru, který jim matka upravila do stylového superhrdinského pláště. Aby toho nebylo málo, brzy zjistí, že plášť jim umožňuje létat. Bohužel Erikovu slibně začínající kariéru Létajícího Čestmíra brzy zhatí ošklivá nehoda, po které se už nikdy nedá dohromady. Stane se z něj životem zklamaný mladý muž, který si zvykl využívat své zranění k výmluvám a omluvám své lenosti. Zbytečný člověk plný zášti, zklamání a žárlivosti. Co udělá, když se mu do ruky opět po letech dostane “kouzelný” plášť?

Plášť je temným psychologickým výletem do hlavy někoho, kdo ztratil veškerou víru v lepší zítřky. Je sám, znechucený okolím, opuštěný, bez budoucnosti. Už nevěří nikomu, třebaže to s ním okolí myslí dobře. Za vším vidí spiknutí proti němu. Všechno to zoufalství a zatemněná mysl ho ve chvíli, kdy k tomu dostane příležitost, dožene k jedinému – k pomstě. Bohužel dnes velice aktuální téma…

Je až možná škoda, že Plášť vyšel pod nakladatelstvím Comics Centrum v Deluxe edici a samotnému hlavnímu příběhu tak předchází povídka Plášť 1969 vyprávějící příběh Erikova otce ve válce ve Vietnamu a vysvětlující původ samotného pláště. Válka je peklo, to nikoho nepřekvapí, a když se do toho zamotají podivní kouzelní dědečkové, celé to tajemno a tíživé vyznění hlavního příběhu trošku ztrácí na dramatičnosti. Je to skoro jako když se dozvíte, že za celou úžasnou Sílou ve Hvězných válkách stojí nějaké bakterie nebo co. Škoda.

Co je ale třeba bez výhrad pochválit, je kresba Zacha Howarda a barvy Nelsona Daniela. Dlouho jsem neviděl tak krásně stylový vizuál plný barev a detailů. Až mi to připomnělo neméně krásně vypadající Zámek a klíč. A tady šli kluci snad ještě dál. Ale hlavně se musím přiznat, že jsem si nejvíc zamiloval to tečkované stínování imitující staré tiskové techniky. Taková blbinka, ale jak to dokáže celou kresbu obohatit.

Plášť je dalším komiksovým dílem, které vás donutí přemýšlet. Sice na první dobrou působí snad až jednoduše, prvoplánovitě, ale má pod povrchem a mezi řádky velmi silné poselství. Snad nikdo se nenarodí s tím, že bude konat zlo a ničit vše okolo. Ale někdy stačí špatné okolí, smůla nebo jen pitomá souhra okolností, aby začal ubližovat i těm, které považoval za své nejbližší.