MAPA ČASU : ANEB JAK VZDÁT HOLD H. G. WELLSOVI

S přicházejícím měsíčním tématem o cestování časem, jsem se neskutečně těšil, že na u nás na Vlčí Boudě můžu vítězoslavně představit tuto knihu. Mapa Času Felixe J. Palmy přináší trojici dramatických dobrodružství, kde cestování časem není pouze pojmem, ale výsadou. Kniha, po svém prvním vydání v roce 2008, si získala španělské čtenáře a po překladu do angličtiny v roce 2011, dobyla celý svět. Český trh zaostal jen o kousek a knihu nám naservíroval vloni. Tentokrát začnu rovnou s mými pocity, protože kniha byla naprosto boží a i přes dobré čtyři stovky knih, které jsem přečetl, ji dávám do mojí pomyslné topky. Proč? Čtěte dále a uvidíte …

Když jsem se během posledních dvou měsíců zeptal lidí, co jim říká jméno H. G. Wells, dostalo se mi překvapivých odpovědí. Jední znali jméno a nedokázali jej nikam zařadit, druzí Wellse přirovnávali k nějakému vědci, či sportovci a další nevěděli vůbec. Jen hrstka tázaných většinou vyplivla něco ve stylu: „Nenapsal náhodou Válku světů?“. Ano, to ano, ale další jeho díla, málokdo přiřazuje k jeho jménu. A byl to právě H. G. Wells, který je dodnes považován za praotce sci-fi vůbec (společně s Julesem Vernem). Wellsová románová prvotina Stroj času, která na sklonku 19. století dobyla viktoriáskou anglii, přinesla rozvinutý dobrodružný příběh plný nečekaných, originálních nápadů o cestování časem a laxně tak popsala teorii o možnostech putování do dob minulých, či budoucích, zhruba dvě dekády předtím, než Albert Einstein popsal svou Obecnou teorii relativity.

Rok 1895 sám o sobě předběhl dobu. V tomto roce byl vynalezen film, elektrifikovaná železnice nebo např. telegraf, ale také vznikl román Stroj času. Příběh o Poutníkovi v čase, vědci, který hledá odpovědi na otázku čtvrté dimenze prostoru (čas) a za pomocí svého neobyčejného vynálezu se přenese do roku 802 701, kdy se lidstvo vyvine směrem jiným, než by se čekalo, byl neskutečně poutavý. O Stroji času však psát nehodlám, protože pokud chcete, pustťe se do knihy, podívejte se na film, nebo dohledejte informace na internetu. Důvod, proč jsem však H. G. Wellse zmínil, je snadný. Felix J. Palma mu svým románem Mapa času vzdává poctu, kterou si tento velikán světového sci-fi opravdu zaslouží a originálním stylem oslavuje jeho dílo.

Felix J. Palma byl pro mě autor neznámý a naprosto jsem netušil co od něj čekat. Když jsem však poslouchal, jak všichni pěji ódy o tom, jak je Mapa času výborná, neodolal jsem a knihu si pořídl. A o to víc mě překvapil autorův styl, který je originální a nepředvídatelný. Dlouho se mi do rukou nedostala kniha, která tak dokonale dokázala zkloubit několik mých oblíbených žánrů a přecejen si udržela statut románu, který se musí líbit všem. Jsem velký fanoušek beletrie, která používá skutečné historické postavy jako součást příběhového vlákna. Byl jsem tedy nadšený, když samotný H. G. Wells nebo Joseph Merrick aka Sloní muž, byli mezi zdánlivým množstvím obsazených postav. Když se do knihy pustíte, brzy zjistíte, že Mapa času nepatří mezi ty klasické konvenční romány, jak by se zpočátku zdálo.

Kniha začíná s vypravěčem, který zavádí čtenáře příběhu, plného různých postav. Autor vytvořil vypravěče s jasným, silným hlasem velící přítomnost. Vyprávění je zde tekutina, která se prolévá příběhovou nití a při různých příležitostech má tendenci se zapojit do přímé interakce se čtenářem a vykresluje tak čtenáře přímo jako součást románu. Je to již dlouho, co jsem si užil knihu vyprávěnou ve třetí osobě a málokdy jsem narazil na vypravěče, který tak dobře rezonuje se mnou samým. Neskutečně jsem se bavil, když mi do příběhu vstoupil vypravěč, promlouvajíc ke mně, mi sděluje, že právě čtená omáčka, je nutná a že vlastně není kam spěchat.

