NA HROMNICE, O DEN VÍCE ANEB JAK UVÍZNOUT V ČASE

Představte si, že se probudíte v 6 ráno budíkem, ze kterého se line známá melodie. Rozhlasová stanice přináší skvělou předpověď. Vše je na svém místě: nedostatek teplé vody, otravná hospodyně, shromáždění probíhajících oslav dne Hromnic. Přesně jako včera. Počkat! Ono je včera! Jen se to odehrává dnes. Proklatě! Na Hromnice, o den více (Groundhog Day) je snímek, který svým příjemným komediálním podáním představil režisér a scénarista Harold Ramis a více než scifárna je to spíše příběh putování do nitra sebe, o tom jak se stát lepším člověkem.

Film Na Hromnice, o den více se nejspíše nechal inspirovat krátkým příběhem 12:01 (1973) od Richarda Lupoffa, založeném na myšlence člověka uvězněného ve stále opakující se hodině, právě v momentě, kdy do něj udeří blesk. Inspirace mohla také přijít z významné novely Kena Gromwooda – Replay (1986), kde hrdina opakovaně prožíval pětadvacetileté období. Bez ohledu na zdroj, ani jeden těchto příběhů nebyl tak zábavný. Hromnice jsou vytvořené vyloženě pro zábavu. A to hlavně kvůli skvělému cynickému Billu Murrayovi.

Ten je, jako nevrlý meteorolog, poslán do nejotravnějšího malého města – Punxatawney ve státě Pennsylvania. Phil Connors (Murray) byl vybrán, aby se jako reportér zúčastnil místního rituálu dne Hromnic, zahrnující baculatého bobra, který má předpovědět, jak brzy přijde jaro. Po přetrpení tohoto dne, hádky s produkční a protivných situací, se Phil probouzí druhý den, právě aby s politováním zjistil, že jeho noční můra neskončila a právě tento otravný den má prožít znovu. A pak znovu. A ještě jednou a pořád dokola.

Větší sranda je právě v první polovině filmu, kdy se Phil snaží vyrovnat s jeho dilematy, nachází možnosti, jak časový posun využít. Od cesty k ženskému klínu, za použití jemu známých informací, přežírání se nezdravým jídlem až po porušování místních zákonů. Nicméně jakákoliv rozkoš, kterou sám nachází, jej nezbavuje depresí a snaží se o sebevraždu. Respektive několik sebevražd, které vždy dopadnou stejně neúspěšně. Protože Phil se každé ráno probudí u Sonny a Cher, poslouchá stejné kdákání o počasí a musí trpět na pitomých slavnostech Hromnic.

Pokusy zvrátit peklo, které prožívá, Phila donutí podívat se do sebe sama, odstranit zábrany způsobené jeho cynickým projevem a napravit křivdy, které jsou stejné každý den. Resetuje svůj mozek jiným směrem a začne hromadit moudrost a zkušenosti. Není vysvětleno, jak dlouho byl nucen přežívat ve stále stejném dni, nicméně za tuto dobu se z našeho hrdiny stane klavírní virtuóz, umělec na tvorby soch z ledu a hlavně se z něj stane dobrý člověk, který si získá srdce krásné produkční Rity (Andie McDowell).

Ve filmu není vysvětlena celá pointa. Phil Connors je nucen poučit se ze svých egoistických chyb, aby nakonec našel soucit a lásku k bližnímu svému. Murrayův strohý, jízlivý vtip však celý film přináší úsměv a nenašel jsem chvíli, kdy bych se u filmu nudil. Ramis si pohrává se stimulací, perspektivou a rytmem vyprávění a zanechává nám v hlavě myšlenku: „Co kdyby se to stalo mě?“ Ba co víc, film nenudí ani při několikanásobném podívání a je vhodný naprosto pro kohokoliv. Skvělá podívaná.

Je pozoruhodné pozorovat, jak tento filmový formát otvírá různé způsoby podivných interpretací. Můžete donekonečna teoretizovat o povaze Connorova dilematu, například jako metafora pro fáze vývoje lidské mysli v pubertě (od zmatku k víře, k smysluplnosti učení, k smrtelnosti, k lásce a naplnění, kdy samotná Rita je parafrázi matky). K dispozici je také interpretace buddhistické reinkarnace či karmické spravedlnosti.

Termín „Groundhog Day“ vstoupil v anglicky mluvících zemích do běžného používání jako fráze pro záhadně opakující se událost (podobně jako „Deja vu“). Skutečné město Punxatawney je dnes velkou turistickou atrakcí a sám Ramis se pokusil o další film s „hravou“ sci-fi myšlenkou – film Jako vejce vejci (Multiplicity) s Michelem Keatonem v hlavní roli, však takový úspěch jako Hromnice nesklidil. Já mám Hromnice rád a doporučuji je za zkouknutí všem, které baví kombince žánrů v originálním pojetí. I když by si jeden řekl, že z toho vždycky vzniká jen pitomá „romatická“ komedie, ovšem skvělá.