logo

ZAKLÍNAČOVA BOUŘKOVÁ SEZÓNA

Světe jásej! Andrzej Sapkowski vyslyšel volání fanoušků a v nedávné době vypustil na svět nového knižního Zaklínače, na kterého se čekalo dlouhých čtrnáct let, od doby kdy vyšel poslední díl ságy – Paní Jezera. O vydání v České republice se opět postaralo nakladatelství Leonardo a v předvánočním čase nám přináší parádní předběžný dárek, na který se nejeden fanoušek těšil. Tentokráte to Geralt nebude mít snadné, protože přijde o své zbraně. Zaklínač bez svých mečů, to je průšvih, který se na jeho pověsti jednoznačně projeví. A to by nebyl Geralt, aby se do toho neobjevilo ještě něco jiného.

Pokud se ve světě v poslední době skloňuje název Zaklínač, mluví se nejspíše o chystaném třetím díle parádní RPG videohry, která má s původním dílem pramálo společného a jen se o ní opírá a svět rozšiřuje. Pokud se však zeptáte znalého našince, bude jednoznačně poukazovat na dílo literární. Zaklínač si ve střední Evropě získal ohlasy nejvyšší, nicméně od poslední knihy je to přecejen dlouho. Za tu dobu se toho mnohé změnilo včetně mého literárního vkusu, takže sám jsem byl zvědavý jestli jsem schopen Geralta číst se stejným nadšením a vervou jako když mi bylo čtrnáct – patnáct, kdy jsem hltal každou stránku.

Geralt je zaklínač. Mutant přezdívaný Gwynbleidd neboli bílý vlk, jehož životním údělem je chránit lidstvo před běsy a monstry, které je sužují. Žoldák, který je vyvrhelem společnosti, jen do té doby, kdy jej potřebují. Tento svět je zkažený a prohnilý až do morku kostí, Geralt zůstává neutrálním patronem a nikomu nedá nic zadarmo. S nestvůrami se vypořádává s nadřazenou elegancí mistra šermíře a pokud jde do tuhého, sáhne do kapsy pro jeden ze svých zaklínačských lektvarů. Jeho nejlepší přátelé jsou dva meče, vzácné zbraně, se kterými si klestí cestu řadami uťatých hlav a končetin. To je Geralt. Nevyzpytatelný, emočně rozpolcený a smrtící. Aspoň tak mi utkvěl v paměti.

Základ pro nový příběh není bůhvíco. Je prostý a jasně přímočarý. Geralt musí při návštěvě království Kerack odevzdat své zaklínačské meče a co byste čekali, nějaký filuta tyto zbraně ukradne. Takže začíná hon Geralta za jeho vlastním majetkem, nicméně to by nebyl Sapkowski aby nám příběh nezačal ve velkém kotli míchat a vytvářet spletitou snůšku dějových linií z ingrediencí jemu dobře známých a uvařených. Geralt se nám tak po vzoru předchozích knih zaplétá do místních intrik a trampoty vyhlášeného bijce se stupňují, takže detektivka, která by spočívala v hledání odcizených zbraní se odsouvá na pozadí a během knihy se jaksi sama vyřeší bez zbytečných skrupulí.

Bouřková sezóna nenavazuje na díl předchozí, ale je spíše zařazena do povídkového období před celou pentalogii. Pokud doufáte, že se potkáte se starými známými, jste na omylu. Krom známého trubadůra a obšousta Marigolda se povětšinou setkáte s charaktery novými, nicméně podobný model typů postav se objeví i zde. Čarodějka Lytta se stane jakýmsi zrcadlovým obrazem zaklínačovy lásky Yennefer a o veselou trpasličí mluvu se zde postará vousatý Addario. Někteří, na které jste mohli v minulosti narazit, se zde jen mihnou, nebo budou letmo zmínění. Sapkowski měl však postavy vždy barvité a i zde tomu není jinak. Děj občas působí nevybalancovaně a místy mi připomíná jednotlivé epizody seriálu, které mají jednu hlavní dějovou linku, ale jinak jsou za sebou nasekány a ukončeny. Kniha se však čte výborně, i když je zjevné, že nějaká inspirace přišla z předchozího Sapkovského díla, zařazeného do husitského období. Čtení tak často narušují tuny textů z fiktivních knih a hromada politického spekulování. Geralt uvažuje jednodušeji a přímočařeji než kdykoliv předtím a těch skvěle popsaných akčních soubojů, plného otoček a půlobratů, taky poměrně ubylo. Čtení tak občas vyplňuje balastová vata, která sic umně napsaná a čtivá, na konci se jeví jakoby zbytečná. To však neubírá na pocitu, že jste na Geraltových výpravách jakoby skrytý pozorovatel, který se plně dokáže vžít do vyprávěné situace.

Knihu vydalo nakladatelství Leonardo v brožované verzi a v klasickém zaklínačském stylu posledních vydání knih předchozích, takže pro ty, kteří je vlastní bude Bouřková sezóna vypadat v knihovně parádně. Pro ty, kdo chtějí verzi vázanou si budou muset počkat do příštího roku. O překlad se postaral dvorní Sapkowského překladatel Standa Komárek a o parádní ilustrace již tradičně Jana Komárková.

Suma sumárum, kniha je skvělá a věřím, že kdybych ji četl před patnácti lety, asi bych jí dal plný počet. Nicméně za ta léta jsem se již posunul směrem úplně jiným a tak se tato kniha stává tou skvělou nostalgickou vzpomínkou na předchozí zážitky se Geraltem a jsem nesmírně rád, že vyšla, protože je skvělá, čtivá a zábavná. Čarodějové jsou pořád stejná pakáž, jako kdysi, Marigold padá z průseru do průseru a Geralt z Rivie je pořád ten náš starý známý zaklínač.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Honza Kohoutek

Admin a zástupce. Administrátor, redaktor, občasný pisálek povídek, osina v zadku všech idiotů, ale jinak kamarád všech, s kterými si má co říct. Filmový nadšenec, hráč her všeho druhu, čtenář knih s fantazií a poslední dobou komiksový dobyvatel.V současné době píše svůj první román.


KOMENTÁŘE