Příběh je jednoduchý, a je to příběh dobrý. Je to o manipulaci s časem, cestování v čase a je plný dobrodružství. Není to však jen o tom vyprávět skvělý příběh. Tady autor rozhodně uspěl na plné čáře, Palma jde ještě dále a vytváří postavy, které jsou dynamické, nadčasové, multi-dimenzionální, stejně jako příběh sám. S velkým úsilím doplňuje tak velké množství detailů, jak je to jen možné a nenechává kámen na kameni, aby jeho postavy byly tak reálné a hluboké, jako by opravdu byly. Tohle všechno přidává to pravé „něco navíc“ co přináší „wow pocit“ téměř na každé stránce.

Píše se rok 1896 a viktoriánský Londýn nabízí převratnou novinku – cestován časem. Společnost Murrayho cesty časem nabízí klientům uskutečnit dávný lidský sen a možnost vypravit se jiné doby. Mapa času je tkaná okolo trojici hlavních, propletených příběhů. Nejprve se seznámíme s bohatým Andrewem Harringtonem, který se zlomeným srdcem neúspěšně páchá sebevraždu, jelikož přišel o lásku svého života – prostitutku Marie Kelly, poslední z obětí Jacka Rozparovače. V zoufalosti je, na popud svého bratrance, ochoten zkusit cokoli, dokonce i něco tak nepravděpodobného, jako je cestování v čase, aby svou milou Marie Kelly zachránil z rukou chladnokrevného vraha. V druhém příběhu se nám představuje Claire Haggerty, což je žena, která chce potlačit normy viktoriánské společnosti, kdy ji není umožněno milovat, koho chce, ale jen toho koho jí vybere rodina. Děj se tak stáčí na romantické dobrodružství dvou milenců, uvězněných v různých časových obdobích a naše Claire cestuje za svým milým až do roku 2000. V závěrečné části je pak sám H. G. Wells, společně s Henrym Jamesem a Bramem Stokerem, povolán do tajemného domu s temnou historií v centru Londýna, kde jim cestovatel z budoucnosti sděluje, že jejich životy jsou v nebezpečí. Pokud první dva příběhy působily jako naivní romantika, ten třetí silně propojuje ty předchozí a poukazuje na dopady cestování časem. Wellsův román Stroj času, se tak stává klíčem k řešení zapeklité časové hádanky.

Autorová filosofie o cestování časem je přímočará a logická. Tolikrát diskutovaný časový paradox, je představen prostým způsobem a vysvětlen selským rozumem, takže i žánrově neznalí velice rychle pochopí jeho dopady. Filosofické otázky o cestování v čase z románu vyplývající směřují na jednu hlavní otázku: „Je v lidských možnostech představit si alternativní realitu jako formu cestování časem?“ Zde platí, že cestování časem je nekonečná výroba vesmírů, kde každý čín, každá minuta má dominový efekt, který mění běh světa. Palmova fikce je jen obrovské plátno pro náčtr alternativních vrozených lidských možností a ve finále se jen lehce dotýká otázek, které si čtenář klade a knihu „jen“završuje trojicí známých autorů a příběhem zahrnující krádež jejich významných rukopisů. Detailnější rozbor je však spíše pro experty.

Mapa času vyšla, v českém vydání u nakladatelství HOST a upoutává svým nádherným přebalem. Svým větším formátem a porcí 528 stran, rozhodně není brána jako čtení na cesty avšak ze své zkušenosti, kdy jsem knihu četl dvakrát, vím, že příběh je tak poutavý a dokáže tak vtáhnout, že noční stolek váhu, na těch pár večerů, určitě snese.

Nakonec, pokud po mě chcete nějaké zápory, tak je nehledejte, protože vám je nedám. Mapa času je skvělý román pro každého, který by nikomu neměl uniknout. Jako mix žánrů jednoduše propojuje historický román s reálnými postavami, s nádechem steampunku, sci-fi a filosofické fikce, včetně sociálních aspektů tehdejší společnosti a společně se skvělým vyprávěním a třemi příběhy o cestování časem. Pokud by si H. G. Wells zaslouzí větší poctu, vážně netuším, ale rozhodně vím, že Mapa času nebude tou poslední. Naopak, je první z Palmovy chystané trilogie a již teď je jasné, že druhou knihou bude Mapa nebe, která vzdává hold slavné Válce světů a v zahraničí již vyšla. Kdy vyjde u nás, toť otázka, ale čekám, že po úspěchu prvního dílu, Mapa nebe na sebe nenechá dlouho čekat. Apoň tedy doufám, protože se neskutečně těším.